Hanka má problém, dala se zpátky dohromady s přítelem, s nímž to dříve ukončila. Nechala si namluvit, že bude všechno lepší. Ale je to ještě horší a ona mu nechce tak rychle znovu ublížit.
Adam (27) přísahal, že se tentokrát bude snažit a já ho vzala na milost. Brzy jsem pochopila, že to byla chyba. Jenže rozejít se s ním podruhé během jediného roku, to by bylo snad příliš kruté.
Dávat kopačky není psina, natož je dávat dvakrát
S Adamem nám to klapalo jen na začátku. Pak už mě jeho smysl pro neustálé organizování lezl krkem. Chtěl vědět, co budeme dělat pět víkendů dopředu a já měla přitom ráda otevřenou mysl i zadní vrátka.
Vysvětlovala jsem mu to stokrát, ale nedal si říct. Někdo by ocenil perfektně naplánované výlety, akce i dovolené. Jenže pak už jsem si připadala jako robot, co plní úkoly. Chyběl mi den bez plánů a Adam mi dokonce plánoval i dny pro sebe.
Chtěl vědět, u jaké budu kamarádky, kdy mě čeká kadeřník nebo v kolik přesně chodím cvičit. Musela jsem to s ním ukončit, nedal si říct. Poprvé jsem dávala někomu košem, aniž by na takovou variantu byl připravený. Ten zážitek už bych si zopakovat nechtěla.
Dal mi pár měsíců a pak to zkusil znovu a lépe
Po rozchodu jsem pro sebe najednou měla tolik času, až jsem nevěděla, co se sebou. Musela jsem uznat, že Adamovo plánování mělo něco do sebe. Škoda, že to neuměl občas omezit a přestat dirigovat všechny kolem sebe.
Zdálo se, že po nějaké době opravdu pochopil, o co mi tehdy šlo. Chtěl mě vidět a vážně si promluvit. Uznal všechny svoje chyby, snahu mít vše pod kontrolou a navrhl, že bychom to mohli zkusit znovu.
„Slibuju, že už nebudu nic řešit, nikam tě tlačit," pokračoval nadšeně, neboť viděl, že jsem nalomená. A já si řekla, že druhou šanci si zasloužíme snad každý a kývla jsem. To ale byla velká chyba. Adam svoje nutkání kontroly pouze potlačil a pak vybuchl.
Snažil se dlouho, ale změna u něj nenastala
Po prvních pár týdnech jsem věděla, že to takhle dál nepůjde. Adam sice dával najevo, že je mu jedno, co "bude zítra", jenže se strašlivě přetvařoval. Jeho stoupající nervozita byla očividná. Jakmile jsem změnila plán a místo výletu chtěla zůstat doma nebo navštívit rodiče, byl Adam potichu a cukal nohou.
Když jsem pak na našem víkendu na chalupě prohlásila, že asi pozvu večer známé na večeři, úplně vybuchl. „Vždyť s tím nikdo nepočítal! Co chceš vařit? Měli jsme mít čas pro sebe!" řval zběsile a cukalo mu víčko. Sice se pak uklidnil, ale já už vím, že se musíme rozejít. Podruhé to bude mnohem horší...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.