Evženie je ve čtvrt století dlouhém manželství spokojená, ale co se týče intimity, není skoro o čem mluvit. Vlastně jí dochází, že jejich společná sexuální cesta už je jaksi u konce.
Rosťa (55) vůbec neví, co se mi honí hlavou a asi by neměl radost. Během posledních milování už se musím hodně přemáhat a poznám na nás, že se přemlouváme oba. Nejenže se nepřitahujeme, ale řekla bych, že já už ani sex nevyžaduji. Co když si manžel najde milenku?
Naše poslední pokusy o milování byly k smíchu
Před pětadvaceti lety jsem nad tím ani nemusela přemýšlet. Sex jsme měli léta obden, a dokonce i po deseti letech manželství ho bylo až až. Oba jsme se za tu dobu změnili, jsme unaveni životem a jeden druhým, což naprosto chápu.
Nebojím se přiznat, že v posledních letech je naše milování pouhou povinností. Možná to oba děláme jen proto, že jde o zvyk. Nebo se jen bojíme, aby si "to" ten druhý nenašel někde jinde? Takové obavy mám hlavně já.
Poslední pokusy byly až ubohé. Sotva jsme se pohnuli, ani jeden už nemá chuť zkoušet předehru, nedíváme se vůbec do očí. Posledně jsem si říkala, že to chceme mít evidentně co nejrychleji z krku. Bylo mi to pak líto, nejsme přeci tak staří.
Nejsem žádná modelka, ale Rosťa taky nemládne
Je mi jasné, že by se manžel ještě kvůli nějaké krasavici posnažil. Na druhé straně, on už taky nemá figuru jak zamlada, v tom bychom si nezadali. Jen mě napadá, že bychom se možná měli přestat vzájemně trápit.
Chtěla bych Rosťovi navrhnout, že si necháme sex třeba jen na nějaké výjimečné příležitosti, jako třeba výročí nebo narozeniny. Osobně bych to s intimnostmi zabalila už komplet. Jen nevím, jak by reagoval. Vždy jsem si myslela, že spolu budeme spát až do důchodu.
Moji rodiče měli sex ještě v sedmdesáti, táta to skoro "nad hrobem" rád vytahoval a máma ho za to hubovala. Moje nejlepší kamarádky jsou všechny podruhé vdané, takže co se týče ložnice, jsou v "nejlepším". Já se ale rozvádět nechci a nechci ani Rosťu nějak zranit nebo zklamat.
Zkusila jsem něco naznačit, manžel měl vyděšený výraz
Když jsme se zase po měsíci pokoušeli o naši stereotypní polohu, z legrace jsem nadhodila, že už na to začínám být stará a brzo už mě bude muset vyměnit za jinou. Manžel si chtěl hned vážně promluvit a vůbec to za vtip nepovažoval.
Chvíli jsem koktala, že si dělám legraci a pak se ho vážně ptala, jak moc ho to ještě baví. Ukázalo se, že nad tím chudák vůbec nepřemýšlel. „Tak není to, co to bývalo, ale jsem rád i tak. Já myslím, že by nám to možná chybělo," usmál se bezelstně a já neměla sílu říct, že mně by to jistě nechybělo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.