Farářka Martina Viktorie Kopecká (38) se svou partnerkou Andreou Salome přijaly pozvání Miluše Bittnerové do letního speciálu talkshow Na kafeečko. Exkluzivně promluvily o romantické svatbě, která proběhla na sklonku roku 2023 bez účasti médií a zavzpomínaly také na proces registrovaného partnerství, pro které se rozhodly jen o pár dnů dříve. Jak na tyto dvě zásadní události vzpomínají? A jak se Martina s Andreou vlastně seznámily?
Farářka Martina Viktorie Kopecká (38), kterou si televizní diváci pamatují z taneční soutěže StarDance, učinila svůj coming out prostřednictvím knihy Zpověď farářky, která vyšla v říjnu roku 2023. "Zas a znova přede mnou stály stejné úkoly, kterým jsem neutekla. Rozbalila jsem krabici s nálepkou 'křehké, neklopit' a postupně se snažila upřímně vyrovnat s jejím obsahem," vzkázala tenkrát svým fanouškům prostřednictvím sociálních sítí.
Jen o pár týdnů později, v romantické době adventu, se rozhodla pro registrované partnerství se svou partnerkou Andreou Salome, přičemž následoval také velký církevní obřad. O události, kterou zamilovaný pár doposud tajil před českou veřejností, teď otevřeně hovoří v talkshow Na kafeečko.
Farářka Martina Viktorie Kopecká promluvila o svatbě
Martino, děkujeme, že jste přijala pozvání do našeho letního speciálu. A velké poděkování patří také vaší přítelkyni Andree, která přišla s vámi. Andreo, vítejte v talkshow Na kafeečko!
Martina: Andrea není jen moje přítelkyně. Na Mikuláše jsme se registrovaly a pár dní na to jsme se vzaly.
Takže jste manželky?
Andrea: Ano!
Martina: Zákonně samozřejmě ne. Ale požádaly jsme církev o požehnání a měly jsme svatbu v šatech.
Andrea: Máme všechno – nejvýš, co to jde v rámci práva naší země. Jsme svoje.
Martina: Možná bychom mohly Milušce říct, jaké to bylo na matrice. Byla tam ohromně ochotná paní, ale člověk se neregistruje každý den. Takže když se objednáváte na matrice, dostanete nějaký termín a máte pocit, že tohle je to svatební datum. My jsme si vybraly na Mikuláše, odpolední hodinu, s tím, že potom půjdeme na slavnostní večeři. Došly jsme na matriku, byly jsme namalované, ale byla zima, takže jsme na sobě měly kulichy a zimní bundy. Stály jsme tam s těmi palčáky na rukou a řekli nám: „Ale nepočítáte s tím, že dnes to proběhne?“ Ve mně úplně hrklo! Máte s sebou rodné listy, všechno, a přijde tahle zpráva. „No my s tím ale počítáme! Dnes odejdeme registrované – že na sebe máme papír, vysvědčení!“ A oni, že to nejde. Já bych se zhroutila, brečela bych, slzami bych vydírala…
Tomu naprosto rozumím.
Martina: Jenže Andrea Salome řekla: „A nešlo by to nějak zařídit?“
Andrea: Říkali, že tam necháme papíry a oni to musejí zprocesovat. Tak jsem se zeptala, kolik mají času. Řekla jsem, že to není problém – chtěly jsme jít na slavnostní večeři, ale můžeme to změnit na slavnostní oběd. A až budou hotoví, stačí zavolat a my se dostavíme.
Martina: Takže jsme v ulici jedly rybu a říkaly jsme si: „Budeme dnes partnerky, nebo nebudeme?“ Dost jsem pila. Nakonec paní opravdu zavolala a byla laskavá. Přijala nás do své ředitelny, my opět v tom zimním oblečení, a řekla: „Jestli chcete, odložte si bundu, a vedle to proběhne.“ Sloužím na Praze 1, takže znám paní matrikářky podle podpisu a jména. Stály jsme u toho umakartového stolu a ona řekla: „Já nás tady zamknu!“
Andrea: Prý se stává, že jim tam kolegyně chodí pro spisy. Aby nás nerušily, tak nás zamknula. Byly jsme tak šťastné, že se to opravdu děje! I kdyby nám řekla, abychom šly na chodbu, šly bychom kamkoliv, jen aby se nás paní zeptala, zda se dobrovolně bereme. A řekly jsme, že ano, že se bereme dobrovolně.
Martina: Dokonce i prstýnek jsme si tam směly vyměnit – na umakartovém stole. Neměli talířek. Paní nám poblahopřála, a dokonce jsme něco podepisovaly. Odebraly jsme se na chodbu a vystavili nám dokument – což také není běžné, protože na oddací list se čeká až 30 pracovních dní. Nakonec jsme to tedy měly velmi luxusní. Potom jsme šly ven, do Myšáka – do cukrárny. Já jsem si dala rakvičku a dívaly jsme se na vysvědčení, které jsme dostaly. Byly jsme šťastné.
Martina s Andreou jsou své i před Bohem
Dámy, moc vám gratuluji!
Martina: Později jsme měly velkolepou svatbu.
Andrea: Měly jsme překrásný obřad v Domě U Kamenného zvonu. A tam proběhlo to, co je důležité pro nás – před Bohem. Požehnali nám naši přátelé – sestra farářka doktorka Vymětalová a bratr Vymětal. Tohle jsme si moc užily.
Tam byli také vaši blízcí a kamarádi?
Martina: Ano. Naplnily jsme celou síň. Já jsem psala náš svatební obřad a je to velmi těžká disciplína. Napsala jsem stovky svatebních obřadů. Vždy se to snažím přizpůsobit, ale stále dodržuji jistý církevní rámec, protože je krásný a vznešený. Nejde to napasovat, a není to věc, kterou bychom mohly použít pro náš vztah. Nikoliv obsahem, ale formou. Číst z Marka 10, že „Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Muž opustí svého otce a matku a připojí se ke své ženě, budou jedno tělo.“ Ano, jedno tělo, o tom by se dalo uvažovat, ale jinakost pohlaví nám v tomto případě neseděla. Proto jsem psala náš obřad se symbolikou zvonu. Zvon je ohromně nosné téma – je o plodnosti, o duchovním svolávání, je to zvukový maják. A tento náš obřad vedla Vanda Hybnerová, která je Andrejky kamarádka.
Andrea: O tom, jak to Martinka napsala, svědčilo i to, jak tam – po slovensky – všichni revali. Uslzení, ubulení, včetně drsných chlapů.
Martina: A my nic! My jsme to znaly. Užily jsme si housličky.
Andrea: Myslím, že jsme měly emoce natolik vyexcitované, že jsme tam jen stály a „ono se to dělo“. Neplakala jsem, ani slza neukápla. Říkala jsem si, že až bude Martinka přicházet, že to bude něco… přicházela, bylo to nádherné, bylo to něco, ale ani jedna jsme neplakaly.
Martina: Pro mě jako pro faráře je to ohromně důležitá zkušenost. I když víte, do čeho jdete, a nepochybujete, že si chcete toho člověka vzít, tak je to emočně zahlcující situace, která působí zvláštní stres, který je nepříjemný. Víte, že to chcete, jsou tam všichni ti lidé, a nádherné jsou i okolnosti. Venku už probíhaly vánoční trhy.
Andrea: Z okna jsme koukaly na vánoční strom.
Martina: Ale je to ohromně náročná situace, na kterou se nedá připravit. A tak rychle to uteče! Ten obřad trval určitě půl hodiny, protože já když píšu, tak píšu košatě, v dlouhých souvětích. Než jsme to spojily s požehnáním… mísí se tam dvě církve, protože pan farář Vymětal je farářem pro menšiny. Oslovily jsme ho také proto, že tuto problematiku zná.
Andrea: Dokonce byl rozčilený, že ho zatím nikdo nepožádal, aby požehnal stejnopohlavnímu páru.
Martina: Byly jsme číslo jedna. A jeho manželka, starozákoniteoložka, paní doktorka Hrabáková – Vymětalová, je zase farářkou naší církve Československé husitské. Spojily jsme tak dvě církve, protože on je evangelík z Českobratrské církve evangelické. Navíc na půdě Starého Města, kde se díváte na Mariánský sloup, chrám Matky Boží před Týnem, a jen pár kroků odtud je kostel svatého Mikuláše, kde smím sloužit já.
Andrea: Byla to ekumenická záležitost. Eva Vymětalová je zároveň má pedagožka a já si jí nesmírně vážím. Za rozměr akademický, za znalosti, které má, a zároveň za její rozměr lidský. Je to nesmírně srdečný a milý člověk. Bylo pro mě důležité, že jsme dostaly požehnání také od sestry Evy.
Martina s Andreou o svém seznámení
Andreo, o vás toho víme velmi málo. Studujete teologii, ale asi jste tam nešla hned po gymplu?
Andrea: Ano, mezi tím proběhla hezká řádka let. Teologie je aktuálně to, co mě teď nejvíc baví a zaměstnává. Skrze teologii jsme se také s Martinkou seznámily, ta nás spojila. Hospodin 40 let čekal, až se umoudřím.
Martina: Čekal, až se začneš učit hebrejsky, abych ti mohla půjčit učebnice.
Andrea: Přesně tak. „Konečně jsi zmoudřela, konečně se začínáš učit křesťanství. Tak tady máš!“ A tady je ta odměna.
Martina: Tvůj zdroj učebnic.
To je neskutečné.
Martina: To, že nás spojuje Husitská teologická fakulta, je důležité. Já jsem ji studovala před lety, Andrejka teď. Není tajemství, že Andrea má ještě právnické vzdělání a v mezičase vystudovala další obory. K teologii je to šikovné. Já jsem nepřicházela se vzděláním, dodělávala jsem si ho později, ale přicházela jsem se znalostí korporátu, nebo s orientací v prostoru. Mám pocit, že teologie se hodí ke všemu – k těm mým bankomatům, kterým jsem se věnovala, ale také k tvým oborům. Je to potom komplexní.
Andrea: Tohle je náš život. Já si nedokážu představit, že bych neměla neustále vstřebávat nějaké informace a z nich vyvozovat závěry o kterých si potom můžeme povídat. Teď to zní, že naše domácnost je úplně šílená.
O čem dalším promluvily Martina Viktorie Kopecká s partnerkou Andreou Salome:
- Co zajímavého dělají každý pátek večer
- Kdo doma vaří a jak vypadá jejich zahrádka
- Jaké je postavení ženy v Bibli
- Proč se vyhýbají feminismu a zároveň ho milují
- Jaká byla svatební cesta po stopách biblických Marií
- Proč se doma hádají