Patrik (41): Moje manželka neumí vařit. Nemám ale srdce jí to říct, a tak denně jím blafy

Když jsem se s manželkou poznal, cítila se hodně pozadu, pokud šlo o všechny ty ženské domácí práce a aktivity, jako úklid nebo vaření. Její máma se jí v tomto ohledu nikdy moc nevěnovala a nepředala jí, co bylo potřeba, ale Irena se chtěla všechno naučit.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (53): Rozhodla jsem se předat rodinné tajemství bratrovi a jeho ženě. Netušila jsem, jak dramatické to bude

Manželka se vaření dlouho vyhýbala

Nejprve začala s praním a úklidem našeho bytu. Divil jsem se, že já jako chlap jsem jí vysvětloval, jak se zapíná pračka nebo jak má dávkovat prací prášek a proč používat aviváž. Neustále se mě doptávala na věci, které jsem ani já nevěděl a společně jsme hledali odpovědi na internetu. Vlastně nás to dost sbližovalo. Bylo zvláštní mít partnerku, která tohle všechno neví, ale každý máme něco.

Irena se dlouho vyhýbala vaření. Chodili jsme často k našim na obědy a přítelkyně se vždy rozplývala nad kuchařským uměním mojí mámy, která velkou část života strávila v restauracích a kuchyních a opravdu vařit uměla. „Tak já tě něco naučím, aspoň základy. Vaření není nic složitého,” povzbuzovala Irenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (34): Můj klidný život naboural cizí muž. Místo vaření večeře se oddávám radovánkám s řidičem autobusu

O víkendu mi připravila královskou hostinu

Irena začala chodit k mojí mámě na hodiny vaření. Těšil jsem se, že budu mít doma skvělou kuchařku, jak jsem byl zvyklý celý život, a nemohl jsem se dočkat všech těch královských pokrmů.

Jednou jsem se zastavil u mámy během dne a sedli jsme si ke kávě. Zeptal jsem se, jak to Ireně jde, ale máma se jen usmála a řekla, že dobře. Trochu jsem rýpal, až z mámy vypadlo, že Irena není zrovna přirozený talent a že se při vaření hrozně vzteká. Říkala mi, že jí vaření moc nejde, ale snaží se, tak třeba na to přijde.

Chtěl jsem Irenu povzbudit. „Tak kdy nám, miláčku, něco uvaříš?” zeptal jsem se, když jsem přijel domů. Irena vypadala nervózně, ale nadšeně a o víkendu na mě čekala hotová hostina. Vážně jsem si připadal jako v dětských letech. Aspoň dokud jsem neochutnal.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (42): Shazovali jsme s manželkou poporodní kila, ale neuspěli jsme. Zatímco mně se žena líbí, já se jí hnusím

Nemám sílu jí říct, že se to nedá jíst

Jak jsem říkal, jako dítě jsem byl zvyklý na opravdu výbornou kuchyni a lecjaká restaurace se s tím nedala srovnávat, ale Irena se tomu ani nepřiblížila, ačkoli se učila od mé mámy.

Jedl jsem pomalu, každé sousto jsem přežvykoval a doufal, že se manželka třeba otočí, abych ho vyplivl do ubrousku, ale Irena mě pozorovala, jako by věděla, že se její svíčková nedá jíst. Nechtěl jsem ranit její city. Nechtěl jsem ji zklamat, snažila se, chodila na hodiny k mámě, a tak jsem jí řekl, že oběd byl výborný a že příště vařím na oplátku já.

Ale to mi nevyšlo. Jak jsem jednou řekl, že její jídlo je výborné, nebylo cesty zpět. Jsem nucený jíst blafy, usmívat se a manželku chválit. Vážně se bojím jí říct, že vařit neumí a měla by přestat, ale jak to mám udělat, abych ji neranil?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (28): Přítel se s radostí nechával obskakovat. Pak ale přišel večer, který všechno změnil