Gábina (45): Kolegyně si hrála na kamarádku jen proto, aby mě sprostě okradla. A nebyla jsem jediná

O psychopatických lidech se toho ve společnosti hodně namluví, ale jen málokdo je ve skutečném životě odhalí. Lidé totiž mají tendenci, házet do jednoho pytle každého, kdo je jim nějak nesympatický, což je chyba. I já dlouho nevěděla, jak vlastně takový psychopatický člověk může vypadat. Ovšem jen do chvíle, než mi cestu zkřížila Pavlína…

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (32): Kolegyně mě pozvala k sobě domů na návštěvu. Tohle už nikdy nechci zažít

Toužila jsem vydat vlastní knihu

Už od mala jsem ráda psala a snila, že ze mne bude jednoho dne velká spisovatelka. To se bohužel nestalo, ale i tak se slovy pracuji dnes a denně. Po gymnáziu jsem chvíli studovala literaturu na vysoké a pak už zamířila do prvního zaměstnání jako publicistka. Nepsala jsem sice to, co bych chtěla, ale i tak mi sportovní rubrika dělala radost. Ostatně, nikdy jsem v literární dráhu věřit nepřestala.

Čas ubíhal a já pracovala na stejném místě. Ono, sehnat stabilní práci v oblasti psaní nebylo nic snadného. Protože mě ale bavilo vytvářet, vymýšlela jsem si ve volném čase vlastní román s tím, že až jednou ušetřím, knihu si dám sama, v krásné knižní vazbě, vydat. „A spisovatelkou budu!“ opakovala jsem si často.. Jenže to jsem netušila, co všechno mi život přichystá.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (27): Kolegyně převzala zásluhy za můj projekt a povýšili ji. Bylo na čase jí ukázat, s kým si zahrává

Ušila na mě boudu

Do naší redakce se jednoho dne hlásila nová síla, Pavlína. Ovšem nikoliv jako píšící, nýbrž jako asistentka v redakci. Všem se líbila, protože byla taková „důvěryhodná“. Žádné výrazné oblečení, žádné extravagance, zato úsměvy na každého od ucha k uchu. Bylo to vlastně celé dokonale falešné, jenže jí na ten lep sedal každý, i já.

Brzy jsme se seznámily blíž a já udělala osudovou chybu, když jsem jí svěřila, že po večerech píši soukromě román a že bude brzy hotov. Pavlína byla od té doby ke mně pozorná. Nosila mi kávu, občas i drobné dárečky a čas od času se nenápadně zeptala, zda už je kniha hotová. Rukopis připravený byl.

„Budu tvá první čtenářka, co ty na to?“ vnucovala se stále, ale já nic. Až pak přišla s informací, že má známost v jednom nakladatelství a že by mi mohla vydání zabezpečit, dokonce prý zdarma. Stačí jen, když jí text předám k náhledu a ona mě už doporučí. V tu chvíli jsem uvěřila a rukopis dala. Vidina nabídky zadarmo mi totiž zastřela veškerý rozum…

Mohlo by Vás zajímat:

Leoš (32): Líbí se mi jedna kolegyně v práci. Jenže se o ní nese, že žije s maminkou a je panna

Přivlastnila si můj román

Za osudovou chybu jsem brzy zaplatila. Nejen, že text nikam nedoputoval, alespoň ne pod mým jménem, ale Pavlína krátce na to dala z redakce ve zkušební době výpověď. Marně jsem ji pak sháněla, ale jako by se do země propadla. „Takže nic…“ mávla jsem nad situací rukou. Jenže po roce a něco mi čelist padla až na dno. Můj román, ovšem s četnými úpravami se objevil na pokračování na internetu a jeho autorka Pavlína sklízela úspěchy.

Když jsem na ni udeřila, jak je tohle možné, tvrdila, že mě nezná a že jsme spolu nikdy o žádných textech nemluvily. Nakonec jsem zjistila, že má na triku obdobných akcí víc, protože z každého zaměstnání si vždy „jako bonus“ něco odnesla, ať už to byly hmotné věci anebo, v mém případě román. Co chce, to zkrátka dostane. Věřím ale, že spravedlnost jednoho dne dostihne každého viníka...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (28): Kolegyně už neví, jak zaujmout. Se svým manželem si navzájem vykají, přijde mi to směšné