Život začíná po třicítce, třicítky jsou svůdné a žádané. Tyto slogany na nás denně útočí z lifestylových časopisů. My, co třicítku máme už dávno za sebou, jen nevěřícně kroutíme hlavou. Jestli totiž nás, kteří jsme vyrůstali v devadesátkách, něco doopravdy děsilo, pak to byla právě třicítka. A měli jsme k tomu pádný důvod.
Já vím, řekneme, že třicítka není žádný věk. Že mnohé celebrity v inkriminovaném věku vypadají lépe než ve dvaceti. A některé, jako třeba Demi Moore, vypadají lépe než ve dvaceti dokonce po šedesátce. Jenže v devadesátých letech bylo všechno jinak.
Po revoluci jsme všichni začali hltat do té doby nepřístupné americké filmy a seriály. A nestačili zírat. Nejen na outfity, okázalým luxusem, nahotou nebo vlasovými kreacemi nedostižných idolů, ale především na to, jak byli v těchto dílech vyobrazeni třicátníci. Stárnoucí, usedlí, ustaraní, zoufale nezajímaví.
Nemilosrdný odkaz Beverly Hills a Sám doma
Namátkou zmiňme kultovní seriál Beverly Hills 90210. Při pohledu na rodiče sourozenců Brendy a Brandona Walshových vstávaly puberťákům vlasy hrůzou na hlavě. Proplešlý tatík s bříškem, jehož největším odvazem byla četba novin, a starostlivá mamka, která pečovala o chod domácnosti, neměla vlastní život ani práci, a kdyby si chtěla vyrazit na skleničku s kamarádkou, nejspíš by se všichni zhnuseně otočili, že se to v jejím věku už nehodí.
Nejinak zobrazovaly úděl třicátníků hollywoodské filmy. Jen si vzpomeňte na maminku z komedie Sám doma. Milion dětí a barák na krku, zoufale usedlé oblečení, život dávno za sebou. Zkrátka politováníhodná osoba. Toto zobrazení třicátníků jsme v pubertě brali jako etalon. Jako něco, co nás neodkladně čeká a nedá se tomu vyhnout. Něco, co je v lepším případě nudné, v horším odpuzující.
Díky bohu za Přátele a Bridget
Situace se malinko změnila až s nástupem nového milénia. A možná se o to tak trochu postarala oplácaná a za všech okolností nešikovná třicátnice Bridget Jonesová. Sice denně bědovala nad zpackaným životem a neschopností najít si chlapa, na druhé straně si užila dost srandy. Navíc ač se její představitelka Renée Zellweger snažila působit neatraktivně, byla zatraceně sexy i s kily navíc, v bombarďákách nebo pyžamu.
A zásluhy samozřejmě musíme přičíst i seriálu Přátelé, kde se z počátečních dvacátníků nepozorovaně stali třicátníci a hleďme, docela pohlední, zábavní a fajn třicátníci. Díky za ně! Postarali se tak možná nevědomky o předvoj toho, co mělo přijít s nástupem druhého desetiletí nového milénia. Tedy doby, kdy se na třicátníky kouká jako na zralé, ale nikoli přezrálé osoby, které mohou stejně tak nosit minisukně jako kostýmky. Mohou se bavit na večírcích, ale i pečovat o děti. Mohou zkrátka žít podle svého a nejsou divní.
Někdy při pohledu na děti lituji toho, že jsem vyrůstala v devadesátkách a tom šíleném modelu obav ze stárnutí. Na druhé straně si říkám, že jsem na tom byla pořád dobře v porovnání s našimi předky. Když se člověk takhle začte do Babičky od Boženy Němcové, rázem zjistí, že té její vetché stařence nad hrobem, která měla "bílé vlasy jako sníh, svraštělé ruce a čtyři zuby" bylo ve skutečnosti sladkých pětapadesát...
Na tehdejší třicátníky v porovnání s dnešními šedesátníky, se můžete podívat do naší galerie.