Facebook
Instagram
Zpěvačka Helena Vondráčková (77) navštívila talkshow Miluše Bittnerové, Na kafeečko. Prozradila detaily ohledně své výstavy šatů v Tančícím domě, ale nahlédnout nás nechala také do své kosmetické rutiny. Jak se rodil její osobitý módní styl a jak se stará o svoji pleť? Které perly dlouho ukrývala ve svém šatníku? Má drahocenné šperky, které nikomu nechce ukázat? A kterou barvu by na sebe nikdy neoblékla?
Zpěvačka Helena Vondráčková (77) se rozhodla uspořádat výstavu k 60 rokům na scéně a při této příležitosti také provětrat svůj šatník - většina jejích ikonických modelů je aktuálně k vidění v pražském Tančícím domě, kde umělkyně vystavuje ty nejlepší kousky. Na vlastní oči můžete vidět například její svatební šaty ze slavné pohádky Šíleně smutná princezna.
Jak Helena prozradila Milušce Bittnerové, většinu modelů by stále oblékla. Ne však figuríny, které její modely prezentují. "Kostýmy tam visí na pannách a některé panny jsou natolik plnoštíhlé, že můj vosí pas – který míval asi 60 centimetrů – nemohly obléknout. Zezadu museli strčit gumičku," odhaluje se smíchem pozadí této velké výstavy, díky které se jí uvolnilo místo v šatníku.
V rámci oslav svého životního jubilea připravila Helena Vondráčková hned dva velké koncerty v pražské O2 areně, a to 24. června a 4. února.
Helena Vondráčková vystavuje šaty v Tančícím domě
Helenko, není mnoho umělců, kteří pořádají výstavu k 60 letům své kariéry.
Možná, že jsem hodně drzá. Ale myslím, že tým, který to zařizoval, to udělal skvěle. Kurátorka Janička Sommerová a Zdeněk Fencl. Podobnou výstavu jsem ještě neviděla. Většinou se jen šaty pověsí na panny a hotovo. Oni snad vymalovali celý Tančící dům – mými naskenovanými fotografiemi.
Co všechno tam najdeme?
Kostýmy – včetně mých soukromých, ale také od návrhářů. Dagmar Březinová, Zdena Bauerová, Gita Marcolová nebo Marie Marková. Vybrali jsme zkrátka ty nejhezčí kostýmy, ať už z mé skříně nebo z Barrandova. Lidé tam najdou také filmové šaty a všechna má ocenění – zlaté, stříbrné, bronzové desky. V neposlední řadě jsou tam botičky. Kdysi dávno mi jeden slavný designér ze Zlína, Pavel Zapletal, šil ke kostýmům boty na míru. Podařilo se nám ho po letech najít a opravdu přišel, měl velkou radost. Dodnes dělá exkluzivní boty. Jsou tam také šperky, klobouky a mnoho fotek včetně záznamů z televizních pořadů. Nechybí věci, které jsem si přivezla z Japonska, kimono včetně botiček, nebo šaty, které jsem měla v Carnegie Hall, kde jsem vystupovala s Karlem Gottem.
Takže všechno je autentické?
Ano. Jsou to kostýmy, které lidé znají. Například bílo-černá kombinace pletených šatů se kterými jsem vyhrála s Malovaným džbánkem festival v polských Sopotech. Nebo šaty z Šíleně smutné princezny, které jsme nemohli najít, ale nakonec jsme je našli, takže se zrestaurovaly. Jsou to ty bílé svatební, ty nejkrásnější.
Do kdy ta výstava probíhá?
Byla jsem překvapená, protože jsem si myslela, že to bude jen krátkodobá záležitost. Ale když mi vystěhovali celý barák, tak jsem pochopila, že ne! Představ si, Miluško, že to na mém domě vůbec není znát – myslela jsem si, že se mi konečně uvolní skříně, ale kdepak. Takže výstava nakonec potrvá do 4. února 2025.
Helena Vondráčková nepřibrala ani deko
Podezírám tě z toho, že všechny ty šaty dodnes oblékneš. Je to tak?
Většinu ano, ale měli s tím honičku. Kostýmy tam visí na pannách a některé panny jsou natolik plnoštíhlé, že můj vosí pas – který míval asi 60 centimetrů – nemohly obléknout. Zezadu museli strčit gumičku.
Když se ohlédneš, které desetiletí tě ohledně módy nejvíc bavilo?
Každé desetiletí mělo šmrnc a něco nového. Důležitější fakt je ten, že se trendy stále vracejí – v různých zásadních momentech. Já už dělám asi čtvrté kolečko, jak jsem si to spočítala.
Jedny šaty stejně nemůžeš vynést několikrát. Nebo ano?
No to vůbec nejde! To by mě pomluvili.
Máš báječnou postavu. Ale existuje něco, co jsi si nikdy nemohla dovolit obléknout?
Byly doby, kdy jsem byla silnější. Neříkám, že bych si nemohla nic dovolit, ale jsem k sobě kritická, takže jsem nikdy nezdůrazňovala něco, co bych si nepřála, aby někdo viděl.
Co třeba barvy? Kterou bys nikdy neoblékla?
Vždy jsem tvrdila, že je to zelená, protože barvu zelené trávy jsem nikdy pořádně nepoužívala. Na stará kolena jsem byla se svým vizážistou Zdeňkem v Polsku, kde je móda pokaždé o krok napřed. Řekl mi, ať si koupím zelené tričko, protože to bude trendy – tak mám zelené tričko, včera jsem ho měla na sobě!
Často jsi také cestovala po světě. Jak se měnily požadavky na koncertní kostýmy?
Žádné požadavky nebyly, ty jsem měla já. Mluvila jsem do toho, dokonce i těm slavným módním návrhářům. Šaty mi začínala šít maminka, která byla hrozně šikovná – šila mi šaty i do tanečních. Maminky seděly nahoře v sále a říkaly: "Už má zase ty krásné nové šaty!" Prý jsem je mívala nejhezčí. Už tenkrát mě na to navedla maminka, takže jsem si při zkouškách šatů dokázala říct, co se mi líbí a co nelíbí. Ale vždycky jsem to vynosila! Mnohokrát jsem slyšela od švadlenek: "Vy si to necháte ušít, řeknete si, jak to chcete, a nosíte to! Kolikrát tady stojí vaše kolegyně, nic neřeknou, stojí jako sloup, a potom si to nikam nevezmou!"
Co tedy s těmi šaty děláš, mimo to, že si je schováváš na případnou výstavu?
No, to je právě ono! Většinou jsou to úžasné materiály. Když jsem byla ještě hodně mladá, byla jsem v divadle a už mi šili v televizi nebo ve filmu. Některé šaty mi dali, nebo jsem si je koupila. Moje maminka říkala: "Tohle už sice není moderní, ale je to dobrý materiál. Tak já to schovám a z toho ti ještě určitě přešiju krásné šaty!" A taky to tak dělala. Některé šaty se tedy přešily, ale většina je v mém domě. Co se nevejde do skříně, na to mám velkou bednu a šaty, které už teď nenosím, tam skládám. Nevěděla jsem, komu bych je nabídla, a v duchu jsem přemýšlela, že by se mohly jednou vystavit. Štěstí, že jsem je nikomu nedarovala.
V trezoru mám svatební šperk od svého manžela
Důležité jsou také doplňky. Jsi straka?
Absolutní. Mám prostornou koupelnu a mám tam dlouhý stůl s několika šuplaty. Jsou plné korálů, prstýnků, náušnic. Když ke mně přišla Jana z výstavy, tak spráskla ruce a řekla: "Ježíši! Co si z toho mám vybrat?"
Máš šperky na vystoupení a šperky do civilu?
V podstatě ano. Je to tak, mám v těch šuplatech různá oddělení, přihrádky.
Pokud se tedy budeme bavit o tom civilu, mění se tvůj vkus na šperky?
Víš, že ani moc ne? Nosím pořád stejné prstýnky a málokdy to radikálně měním.
Máš nějaké oblíbené kousky, které si schováváš, protože ti ho dala maminka nebo babička? Nemusí mít ani vysokou hodnotu.
Mám jeden krásný svatební šperk, který jsem dostala od svého manžela – a ten je v trezoru. Na výstavě moc šperků k vidění není, protože měli strach umístit tam skutečné cennosti. Měli obavu, aby lidé něco neukradli.
Na hausbótu nebo na houbách se nelíčím
K módě patří také líčení. V civilu se líčíš nebo ne?
Pokud nemusím, tak ne. Když jsem na hausbótu, tak mě nenapadne, abych se líčila. Proč? Jsem plavec, ráda pádluju, ráda chodím se psem, ráda chodím na houby, tak přece se kvůli tomu nebudu malovat.
Jsou takové typy. Někdo nevyjde bez make-upu s košem.
Chci si pleť trochu hlídat. Je za tím také nová technologie televizního vysílání, která vám neodpustí žádnou pihu. Zdeněček potom štětcem ladí nedokonalosti. Říkám potom: „Já si večer vezmu špachtli a všechno to sundám!“. Čím méně se musím líčit, tím raději toho využiji, aby se pleť zregenerovala. Používám dobrou kosmetiku, byť to nemusí být ta nejdražší, ale musí být účinná. Neexistuje, abych se před spaním neodlíčila. Na to dbám už od dob, kdy jsem hrála divadlo. Už maminka mi říkala, abych nechodila spát v make-upu.
V 60. letech si některé mé kolegyně dávaly namísto řasenky na řasy barvu na boty.
No jasně, tohle také pamatuji. Nedělejte to, není to dobré.
Začala jsi se o sebe starat díky divadlu?
Ano, v osmnácti letech. Ráda i dnes zajdu ke kosmetičce, ale bojuji s časem. Když nemůžu zajít k fyzioterapeutovi a nemám čas na pleťovou údržbu, dělám to sama – na chvilku si aplikuji pleťovou masku nebo pod oči gelové měsíčky napuštěné kolagenem. Tím se to snažím dohnat. Od sestry jsem také dostala masážní křeslo, do kterého si ráno lehnu, než vylétnu z domu. Když mám čas, tak sama hodinu cvičím. V létě plavu v bazénu, nebo si lehnu na zem a cvičím si cviky na páteř, něco z jógy, něco málo od Pavla Koláře. Měla jsem trochu problémy s plotýnkami.
Díky cvičení jsem se vyvarovala operace – v té době mi dal Milan Lasica nabídku, abych vystoupila v krásném muzikálu Hello Dolly v hlavní roli. Začala mě bolet levá noha. Celý týden jsem bydlela v Bratislavě, abych na tu roli měla klid, protože byla velmi náročná. Jenže najednou jsem tu nohu skoro tahala za sebou. Šla jsem k Pavlu Kolářovi a zjistili, že je chycená plotýnka. Ale dostala jsem se z toho cvičením. Před tím vystoupením jsem každý den ráno vstávala v šest hodin, ležela jsem na podlaze a dělala speciální cviky.
Jsi hodně disciplinovaná, že?
Kulhavou Dolly bych vidět nechtěla!
O čem dalším promluvila Helena Vondráčková:
- O StarDance v Polsku a na Slovensku
- O svém outfitu na Českém slavíku
- O chybě České televize s titulkem 600 let Heleny Vondráčkové
- O plastických operacích
- Jak se vyrovnává s hejty na sociálních sítích
Související články
