Leoš (32): Líbí se mi jedna kolegyně v práci. Jenže se o ní nese, že žije s maminkou a je panna

Po pěti letech jsem dal v zaměstnání výpověď a nastoupil do konkurenční firmy. Nabídli mi lepší platové podmínky a výhodnější benefity. Vzhledem k tomu, že to byl můj první zaměstnavatel po skončení vysoké školy, potřeboval jsem zjistit, jak to chodí i jinde.

Mohlo by Vás zajímat:

Miloš (37): Po nástupu do nového zaměstnání jsem se těšil na vánoční večírek. Takovou trapárnu jsem ale dlouho nezažil

Láska na první pohled nebyla opětována

Od prvního dne mi padla do oka tichá a milá kolegyně Dagmar. Seděla ve vedlejší kanceláři a kdykoliv jsme se potkali v kuchyňce nebo u kopírky, sklopila hlavu. Dagmar byla krásná. Stejně stará jako já, ale vizáží vypadala o deset let mladší. Měla velmi jemné rysy v obličeji, tmavě hnědé mikádo a měla neskutečně krásné oči. Plaché. Vzbuzovala ve mně ochranitelské pudy. Vždy jsem ji jen tiše pozdravil a víc jsem si nedovolil.

Bál jsem se, že ji vylekám. Působila až étericky. Začal jsem o Dagmar sbírat informace. „Jó, naše Dáša. Plachá laňka na první pohled. A divná. Žije s maminkou v bytě. Chodí do divadel a s nikým se tady v práci moc nebaví,“ zasvětil mě kolega. Ostatní kolegové měli na Dagmar podobný názor. Hezká, ale divná. Nepatřící do tohoto světa. V zaměstnání spolehlivá, odevzdává precizní práci, ale o jejím soukromí kolegové nic moc nevěděli.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (22): První zaměstnání bylo peklo, začala jsem mít panické ataky. Tohle už nechci nikdy zažít

Začal jsem sbírat informace na jiném místě

A tak jsem se zaměřil na kolegyně. Předpokládal jsem, že ženy ví vždy více. A moje taktika vyšla. „Dagmar žije s maminkou a asi je ještě panna. Nikdy jsem ji neslyšela mluvit o nějakém chlapovi. A nikdo ji nikdy s žádným chlapem neviděl. Možná je lesba. Nevím,“ prozradila mi kolegyně. A podivila se nad skutečností, že se mi Dagmar líbí.

Rozhodl jsem se, že půjdu pomalu na věc. Když jsem Dagmar potkal v kuchyňce, ihned po pozdravu jsem ji oslovil. „Dagmar, mohl bych tě pozvat na kávu po práci?“ navrhnul jsem. Podívala se na mě a tiše pronesla, že půjde ráda. Dvě hodiny do konce pracovní doby utekly a já se těšil na setkání s Dagmar. Přišlo mi, že náš začátek je velice snadný.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (70): Po čtyřiceti letech jsem potkala svého bývalého žáka. Je stále hloupý, jeho zaměstnání mě nepřekvapuje

V útulné restauraci přišlo rozčarování

Dagmar se usadila naproti mně a objednala si mátový čaj. Když jsem si sedl, poděkovala mi za pozvání. „Leoši, pravděpodobně jsi o mě slyšel ve firmě různé řeči. Ano, žiju s maminkou. Ano, nemám zájem o muže. Ne, nejsem lesba. A miluji čtení knih a divadla. To mi k životu stačí. Nesnáším hluk a malé děti. Naprosto mi vyhovuje život, který vedu. Nemám potřebu žít jinak a nic mi v životě nechybí. Děkuji ti za projevenou náklonnost, ale já nejsem ta pravá. V hlavě mám jasno a svůj život měnit nehodlám,“ ledově mi Dagmar nastínila svůj život.

Nakonec jsme si dobře popovídali o divadelních hrách a knihách. Dagmar má v sobě tvrdost i přes svůj téměř éterický zjev. Ač jsem dostal košem, smekám před ní. I v nízkém věku ví, co od života chce a jak ho chce prožít. Navzdory společenským normám se nedá nikam zaškatulkovat a je si vědoma skutečnosti, že každý máme právo na to, prožít život podle svého. Z Dagmar možná budeme kamarádi, ale to je vše. Musím lovit někde jinde.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (53): Vyhodili mě ze zaměstnání, protože jsem viděl šéfům do karet. Vyhovovalo jim to, dokud jsem za ně řešil průšvihy