Nový přírůstek do rodiny je většinou radostnou událostí, pro Hanuše ale jeho čtvrté dítě znamenalo zklamání, když zjistil jeho pohlaví. Ne každý muž totiž touží po synovi.
Když za mnou moje přítelkyně přišla, že je těhotná, byl jsem nadšený. Mám tři děti ze dvou předchozích manželství a toto číslo jsem rozhodně nepovažoval za definitivní. Mojí nejstarší dceři je osmnáct, druhé jedenáct a třetí devět tel. Věřil jsem, že moje šťastná série potrvá a budu jako nějaký pohádkový král, který měl čtyři dcery.
Těšil jsem se, až ultrazvuk potvrdí pohlaví miminka
„Super, budeme mít další holku. Jak ji pojmenujeme?“ strávili jsme s Alicí týdny vymýšlením toho pravého dívčího jména. Mně se líbila Britany, ale Alice chtěla nějaké tradičnější jméno, jako Tereza nebo Kateřina. Párkrát jsme se pohádali, ale nakonec jsme se dohodli, že s výběrem počkáme. Nakonec všechny tři dcery jsme pojmenovali až v den porodu - Marii, Jessiku i Filipu.
Těšil jsem se na moment, kdy půjdeme na ultrazvuk, aby nám doktor potvrdil pohlaví miminka. Nemohl jsem skoro dospat a ráno jsem Alici tahal z postele, abychom už šli. Chtěl jsem znovu slyšet to: „Bude to holka. Máte radost?“
Z ordinace jsem odcházel v šoku
Seděli jsme v čekárně, já celý natěšený, Alice nervózní, protože si samozřejmě nemohla být jistá pohlavím. Tak moc jsem si užíval výchovu svých dcer, že jsem si ani na chvíli nepřipustil, že bychom mohli mít kluka.
Když se nás doktor zeptal, jestli chceme znát pohlaví, málem jsem nervozitou proskočil stropem. Zažertoval jsem, že pokud to bude kluk, hned odcházím. A v ten moment jsem pochopil, že to byl nemístný žert, protože jsme skutečně čekali kluka. Doktor byl mou zklamanou reakcí trochu zaskočený.
Alice se mě celou cestu domů ptala, jestli jsem v pořádku. Říkala mi, že to bude přece fajn mít kluka. Budu s ním moct dělat všechny ty věci, které jsem s dcerami dělat nemohl, ale já stejně nedokázal překonat zklamání. Měl jsem přece mít čtyři dcery, byl jsem o tom přesvědčený.
Od přítelkyně i syna jsem se odstěhoval
Když se Ignác narodil, snažil jsem se ho mít rád, ale neuměl jsem si k němu vytvořit vztah. Chtěl jsem, ale nevěděl jak. Alice to na mně viděla a byla naštvaná, hádali jsme se, ale ani tak jsem syna nedokázal mít rád.
Po čtyřech měsících jsem od Alice a Ignáce odešel. Odstěhoval jsem se k bývalce, zpět k holkám, se kterými mě život bavil. S Ignácem se vídám, ale není to ono. Já mám prostě rád holky a nic s tím neudělám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.