Daniel je zcela na dně ze své ženy, podle které musí mít všechno v bytě své přesné místo. Doma musí panovat systém a řád, jinak s ženou není řeč. Daniel odhalil, o co jde, a přeje si, aby se manželka začala léčit. Je to opravdu tak zlé?
Veronika (27) byla vždycky víc na pořádek než já. Možná je to dané tím, že my muži to v sobě nemáme vyloženě zakořeněné, takže úklid nám toho zas tak moc neříká.
Ráda uklízela
Když jsme spolu začínali chodit, první, co mě v jejím bytě zarazilo, byl neskutečný pořádek. Všechno bylo na milimetry srovnané. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Když jsem na stole omylem posunul svíčku, hned šla a narovnala ji zpět. Tehdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Možná jsem měl.
Od začátku společného bydlení měla zvláštní požadavek. Přála si, aby mohla uklízet jen ona. Tvrdila, že na to má osvědčený systém, který bych jí určitě narušil. Asi chápete, že jsem neměl nic proti. Znamenalo to pro mě, že nemusím doma nic dělat. Nikdy jsem u toho vlastně pořádně nebyl, když uklízela. Vždycky mě totiž vyhnala do jiného pokoje.
Jsme spolu pět let. Až teď spolu díky nouzovému stavu trávíme doma více času. Vlastně jsme pohromadě pořád a já najednou zjišťuji, s kým ve skutečnosti vlastně žiji. Veronika je vyloženě posedlá úklidem. Jenže ve své posedlosti zašla ještě dále. Jak je doma a má více času, celé to úklidové šílenství povýšila na další level.
Pečlivý systém a řád
Přerovnala snad každou poličku, kterou doma máme. Mám tím na mysli i ty, kde jsou například kořenky nebo zásoby toaletního papíru. Teď má všechno svůj řád a systém. Kořenky musí jít podle abecedy. Současně musí být natočeny tak, aby šly dobře vzít do ruky. Toaletní papír je vyskládaný do šesti řad, v každé řadě mohou být pouze čtyři ruličky. Nedej bože, když se systém naruší.
To samé platí o hrníčcích a talířích. Dokonce máme předem dáno, jak přesně se má skládat nádobí do myčky. Smetí se může vynášet jen dva dny v týdnu, protože tak má napočítané pytle, které kupuje jednou za tři týdny. V celém tom systému nemám šanci se orientovat. Veronika na mě začala bohužel vyvíjet nátlak, abych vše důkladně dodržoval. Má na celý svůj vyšinutý systém vysoké požadavky.
To není pořádkumilovnost, ale porucha
Nedávno se stala celkem smutná věc. Verča chtěla jít vynést smetí, protože bylo zrovna úterý, kdy je to povoleno. Jenže se třikrát vrátila z chodby. Jednou byla špatně zastrčená bota v botníku. Podruhé se vrátila, protože si vzpomněla, že nedala pytel do koše hned, což je součástí jejího systému. Potřetí se vrátila, aby prošla celý byt a ujistila se, že když odchází, je všechno tak, jak má být. Nestačil jsem se divit. Jen se na mě podívala a řekla: „No, moc na mě nekoukej. Vezmi tu tužku, co se válí na stole, a dej ji tam, kam patří.“ „Já s ní ale budu za chvíli psát,“ namítl jsem. „To nevadí, když ji nepotřebuješ teď hned, tak ji laskavě ukliď, tady žádný nepořádek nebude,“ uzavřela debatu a konečně odešla s tím smetím.
Usedl jsem tajně k počítači a začal jsem hledat, jestli je takovéto chování normální. Ve výsledcích jsem narazil na obsedantně-kompulzivní poruchu. Verča má snad všechny příznaky. Dal jsem jí článek přečíst. Má pár dní na to, aby zašla k psychologovi. Jinak beru nohy na ramena já. Už se to totiž nedá vydržet.