Facebook
Instagram
Miluše Bittnerová si do talkshow Na kafeečko zve zajímavé ženy, v létě ale dostává prostor také párový speciál s názvem Lovestories. Jako pátí k nám zavítali na rozhovor herečka Tereza Těžká (26) s manželem Janem Hůzlem. Otevřeně promluvili o polyamorii, ve které žijí společně s dalšími lidmi. Plánují založit rodinu?
Herečka Tereza Těžká na sebe upozornila dokumentem Víta Klusáka V síti. Netají se tím, že žije v polyamorii, tedy vztahu s více lidmi. Svého manžela Jana Hůzla si vzala před třemi lety, po šesti letech chození. Už na svatbě věděla, že existuje muž, kterého může milovat stejně jako manžela - Petr.
Teď spolu všichni tři slaví Vánoce a fungují jako rodina. Jen s tím, že Tereza bydlí ve dvou domácnostech. „Oba mám na úplně stejném místě. Zároveň jsem narazila na problém - mám dva velké vztahy, máme k sobě blízko, trávíme čas napůl spolu a bydlím na dvou místech. Proto se obávám, že už nemám kapacitu na někoho dalšího," přiznala Tereza moderátorce Milušce Bittnerové. „Tohle je moje hranice, moje stopka, ale třeba Honza to má jinak. Ten má spoustu sekundárních vztahů, ale jsou to slabší vztahy, než je ten náš - proto jich potřebuje víc," vysvětlila herečka.
Jak v jejich manželství funguje polyamorie
Polyamorie není tak častá, ona je výjimečná. A dokonce si pojďme říct, že ne všichni na ni mají stejný názor. Já si osobně myslím, že je to tím, že spousta lidí by tak chtěla žít, a nemůže. Ale potom jsou tady zase nějaká kulturní hlediska, sociální hlediska, jsou tady také děti. Jak jste přišli na to, že chcete žít v polyamorním vztahu? Po kolika letech to přišlo?
Hůzl: To jsme zjistili postupně, že to tak oba máme, což je asi svým způsobem náhoda. Obvykle to bývá třeba tak, že jeden partner o tom začne mluvit a potom se ti lidé rozejdou, protože to ten druhý nedává. My jsme k tomu měli blízko oba.
Těžká: Víceméně od začátku.
Hůzl: Víceméně od začátku, ale člověk v tom nemá žádné vzory. Ve společnosti to moc není, člověk neví, co to je, jak to má fungovat, jak se v tom má pohybovat. Přišlo to postupně zkoušením různých věcí, možností a hranic. A pak se to hodně posunulo, když jsme se dozvěděli, že se tomu říká polyamorie a že kolem toho je nějaká komunita. Začali jsme se o tom bavit a zjišťovat víc.
Těžká: My jsme o tom vždycky otevřeně mluvili a já neměla problém, že Honza jde na kafe s kamarádkou - je to rande, není to rande, to mě netrápilo. Pro nás byl mnohem větší problém ta morální otázka společnosti. Vlastně jsme se cítili blbě, že to máme jinak, a nevěděli jsme, jestli se s tím vůbec dá pracovat. Měli jsme pocit, že možná děláme něco špatně, možná ubližujeme tomu druhému, i když jsme věděli, že vlastně ne. Postupně jsme se to spolu učili.
Znamená to, že na začátku se dělo něco, co mohla být nevěra?
Hůzl: V podstatě asi jo, asi jsme si to udělali oba navzájem.
Těžká: Myslím, že to spadalo do toho testování nevěry.
Hůzl: Oba jsme k tomu přistupovali jako k nějakému experimentu, protože člověk neví, co mu vadí, nebo nevadí, dokud to neudělá. A tak jsme to brali. Řekli jsme si: "Dobře, pojďme si to zkusit." A přišlo: "Hele, ale s tímhle já nejsem v pohodě prostě. Tohle mi není příjemný."
Těžká: Když to člověk ví a bere to jako experiment, nebere to jako zradu důvěry. Řekne jenom: "Dobře, tady už se mi to nelíbí."
Takže v době, kdy jste se brali, už tam byly další vztahy?
Těžká: To už jsme měli absolutně a otevřeně polyamorní vztah.
A jak to ostatní nesli? Že se budete vy dva brát?
Hůzl: On tam byl taky, no.
Těžká: Byl. My jsme v té době ještě spolu nebyli, ale už to bylo hodně na spadnutí. Ono to vždycky vyplynulo přirozeně. Máme velké štěstí, protože jsme nikdy nenarazili na to, že by měl někdo problém s tím, že jsme spolu, nebo že já mám někoho jiného.
Máš Honzovo jméno, takže váš vztah je z těch několika dalších ten nejdůležitější. Je to tak?
Hůzl: Teď už ne.
Těžká: Pro mě rozhodně ne. Já mám teď dva vztahy. S Petrem a s Honzou, přičemž oba mám na stejném místě. Zároveň jsem narazila na problém - mám dva velké vztahy, máme k sobě blízko, trávíme čas napůl spolu a bydlím na dvou místech. Proto se obávám, že už nemám kapacitu na někoho dalšího. Tohle je moje hranice, moje stopka, ale třeba Honza to má jinak. Ten má spoustu sekundárních vztahů, ale jsou to slabší vztahy, než je ten náš - proto je jich potřeba víc.
Jde tam jenom o sex, nebo tam jsou i citové vazby?
Hůzl: Já mám ty lidi i rád.
Máš je rád? Ty si s nimi i pokecáš? S někým můžeš jenom spát, ale povídat si s ním nemáš o čem - jsou takové vztahy.
Hůzl: Já si s nimi mám o čem povídat.
Ale s vámi dohromady nežijí, ne?
Hůzl: Ne. Nemám teď nikoho, jako má Terka.
Protože vy jste měli také někoho společně.
Hůzl: Měli.
O rozchodu se společnou přítelkyní Aniou
Měli jste, že? Vzpomínám si, Terezko, že když jsi tady byla sama, existovala ještě přítelkyně Ania.
Těžká: Ano, ano, to bylo skvělý.
A ta už s vámi není.
Těžká: My se rozešli. Ten vztah byl hodně citlivý a ztroskotal na věci, která by se stala, i kdybychom byly spolu jen my dvě. Hrozně jsem se bála, jak to bylo citlivé, že se do nás budou lidé navážet: "No jasně, vždyť ta polyamorie, to se dalo čekat, že to nevyjde!" Ale my jsme s Anet dodneška skvělé kamarádky.
Hůzl: Já mám pocit, že se bavíte víc než předtím.
Těžká: Jo.
Hůzl: Tím, že se rozešly, se skoro nic nezměnilo. Ona je u nás pečená vařená.
Ale ona byla i tvoje přítelkyně?
Hůzl: Je to tak.
A to zůstalo?
Hůzl: Ne, my už spolu taky nejsme. Mně to přestalo dávat smysl. Byla naše společná přítelkyně.
Těžká: Jak se odebrala jedna noha stolu, tak to začalo haprovat a už to nevycházelo. Ten vztah byl založený na tom, že je trojúhelník - a najednou by se jedna strana odebrala. Ty dvě strany by to neustály, najednou by tam něco chybělo.
Takže teď není žádný společný vztah. Promiňte, já na to nejsem zvyklá. My všichni žijeme ve dvou a o těch ostatních vztazích se nemluví.
Hůzl: No právě.
O nevěře
Kde jsou podle vás hranice nevěry? Co je pro vás nevěra?
Těžká: Já jsem jednou našla definici: "Nevěra je uskutečňování takových činů za zády partnera, které ho emočně zraňují." Což znamená, že pro každého to může být něco jiného - pro někoho už jen to, že partner jde s nějakým na kafe, nebo že se s někým líbá. Mně by vadilo, kdyby mi Honza něco zatajil. Že by mi neřekl o tom, že se s někým potkal. Kdybych o tom nevěděla a byla vyřazená, bylo by to pro mě emočně zraňující - čili by to pro mě byla nevěra.
A pro tebe, Honzo?
Hůzl: Já to mám stejně, jen to mám jednodušší, protože Terka je sdílnější než já.
Těžká: Já potřebuju strašně mluvit - o všem.
Hůzl: Občas nepotřebuju vědět úplně všechno.
Podrobnosti si může nechávat.
Hůzl: Ano. A máš občas tendenci…
Těžká: ...já prostě pořád potřebuji komunikovat, jsem strašně ukecaný člověk. Pro mě je vztah o tom, že to s lidmi můžu všechno sdílet. Všechno jim řeknu a nemám před svými partnery žádné tajemství.
To je až děsivé. Když těch partnerů budeš mít víc, tak se umluvíš, než to všem řekneš.
Těžká: To je pravda. Když jsem měla tři vztahy, když jsme byli ještě s Anet, tak se mi třeba stávalo, že jsme zažila něco strašně fascinujícího a volala jsem to všem třem. Byla jsem z toho vyřízená, ale zároveň to funguje hodně terapeuticky. Když se mi stane něco nepříjemného, tak než to řeknu tomu třetímu člověku, problém už je vyřešený.
O žárlivosti
Dá se říct, kdo z vás dvou víc žárlí? Je vůbec žárlivost možná v tomto typu vztahu?
Těžká: Jo.
Hůzl: Jo, určitě. Já třeba žárlím poměrně často a hodně. Ale beru to tak, že to není nic negativního, ale je to informace, kterou si musím nějakým způsobem zpracovat.
Těžká: Žárlivost je pro člověka strašně super kontrolka, aby věděl, co se s ním děje.
Hůzl: Proč vlastně žárlím? Je ten člověk hubenější? Má víc peněz? Můžu si myslet, že s ním Terka tráví víc času, nebo dělá zajímavější věci. No a potom přemýšlím nad věcmi, které můžu, nebo nemůžu udělat. Pomůže, když budu hubenější? A tak to zkusím.
Těžká: Aspoň má motivaci zhubnout.
Hůzl: A nebo se rozhodnu, OK, tak já hubnout nechci, jsem takhle spokojený. A pak už nemám důvod žárlit.
Terezko, ty jsi bisexuální, takže Honzo, nemůžeš se porovnávat s ženskou.
Hůzl: To nedělám.
Takže co když žárlíš na ženskou?
Těžká: Ona ta žárlivost většinou není z fyzického důvodu, ale třeba z nějakého prožitku, který člověk ve vztahu má. Přijde mi to jako super kontrolka toho, co ti ve vztahu chybí. Člověku to může něco naznačit.
Chybět může právě to novum. Přeci jen, devět roků vztahu, to už chce člověk zase objevovat.
Těžká: Máš to?
Hůzl: Jo, jo, jo, když jsi začínala s Petrem, tak byl ten první půlrok ne vždycky úplně radostný. Na druhé straně když člověk přijme, že může být šťastnější, protože je jeho partner šťastný, tak to žárlivost hrozně vyvažuje. Ale jasně - mám své momenty, kdy žárlím úplně iracionálně, jsem odpočinutý, sedím doma a baštím zmrzku.
A ty nemůžeš jít s nimi?
Hůzl: Můžu, ale nechci.
O společném přátelství
Honzo, s Petrem jste kámoši?
Hůzl: Bavíme se, no jasně.
O Terezce.
Těžká: Občas i to dělají.
Hůzl: Je to pro nás takové terapeutické.
Vymýšlíte společně také dárky pro Terku?
Hůzl: My jsme spolu slavili i Vánoce, druhé nebo už třetí. Jako rodina.
Těžká: Nejlepší, nejkrásnější a nejhorší dárek svého života jsem dostala k minulému výročí. Honza mi dal krásnou vyřezanou krabičku, ve které něco bylo, a ta krabička měla dva zámky. Od Honzy jsem dostala jeden klíč a říká: "To je půlka toho dárku, ten druhý klíč dostaneš od Petra, až budete spolu něco slavit." Za dva a půl měsíce jsem měla svátek, takže jsem dostala druhý klíč. Byly tam lístky na koncert.
Hůzl: Jo, to jsme si užili.
O plánech na založení rodiny
Plánujete mít děti?
Těžká: Momentálně ne.
Jednou to ale přijde, umíte si to představit?
Těžká: Jo.
A jak to chodí v polyamorních vztazích?
Hůzl: Takovou zkušenost nemáme.
Těžká: Znám pár lidí, co vychovávají v polyamorii děti. Třeba můj kamarád je ve vztahu s partnerem, který má dítě. Všichni se ho ptají: "A co ty jako jsi? Druhý táta? Nebo jak to funguje?" A on říká, že je strejda, jako by byl rodinný kamarád.
Tomu rozumím, ale ty máš jenom jednu dělohu, takže až se rozhodneš mít dítě, tak budeš muset zvolit, kdo bude otec.
Těžká: Teď o tom fakt neuvažuju. A za druhé, Honza dítě rozhodně nechce.
Hůzl: Nemám potřebu dál předávat svůj genetický materiál.
Těžká: Já si nejsem jistá, že ne, ale nejsem si ani jistá, že ano. Honza mi řekl, že by mu absolutně nevadilo, kdybych měla dítě s někým jiným.
O čem ještě promluvili Tereza s Janem?
- O své svatbě
- O svém seznámení
- O tom, kdo nezaplatil nájem a elektřinu
- Kdo je větší milovník pořádku a kdo doma uklízí
- Jak nepraktické je pro Terezu mít dva domovy
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
