Filip sdílel se svým nejlepším přítelem opravdu jedinečnou cestu – z nadšených hráčů karet se vypracovali až do finále mezinárodního prestižního turnaje a dokázali i vyhrát. Ale pak přišel šok, když se ukázalo, že jejich hra nebyla úplně čistá...
Karetní turnaj byl naším snem od chvíle, kdy jsme se s Adamem poprvé potkali na univerzitě. Dva kluci s hlavou plnou strategií a touhou po vítězství. Byli jsme nerozluční, ať už jsme hráli v parku, v baru nebo pozdě v noci u jednoho z nás doma. Kariéra profesionálních hráčů byla spíš nerealistická fantazie než reálná možnost, ale tenhle turnaj mohl všechno změnit.
Připravovali jsme se roky
Přihlásili jsme se společně, samozřejmě. Když jsme zjistili, že jsme oba postoupili do finálové části, měli jsme radost. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude začátek konce našeho přátelství. Finále se konalo v honosném hotelu, kde se sešla elita hráčů. Bylo to ohromující. Kamery, diváci, komentátoři – přenos se vysílal živě do několika zemí světa. Cítil jsem nervozitu, ale i nadšení.
Adam vypadal klidnější než obvykle, jako by ho ta atmosféra nabíjela. Říkal jsem si, že má asi větší šanci než já, a popravdě mi to ani nevadilo. Pokud měl někdo vyhrát, ať to byl on. Rozcvičoval se, jako by se chystal na přespolní běh a pořád se usmíval a opakoval: „Jsme připravení. Máme všechna esa v rukávu, co myslíš?“
Hra byla napínavá. Jedna partie za druhou a Adam se probojovával nahoru. Já se držel, ale nakonec jsem skončil ve čtvrtfinále. Seděl jsem mezi diváky a fandil mu, pyšný na to, že to dotáhl tak daleko. Když se dostal do finále, měl jsem pocit, že jsme tam tak trochu oba. Poslední hra byla neuvěřitelně těsná. Adamův protivník byl známý svou precizností a klidnou hlavou. Karty se měnily, napětí rostlo. A pak přišel rozhodující tah. Adam zahrál kombinaci, která všem vyrazila dech. Vyhrál.
Udělal jednu pitomou chybu
Dav tleskal, Adam se smál a já se prodíral davem, abych mu mohl pogratulovat. Vypadal nadšeně, ale hrozně nervózně, jako by chtěl odsud co nejdřív pryč. O několik hodin později se vše začalo rozplétat. Jeden z organizátorů si všiml něčeho podezřelého při analýze záznamu. Adam během hry provedl pohyb, který byl těžko postřehnutelný, ale pro zkušené oko jasný. Skrýval karty. Na první pohled drobnost, ale ve světě profesionálních turnajů neodpustitelný podvod.
Když jsem se to dozvěděl, nechápal jsem. Nechtěl jsem tomu věřit, ale důkazy byly jasné. Adam všechno popíral, ale jeho obrana byla slabá. Skandál se rychle šířil, jeho výhra byla zrušena a on dostal zákaz účasti na dalších turnajích. Nedokázal jsem ho ani podpořit, bylo mi trapně za nás oba. Hráli jsme spolu tak dlouho…
Nepřekvapilo mě, že od té chvíle přestal zvedat moje telefonáty. Přátelství, které jsme roky budovali, bylo zničeno jedním rozhodnutím. Možná chtěl vyhrát za každou cenu, ale ta cena byla příliš vysoká. A já se ptám, jestli mu to vůbec stálo za to.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.