Facebook
Instagram
Paní Hana sama vychovala dvě děti. Teď jsou dospělé, ale stále žijí v jedné domácnosti. Hana tvrdě pracuje, aby se všichni měli dobře. O to horší pro ni bylo zjištění, kam mizí peníze z jejího účtu.
Celý život tvrdě pracuji, aby mým dětem nic nechybělo. Jako svobodná matka jsem jim dala vše, co potřebovaly. A ony se rozhodly mě podvést...
Všechno se točilo kolem mých dětí
V bance pracuji už 25 let. Každý den vstávám za úsvitu, uvařím si silnou kávu a chystám se do práce. V sedm odcházím, zamykám dveře na dva západy a mířím do kanceláře. Práce v bance není jen o číslech a předpisech, ale především o zodpovědnosti. Jsem ten hlas na telefonu, který vysvětluje složitosti půjček a dalších produktů.
Moje dcera Monika (25) studuje medicínu. Je mou pýchou a trpím s ní, když vidím, jak těžký je její každodenní boj se studiem. Můj syn Pavel (22) pracuje na částečný úvazek. Vždycky jsem se snažila poskytnout jim to nejlepší, přestože to znamenalo pracovat do úmoru a vzdát se vlastních snů. Celý svůj život jsem podřídila jejich potřebám.
Vždycky jsem jim bezmezně důvěřovala. Věděla jsem, že občas potřebují finanční podporu, ale to je normální. Rodina by se měla podporovat.
Něco se děje
Poslední dobou mě ale něco začalo znepokojovat. Z mého účtu pravidelně mizely peníze. Monika a Pavel vždy říkali, že jdou na domácí potřeby. Věřila jsem jim. Co jiného jsem mohla dělat? Vždyť jsou to moje děti. Ale ten neklid, ten pocit, že něco není v pořádku, mě neopouštěl.
„Mami, zase se trápíš,“ řekla Monika, když mě viděla, jak si prohlížím výpisy z banky.
„Ne, drahoušku, všechno je v pořádku,“ zalhala jsem a snažila se usmát.
Monika mě pevně objala a Pavel slíbil, že nám koupí něco sladkého na zlepšení nálady. Ale uvnitř jsem cítila, že cosi není v pořádku. Možná to byla jen moje intuice, možná jsem panikařila zbytečně.
„Moniko, můžeme si promluvit?“ požádala jsem jednoho večera dceru, když se vrátila z univerzity. Byla jsem unavená, ale musela jsem zjistit, co se děje s penězi.
Monika si sedla ke stolu a podívala se na mě s lehkým znepokojením.
„Co se děje, mami?“ zeptala se a odložila si poznámky stranou.
„Všimla jsem si, že z mého účtu mizí peníze,“ snažila jsem se znít klidně. „Můžeš mi vysvětlit, kam ty peníze jdou?“
Monika si povzdechla.
„Už jsme ti říkali, že kupujeme věci do domácnosti. Něco jde na účty, jídlo... Všechno je pod kontrolou.“
Dívala jsem se na ni. Moje dcera byla vždycky tak zodpovědná. Chtěla jsem jí věřit, opravdu...
„Vím, že se o nás bojíš,“ dodala Monika a chytla mě za ruku. „Ale všechno je v pořádku. Pavel a já se staráme o domácnost, jako vždycky.“
„Dobře, drahoušku,“ řekla jsem tiše.
Monika se usmála a pevně mě objala. Cítila jsem se trochu lépe, ale neklid mě stále neopouštěl.
Odkud na to mají peníze?
Pak jsem si začala všímat věcí, které do našeho skromného rozpočtu nepatřily - luxusní kosmetika, značkové oblečení, moderní elektronika... V hlavě mi vrtalo, odkud se to všechno bere. Když se Pavel vrátil z práce, rozhodla jsem se, že si s ním promluvím.
„Pavle, odkud jsou všechny ty nové věci?“ zeptala jsem se a ukázala na herní konzoli v obýváku.
Zatvářil se překvapeně, pak sklopil oči.
„To jsou jen drobnosti, mami,“ odpověděl. Bylo jasné, že se vyhýbá mému pohledu. „Koupil jsem to z úspor.“
Zamračila jsem se. Úspory? Věděla jsem, že Pavel moc nevydělává. A to, co dostane, by mělo jít na jeho potřeby.
„Úspory?“ zopakovala jsem, aniž bych skrývala pochybnosti.
„Ano, mami,“ řekl rychle, hlas se mu lehce zadrhával.
Chtěla jsem mu věřit, ale jeho chování ve mně vzbudilo podezření. Té noci jsem dlouho nemohla usnout, přemýšlela jsem, jestli jsou moje děti ke mně opravdu upřímné. Snad opravdu o nic nejde. Možná bych jim měla věřit. Ale něco uvnitř mi říkalo, že ne všechno je tak, jak se zdá...
Podívala jsem se na účty pořádně
Následující den jsem se rozhodla podívat se blíže na své finance. Sedla jsem si ke stolu a rozložila před sebe výpisy z banky za posledních několik měsíců. Srdce mi začalo bít rychleji, když jsem viděla, že z mého účtu zmizelo mnohem více peněz, než jsem si myslela. Dohromady šlo o téměř sto tisíc korun! Byly to samé výběry z bankomatu. Kam se ty peníze poděly? Nešlo mi to do hlavy.
Večer, když jsem uklízela v obýváku, zaslechla jsem tichý šepot z Pavlova pokoje. Přikradla jsem se ke dveřím a začala poslouchat.
„Nemůžeme to dál skrývat,“ říkal Pavel. „Máma na to dříve nebo později přijde. Už teď ví, že něco není v pořádku.“
„Přestaň se obávat,“ odpověděla Monika. „Máma si ničeho nevšimne...“
Cítila jsem, jak se mi zatočila hlava. Moje vlastní děti mě oklamaly! Utrácely peníze za své radovánky, zatímco já pracovala od rána do večera, abych jim zajistila všechno, co potřebují. Vtrhla jsem do pokoje bez zaklepání. Monika a Pavel na mě hleděli s hrůzou.
„Co se to tady děje?“ vykřikla jsem a snažila se ovládnout svůj hněv. „Kde jsou ty peníze? Za co je utrácíte?“
Monika otevřela ústa, ale nevydala ani hlásku. Pavel sklopil hlavu, opět se vyhýbal mému pohledu.
„Čekám na vysvětlení!“ zakřičela jsem, neschopná potlačit své emoce.
„Mami, je nám to líto,“ začala Monika třesoucím se hlasem. „Utráceli jsme peníze za... prostě za luxus.“
V tu chvíli se mi zhroutil svět. Jak mi to mohli udělat? Jak mohli tak bezmyšlenkovitě rozhazovat naše úspory?
Takovou zradu jsem nečekala
Seděla jsem na gauči, snažila se zpracovat to, co jsem právě slyšela. Monika seděla naproti mně, stále se sklopenou hlavou. Pavel stál u okna, neschopen snést můj pohled.
„Řekni mi všechno,“ pronesla jsem tiše. „Chci vědět, jak jste ty peníze utratili.“
Monika se na mě podívala se slzami v očích.
„Mami, nechtěli jsme tě podvést,“ začala třesoucím se hlasem. „Jen to... začalo malými věcmi. Pavel si koupil nový telefon, pak jsem potřebovala nový notebook do školy.“
Pavel se otočil od okna. „Ale pak jsme začali utrácet víc. Za luxusní oblečení, drahou kosmetiku...“ dodal třesoucím se hlasem. „Ztratili jsme nad tím kontrolu.“
Slzy mi stékaly po obličeji, nemohla jsem je zastavit.
„Jak jste mi to mohli udělat?“ zašeptala jsem. „Pracuji tvrdě, abychom měli na živobytí, a vy...“
„Mami, opravdu nás to mrzí,“ přerušila mě Monika, která také plakala. „Bylo to hloupé. Uvědomujeme si, jak moc jsme tě zklamali. Slibujeme, že ty peníze vrátíme.“
„Slibujeme,“ přidal se Pavel a přistoupil blíž.
Vstala jsem z gauče, cítila jsem, že potřebuji být sama. Musela jsem si to všechno promyslet. Beze slova jsem opustila pokoj a pak i byt. Procházela jsem se po sídlišti a snažila se uklidnit. Vlastní děti mě podvedly. Nevěděla jsem, jak se s touto bolestí vyrovnat. Jedno bylo jisté – nic už nebude jako dřív.
Dala jsem jim druhou šanci
Když jsem se vrátila domů, našla jsem Moniku a Pavla v obýváku. Vypadali ustaraně a unaveně. Chvíli jsem stála ve dveřích, přemýšlela, jak začít tento těžký rozhovor. Nakonec jsem si sedla naproti nim.
„Hodně jsem o tom přemýšlela,“ začala jsem pomalu. „Jsem naštvaná a zklamaná. Zradili jste moji důvěru. Ale...“ odmlčela jsem se, „jste moje děti a miluji vás. Chci věřit, že jste pochopili svůj omyl a opravdu to chcete napravit.“
Monika se vydechla a Pavel na mě vděčně pohlédl.
„Slibujeme, že všechno napravíme. Najdeme způsob, jak ty peníze vrátit,“ řekl Pavel.
„Ano, mami,“ přidala se Monika. „Uděláme všechno, abychom znovu získali tvoji důvěru.“
V následujících týdnech jsem viděla, jak se snaží ze všech sil. Monika si našla brigádu a Pavel vrátil většinu svých nákupů. Pomalu, krok za krokem, jsme začali budovat náš vztah znovu. Ale v hloubi duše jsem věděla, že už nic nebude jako dřív. Cítila jsem, že tahle rána, i když se pomalu hojí, zanechá trvalou stopu. Doufala jsem, že časem bude naše rodina znovu silná, i když možná ne taková jako dřív.
Každý den se znovu učíme, jak být spolu, jak důvěřovat a milovat. Vím, že cesta před námi je dlouhá, ale jsem připravená na ni vyrazit. Protože rodina není jen o lásce a důvěře, ale také o schopnosti odpouštět a dávat druhé šance. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Cítila jsem, že jsme na dobré cestě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Jak obléknout velká prsa, abyste nevypadala vulgárně? Stylistka prozrazuje tipy na materiály, střihy i kouzlo vertikální linie
Související články
