Herečka Tereza Těžká tři roky po filmu V síti: Bylo pro mě těžké chodit někde sama, oplzlé fotky mi muži posílají pořád

Listopadovým tématem Ženských tabu s Bárou Hlaváčkovou jsou Ne-ohrožené ženy. Moderátorka se v jeho rámci zaměřila nejen na bezpečnost žen na internetu, již probrala s odborníkem na digitální technologie Pavlem Matějíčkem, ale i sexuální obtěžování, které je v naší společnosti stále bráno na lehkou váhu.

Potvrzuje to i její poslední host, herečka Tereza Těžká. "I přes to, že jsem sama zažila sexuální obtěžování, mě zarazilo, jak 'normální' nebo 'běžné' to je. S jakou jistotou muži vystupovali. Bez strachu z jakéhokoliv trestu," svěřila se se svými zkušenostmi z natáčení filmu V síti. "Všeobecně tresty a názor na sexuální zneužívání, znásilnění a podobně není dle mého názoru v ČR v pořádku," dodává.

Související video: Rozhovor Báry Hlaváčkové s odborníkem na kybernetickou bezpečnost Pavlem Matějíčkem

Tereza Těžká o zkušenostech z natáčení filmu V síti

Jak moc a v čem vám film V síti změnil nebo ovlivnil život? Jak v herecké kariéře, tak v soukromí?
Herecky to pro mě byla velká zkušenost, vlastně něco úplně nového. Běžně je totiž vaším hereckým partnerem další herec, který má svou roli, text, během natáčení ale proti nám stáli (nebo spíš seděli za obrazovkou) reální muži, kteří o tom, že jsou součástí natáčení, neměli ani zdání, a jejich představa o tom, co se děje, byla úplně jiná. Byla to kombinace herecké improvizace, ale i usilovné přípravy nás i celého štábu na to “stát se” nezletilou dívkou. Podchytit všechny detaily. Vytvořit opravdovost, kterou jen tak někdo neprokoukne. Zároveň to byla moje první opravdu velká role, se kterou přišla spousta zájmu, rozhovorů, téma rezonovalo společností, bylo nádherně přijaté, začaly se věci řešit... A pak nominace na Lva. Ta mi udělala asi největší radost. Taková odměna za dobře odvedenou práci. A potvrdila mi, že o film a téma je opravdu zájem.

Jak jste se na roli nezletilé naivní dívky připravovala?
Měla jsem v malíku všechno, od učiva pro sedmou třídu, přes teenagerovský slang, až po populární youtubery a podobně. Zároveň bylo náročné jak samo natáčení během deseti dnů v ateliéru, tak pozdější “domácí práce” –⁠ tedy několik měsíců, kdy jsme s těmi lidmi dále komunikovali a připravovali se na schůzky. Třeba i během rozbalování vánočních dárků s rodinou. Ta, stejně jako moji blízcí přátelé, si samozřejmě všimla, že je se mnou něco jinak –⁠ jsem stále “na telefonu”, odtažitější, podrážděná... Natáčení probíhalo v tajnosti. Když jsem jim po odtajení mohla všechno vysvětlit, hodně mi pomohlo nebýt sama. I když jsem měla podporu štábu, rodina a blízcí jsou prostě něco jiného.

Co vás v komunikaci se sexuálními predátory na druhé straně sítě nejvíc překvapilo?
I přes to, že jsem sama zažila sexuální obtěžování, mě zarazilo, jak “normální” nebo “běžné” to je. S jakou jistotou muži vystupovali. Bez strachu z jakéhokoliv trestu. Později se nám svěřovala i spousta dětí, rodičů, nebo i v té době už dospělých lidí, kteří měli podobnou zkušenost, ať už sami, nebo u svých blízkých.

Filmem vaše spojení s tématem sexuálního obtěžování ale neskončilo, že?
Bohužel stejně jako snad každému nám zkazil plány covid. Osvětová kampaň, která byla součástí filmu, měla probíhat mnohem déle a také se zastavilo natáčení filmů a zavřela divadla. Takže jsem pak měla chvíli nedobrovolnou dovolenou a snažila se tématu věnovat alespoň přes streamy a sociální sítě. Protože v té době byly děti mnohem častěji doma za počítačem a muži, co se nudí, mohli tenhle problém jenom zhoršit. Zároveň se mi po premiéře ozývali kluci i holky nebo rodiče se svými příběhy nebo žádostí o pomoc. Bylo to mrazivé, i když jsem měla radost, že se lidé více odvažují tento problém řešit.

Související video: Rozhovor Báry Hlaváčkové s učitelem sebeobrany Pavlem Houdkem o typologii agresorů.

O strachu, který Tereza Těžká po natáčení měla

Jak se zkušenost z natáčení snímku V síti projevila a projevuje ve vašem osobním životě?
Během natáčení jsem chvílemi ztrácela důvěru v muže. Stačilo, aby se na mě některý jenom koukal na zastávce a už jsem měla bušení srdce. A rozhodně ne tím příjemným způsobem. Měla jsem špatné sny. Nejhorší byl pocit, že když už nejsem jako falešné holky aktivní, muži, kteří si s námi psali, zřejmě začnou kontaktovat reálné děti. Po skončení natáčení jsem využila nabídku štábu promluvit si s psychologem. Protože jsem nechtěla, aby mě to úplně semlelo a já neztratila sílu se tomu dál věnovat. Naštěstí se mi to podařilo překonat. I díky vzorům, které mám v okolí. Ještě pořád jsem citlivá na některá slova –⁠ cat call, sexismus...

A jak jste přijímala mužský zájem, dotek, poznámky...?
Špatně. Chvílemi jsem nebyla schopná to brát jako upřímné. Ve chvíli, kdy mi někdo skládal kompliment, jsem se cítila jako objekt. Protože to bylo přesně to, co ti muži dělali. Zahrnuli nás komplimenty. Na začátku. A pak už to bylo jen špatné. Dnes je to lepší, pokud to není vysloveně nevyžádané. Těsně po natáčení a během něj pro mě bylo těžké chodit někam sama. Neměla jsem pocit bezpečí, možná i proto, že jsem se bála, abych někoho z těch můžu nepotkala. Hodně z nich bylo z Prahy.

Ten pocit máte dodnes?
Když mám někam jít v noci, stále vnímám nepříjemné pocity. Možná to bylo i tím, že nikdo z predátorů nebyl nijak slizký, nepříjemný chlap. Často to byli normální sympatičtí chlapi, kluci, někdy měli rodinu, dělali zajímavou práci. Často jsme měli společné zájmy. Byli něčím zajímaví. Například nejhorší predátor (pro mě) byl kluk stejně starý jako já, měl vystudovanou uměleckou školu, poslouchal stejnou hudbu, měl zajímavé zájmy, velmi sympatický. Predátor zkrátka může být kdokoliv. To jsem měla v hlavě, když jsem se koukala na nějakého muže. A asi jsem všeobecně citlivější na své postavení ve společnosti jakožto ženy, a to zejména ve chvíli, kdy cítím nerovnost, nespravedlnost nebo sexuální narážky, což se děje často.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza Těžká z kontroverzního dokumentu V síti promluvila o polyamorii: Mám dva muže, ani jednoho nemiluji víc

Jak se Tereza brání vulgárním zprávám a oplzlostem

Diváci často uvěří roli herce a přijmou ji jako realitu. Ve filmu V síti jste hrála naivní mladou zranitelnou holku. Chodily vám – reálné Tereze Těžké –⁠ nějaké oplzlé zprávy nebo návrhy?
Chodily a chodí. A nejen od predátorů, ale i výhrůžky a nenávistné komentáře, vulgární zprávy a nadávky. Nejčastěji od mužů, ale našlo se i pár žen. Po natáčení mi lidé psali velmi silné oplzlosti, na oficiální Instagram mi muži posílají fotky svého přirození. Stále se to děje. Ale už ne tak často. Někdo mi napsal, že si nezasloužím nic jiného, než pořádné znásilnění, aby mě přešly ty blbosti, co mám v hlavě. Když jsem veřejně začala mluvit o polyamorii, všechno se jenom zhoršilo. O tom bych mohla napsat román. Možná proto už nejsem na sociálních sítích tak aktivní. Neměla jsem na to energii. Je to vlastně smutné. Věřím, že většina z těch lidí by mi to osobně neřekla. Další věc, která se začala dít s nástupem umělé inteligence, je, že někteří muži mi posílají moje falešné nahé fotky, kde je můj obličej, ale cizí tělo. To mi přijde fakt ubohé.

Jak jste se tomu bránila a bráníte?
Ve většině případů nemá smysl s takovým člověkem dále komunikovat. Věřím, že jejich hněv pramení z nějakého strachu, nejistoty, nespokojenosti sama se sebou. Na začátku jsem se s nimi snažila vést dialog, ale rychle mě to přešlo. Nikam to nevedlo a mě to jenom spalovalo. Navíc ve chvíli, kdy dostanou nějakou reakci, přitvrdí. A když je toho moc, pomáhá mi se nad některými komentáři zasmát s přáteli. Trochu to shodit. Nebýt na to sama.

Změnila jste kvůli té zkušenosti něco ve svém chování? Začala jste se oblékat jinak nebo přemýšlet ve smyslu „Abych neprovokovala“?
Začala jsem si podobných věcí víc všímat, to rozhodně. Kdy mě člověk vnímá jako osobnost, a kdy jako sexuální objekt. Kdy si myslí, že si ke mně může dovolit, co chce, protože jsem podle něj slabá. Je mi ale hodně proti srsti oblékat se, “abych neprovokovala”. Odmítám se tomu přizpůsobovat. Mám pocit, že bych to tím jenom podporovala. Je v pořádku, když se za mnou někdo na ulici otočí, ale pokud neudrží oplzlou poznámku, měl by se nad sebou vážně zamyslet. Nepůjdu na rande v teplákách jenom proto, že se někdo neumí chovat.

Přelévá se on-line obtěžování do reality? Nebo to tihle predátoři, kteří byli ve filmu V síti, mají rádi jenom on-line –⁠ jen se dívat a udělat si to, a v reálu nebezpeční nejsou, na holku si nikde nepočkají?
Ano i ne. On-line je to rozhodně jednodušší a díky anonymitě i “bezpečnější”. Tedy, pro ně. Drtivá většina z nich je psychosexuálně zdravých, nejsou si společní věkem, povoláním ani ničím jiným. Může to být zkrátka kdokoliv. A i v našem filmu jsme měli predátory, kteří se s námi sešli osobně. Asi bych řekla, že on-line obtěžování je určitě masovější. Ale i v realitě se s ním potkáte na každém rohu, ve větší či menší míře.

Související video: Rozhovor Báry Hlaváčkové s instruktorkou moderní sebeobrany Jasmínou Houdek, kterou ve 14 letech znásilnil expřítel její matky.

Co by Tereza Těžká poradila dívkám a jejich rodičům

Věnujete se tomu tématu i teď?
Teď spíše osobně než veřejně. I když stále máme diskuze k filmu, například pro školy. Hodně mluvím se svým mladším bratrem, který je zrovna ve věku, na který jsme s filmem cílili. Měla jsem i několik přednášek na téma konsentu a rozhodně s nimi nehodlám přestat. Je to velké téma, které si zaslouží prostor a diskuzi. Všeobecně tresty a názor na sexuální zneužívání, znásilnění a podobně není dle mého názoru v ČR v pořádku.

Máte radu jak pro holky, kterým se stane, že narazí na síti na predátora, tak pro jejich rodiče? Ti by totiž měli zachovat určitou míru soukromí mladé dívky, ale zároveň ji ochránit.
Mluvit spolu. To je moje největší rada na všechno. Být k sobě upřímní, nevyčítat si chyby, ale společně si pomoct problémy vyřešit. Ve filmu jste mohli vidět, že to z naší strany nebyla žádná provokace. Může se to stát každému. Nikdy není vina na straně rodiče nebo dítěte. Vždycky za to může a měl by nést zodpovědnost jen a jen ten predátor.

Chcete už teď dělat jen projekty, které dávají smysl, nebo naopak odlehčenější věci a legraci?
Snažím se dělat věci, které mají smysl a dopad. To je to, co mě naplňuje a dává mi sílu. Ale v životě by neměly být jen vážné věci, a proto je potřeba to vybalancovat i něčím, co mě jen baví a těší.