Františka (32): Pořídila jsem si psa, abych se nebála bouřek. Teď se bojíme spolu

Odmala se bojím bouřek. Ať se mi to moji rodiče pokoušeli vysvětlit sebevíc, abych pochopila a neměla strach, nikdy mě to nepřešlo. Dokud jsem bydlela s bývalým, zvládala jsem to, ale po rozchodu je každá bouřka malé peklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (23): Sousedka se divila, že jí nesu bonboniéru. Její intervence mi ale zabránila udělat největší chybu v životě

Při bouřce jsem litovala, že bydlím sama

Bývalý se mému strachu vždycky divil. Vyprávěl mi, jak jako malý kluk chtěl lovit bouřky a tornáda, jak to viděl v nějakém americkém filmu, když vyrůstal. Mně z toho běhal mráz po zádech. Aspoň že se mi nesmál.

Když jsme se rozešli a on se odstěhoval, hned další noc přišla bouřka, kvůli níž jsem nespala. Celou noc jsem se třásla strachy pod peřinou, a dokonce jsem zvažovala, že mu zavolám a vezmu ho zpět. Ale díky bohu jsem si udržela zdravý rozum a rozhodla se, že radši než takového proutníka, nebudu holt při bouřkách spát.

Ale to jsem ještě nevěděla, o čem mluvím. To léto přicházela jedna bouřka za druhou, a když jsem v několika týdnech probděla už pátou noc, byla jsem zralá na zhroucení. Rozhodla jsem se, že to budu muset nějak vyřešit.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (32): Po rozchodu s přítelem jsem doma začala nacházet cizí předměty. Až deník mi objasnil, čí jsou

Vyhlédla jsem si super parťačku

Usoudila jsem, že můj strach je způsobený tím, že jsem doma sama. Už jako malá jsem chtěla psa, tak jsem se rozhodla, že jelikož děti asi mít nebudu a všechny moje vztahy ztroskotaly, je na čase si splnit aspoň jeden dětský sen.

V útulku jsem si vyhlédla krásnou mladou fenku, chodila jsem ji pár týdnů venčit, spřátelily jsme se a pak jsem si ji odvedla domů. Těšila jsem se, že spolu budeme spokojeně žít, budeme chodit na výlety a zároveň nebudu vystrašená při každém sebemenším zahřmění, protože budu mít parťačku.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (57): Začala jsem se doma bát, tak jsem si pořídila kočku. Teď se bojím ještě víc

Málem jsme obě skončily pod postelí

Hned jak ale přišla první bouřka na jaře dalšího roku, zjistila jsem, že můj plán má vážné trhliny. Cassie mi zalezla pod postel, ještě než poprvé zahřmělo. Divila jsem se, co se děje. „No, co ty tam děláš? Pojď ven. Co se děje, ty se něčeho bojíš?“ mluvila jsem na ni. Pokoušela jsme se ji podplatit šunkou, ale nedala se. Jakmile zahřmělo, roztřásla jsem se taky a upřímně jsem litovala, že se nevejdu k ní pod postel.

Tuhle první bouřku jsme obě přečkaly s dokořán otevřenýma očima a každou další taky. Kéž bych se mohla i s Cassie odstěhovat někam, kde nejsou bouřky. Určitě by se nám spolu žilo lépe.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (45): Po tátově smrti jsem mamce pořídila psa. Myslela jsem, že ji vytáhne z depresí, ale je to ještě horší