Rodičovská se sice nazývá dovolená, ale každá matka ví, že s dovolenou mnoho společného nemá. Mnoho maminek podlehne špatným náladám a depresím a vyrovnávají se s tím po svém. To se přihodilo i Verče.
Vždycky jsem chtěla dítě. Odmala jsem byla ta, co si hrála s panenkami a starala se o ně ne proto, že by mi to někdo přikazoval. Zkrátka jsem si představovala, jaké to bude, až budu mít dítě, a nemohla se dočkat.
Ke svému překvapení jsem se zamilovala do práce
Když jsem dostudovala střední, byla jsem připravená jít na chvíli pracovat a najít toho správného muže, se kterým bych do pár let založila rodinu. Ale věci šly trochu jinak. Trvalo mi dlouho, než jsem narazila na partnera, který by vůbec přemýšlel nad založením rodiny, a když už jsem ho našla, stála mi v cestě další překážka - práce.
K vlastnímu překvapení jsem našla zaměstnání, které mě bavilo, byla dobrá a nechtěla o něj přijít. Jasně, vždycky vám slíbí, že vám místo pohlídají, ale realita se má nakonec jinak a skončíte třeba na jiné pozici.
Otěhotněla jsem, ale radost jsem z toho neměla
A tak jsme se s partnerem dohodli, že pár let počkáme. Mluvili jsme o roce či dvou, ale nakonec jsem otěhotněla zcela nečekaně v osmadvaceti. Když jsem to zjistila, nebyla jsem nadšená. Tohle byl moment, na který jsem čekala od dětství, ale když konečně přišel, rozbrečela jsem se a na chvíli i přemýšlela, že bych to Filipovi neřekla a nechala si dítě vzít. To se nestalo.
Filip byl nadšený, aspoň dokud neviděl můj zkroušený výraz. “Ty nemáš radost? Co tě znám, bavíme se o tom, jak naplánovat rodinu, aby sis splnila svůj sen,” divil se. Přemohla jsem se, usmívala se a doufala, že se moje nadšení pro mateřství vrátí, jak mi poroste břicho a ovládnou mě hormony.
Hormony ani nadšení ale nepřišly. Celé těhotenství jsem trpěla. Bylo mi zle, měla jsem šílené nálady, musela jsem na rizikové těhotenství, takže jsem odešla z práce dřív, než jsem chtěla. Nic zkrátka neběželo podle plánu a já na tom byla psychicky hůř a hůř.
Na mateřské jsem začala pít
Když se syn narodil, nic nebylo, jak jsem si představovala. Nudila jsem se, byla jsem frustrovaná, všechno mě štvalo, především syn. Filip se mi to snažil ulehčit, ale sem tam utrousil poznámku o tom, že toho přece tak moc nedělám, tak proč za mě musí neustále zaskakovat?
Začala jsem pít. Pomalu. Nejdřív šlo o sklenku vína večer, abych se uklidnila a uvolnila. Pak to začalo být několik lahví vína za týden. Stýskalo se mi po práci. “Neboj, hlídáme ti tvoje místo a těšíme se, až se vrátíš,” tvrdila mi šéfová, ale já chtěla jít hned, i když jsem nemohla, protože moje mzda by nepokryla výdaje na hlídání. A tak jsem pila. Filip si dlouho ničeho nevšiml, dokud mě jednoho dne nenašel namol na sedačce, zatímco náš roční syn se kolébal po bytě s nožem v ruce.
Nastoupila jsem léčbu, ale Filip mi nedokázal odpustit, že jsem se nedokázala postarat o syna a vystavila ho nebezpečí. Požádal o rozvod a výhradní péči. Už pár let abstinuju, nedotkla jsem se pití, co jsem dokončila léčbu, ale Filip se mnou pořád nemluví a komplikuje mi vztah se synem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.