Hanka (45): Plánování rekonstrukce kuchyně nás téměř rozvedlo, nebyli jsme se schopní na ničem shodnout

Nikdy jsem neměla možnost si opravdu zařídit svůj byt. Celý život až do 40 jsem bydlela po podnájmech a vždycky jsem dostala byt do rukou tak, jak byl. Snila jsem o tom, že si třeba jednoho dne budu moct zařídit vlastní kuchyň nebo vybrat kachličky do koupelny a baterie na umyvadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (47): Navrhla jsem pro kamarádku dům za miliony. Za svou práci jsem dosud neviděla ani korunu

Konečně ve vlastním

Když moje babička před nedávnem zemřela, můj táta zdědil její byt. Jako jedináček se mohl rozhodnout, co s ním udělá. A rozhodl se ho věnovat mně. „Já svůj byt, kde můžu v klidu dožít, mám a ty konečně budeš mít vlastní bydlení.“ Rozbrečela jsem se štěstím a můj manžel, Olda, dokonce tátu objal, a to je co říct.

Načasování bylo perfektní, protože nám za pár měsíců končila nájemní smlouva. Byt bylo potřeba vyklidit, vymalovat a udělat malé opravy, ale jinak byl připravený k nastěhování. Než jsme se nastěhovali, přemýšlela jsem, že bychom měli ještě udělat nějakou rekonstrukci, ale nebyl na to čas, a tak jsme si řekli, že na to dojde.

Mohlo by Vás zajímat:

Svaťa (26): Bývalý se mi po dvou letech objevil u dveří, že chce obnovit náš vztah. Neměla jsem otevírat

Peníze kazí vztahy

Před rokem Olda zdědili nějaké peníze po svých rodičích, tak jsem se rozhodli je investovat do bytu. Rozhodovali jsme se mezi kuchyní a koupelnou, ale nakonec více času trávíme v kuchyni vařením a jídlem, a tak vyhrála kuchyně.

Upřímně jsem si to představovala velmi snadně. Naplánuje se nová kuchyně v obchodě s nábytkem, sundá se stará, vymaluje se, nová se namontuje a je to. Ale rychle jsme zjistili, že tak jednoduché to není. Člověk naplánuje kuchyni, a pak začne peklo, kdy je několik týdnů až měsíců bez kuchyně, protože musí celou místnost předělat.

Hned, jak jsme začali plánovat, začali jsme se hádat. Ani jeden z nás nečekal, že to bude tak náročné. Tolik rozhodnutí, která jsme museli udělat, aniž jsme věděli, co vlastně chceme. Dohadovali jsme se o všem od plánování prací, až po barvu úchytek. Křičeli jsme na sebe, protože Olda se toho nechtěl účastnit a já to nebyla schopná sama rozhodnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (41): Za kamarádku věčně něco platím. Dneska už mi dluží tisíce, ale k vracení se nemá

Vyplnila se mi noční můra

Když se začali stavební práce a stará kuchyně se vystěhovala, vymalovalo se a museli jsme být na 5 týdnů bez kuchyně, celou dobu jsme spolu skoro nemluvili. Opravdu jsem se bála, že je to náš konec, protože oba dva rádi vaříme a jíme a najednou nám to bylo sebráno. Brečela jsem v noci do polštáře a děsila se budoucnosti.

Ale ve chvíli, kdy nám novou kuchyni namontovali a my mohli zase fungovat, věci se změnily. Olda byl nadšený a rozhodl se nám uvařit naše první jídlo - upekl kachnu s knedlíky a zelím. „Musím to přece celé pořádně pokřtít, ne?“ Byl jako malé děcko.

Upřímně se bojím, co se stane, až budeme předělávat koupelnu, protože to se bude muset udělat, abychom v tom bytě zvládli fungovat jako staří. Ale to asi odsuneme na neurčito, aby nám zase nehrozil rozvod.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (41): Moje manželka neumí vařit. Nemám ale srdce jí to říct, a tak denně jím blafy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.