Gong farmers: Středověcí žumpaři, kteří pracovali jen v noci. Kam se nevešli, strčili své dítě

Slovem "gong" se ve staré angličtině označovaly jak fekálie, tak i samotná středověká toaleta. Sběrači směli pracovat jen v noci. Hradní žumpa se vyprazdňovala dvakrát do roka, muži však byli živi i z pravidelných soukromých zakázek. A cena? Dva šilinky za tunu odpadu. Tedy do doby, než je nahradila vnitřní instalace.

Mohlo by Vás zajímat:

Erfurtská latrínová katastrofa: Bizarní neštěstí, během něhož se mělo ve výkalech utopit až 100 šlechticů

Historie gong farmers

Zatímco některým uklízečům stačil jen zdatný kolega a větší vědro, spousta dalších si musela ke své živnosti pořídit kočár. Tuny odpadu se za hranice města samy nevyvezly, a navíc to byla mnohdy pěkná dálka.

Středověká Evropa se v důsledku pádu Říma v roce 467 našeho letopočtu proměnila v nesourodou "sbírku" feudálních území. Většina obyvatel žila ve skromných příbytcích, šlechta se ale hradů nevzdala. Zatímco chudý poddaný šel někam na mez nebo k řece, panstvo užívalo primitivních toalet, fungujících na gravitačním principu. Zní to složitě, ale praxe byla zcela jednoduchá. Člověk si sedl na otvor s dírou a vykonal svou potřebu. Pak se otřel senem a do otvoru vylil kbelík s vodou.

A nyní byly dvě možnosti. Buď byl odpadní systém nastaven tak, že vše odvedl přímo do Temže, nebo do jakéhosi společného zásobníku, který právě čistili sběrači. Naplnění takové jímky mohlo trvat roky. Akutnější byly domy bohatých měšťanů. Ty bylo třeba čistit pravidelně. Zatímco se tak gong farmers lopotili od 21 do 5 hod s nevábnou hmotou, jejich zákazníci spokojeně spali a následující den se probudili do voňavého rána.

Mohlo by Vás zajímat:

Šílené léčebné metody středověku: Zlomené srdce zacelí výkaly, s melancholií pomůže díra v lebce

Postup práce středověkých žumpařů

Na práci u hradeb bylo často zapotřebí tří až čtyř mužů. Jeden házel lopatou výkaly do kbelíků, další kbelíky vytahoval lanem nahoru (pokud byla žumpa hodně pod úrovní cesty) a další dva je nakládali na připravený povoz. V případě, že byla žumpa pro dospělého člověka příliš úzká, byl do ní poslán jeden z potomků čističů. Ti se tak svému budoucímu řemeslu učili již odmala. Kromě vyklízení se také vymývaly skluzy, kterými se odpad dostával do jímky.

Zatímco u šlechty býval vítaným bonusem ztracený šperk, nejvíce se dalo vydělat u sedláků. Pro ty byly exkrementy vítaným hnojivem.

Mohlo by Vás zajímat:

Choulostivá tajemství nacistického vůdce: Dle psychologů si liboval ve výkalech a bití. Údajně také postrádal varle

Konec středověkých žumpařů

Ač si tito muži nemohli na finanční stránku svého řemesla stěžovat, denně se vystavovali nebezpečí prací v silně toxickém prostředí, kde jim také hrozilo, že se mohou utopit. To se přihodilo v roce 1325 muži jménem John.

V polovině devatenáctého století se po celém světě rozšířila vnitřní instalace, která pro gong farmers znamenala jediné – tito noční muži se konečně mohli jako ostatní lidé v noci normálně vyspat.

Mohlo by Vás zajímat:

Mršiny, výkaly a špinavé kanály. Tak vypadal život skvěle placeného kata, když zrovna nestínal hlavy