Spisovatelka, vlastenka a také manželka Božena Němcová byla v mnoha ohledech jistě skvělá, ale jen do okamžiku, než došlo na hospodaření. Josef Němec tak měl často důvod k nespokojenosti. Nešlo jen o to, že Barbora, jak se vlastním jménem spisovatelka jmenovala, nepokládala za svoji prioritu péči o domácnost, ale navíc jen těžko vycházela s penězi.
Božena Němcová žila v době, kdy bylo běžné, že manžel vydělával peníze a žena se měla starat o domácnost, děti a jeho blaho. A samozřejmě také hospodařit s penězi, které jí manžel přinesl nebo přidělil. A to rozhodně nebyla její nejsilnější stránka. Josef měl už před sňatkem s Barborou jako úředník Jeho výsosti Ferdinanda I. Dobrotivého stálý příjem, takže nepatřil do té nejchudší vrstvy. Podle toho vypadal i byt, do něhož Barboru po svatbě přivedl.
Příjem mohl zpočátku stačit
Úředníci v první polovině 19. století v nižší třídě mívali příjem kolem 500 zlatých dělených na krejcary – nejprve na šedesát a od roku 1858 pak už se měna na našem území počítala tak, jak jsme zvyklí, tedy v desítkové soustavě – přičemž největší část příjmu lidé tehdy utratili za jídlo. V přepočtu by v takovém případě Němcovým vycházelo přibližně 10 zlatých na týden, z čehož bylo třeba zaplatit všechno – od bydlení přes jídlo až po oblečení nebo lékaře.
Kilo chleba za 13 krejcarů
A jaké byly v té době ceny? Obecně se uvádí, že čtyřčlenná rodina mohla v polovině 19. století vyjít bez větších problémů s jedním zlatým na den. Běžné ceny se podle zápisů v kronice města Čáslavi pohybovaly kolem 15 krejcarů za slepici, 1 zlatku a 30 krejcarů krejcarů za kopu vajec, kilogram hovězího stál přibližně 55 krejcarů, 1 kg chleba 13 krejcarů a 1 kg másla 1 zlatku a 13 krejcarů. S Josefovým příjmem by tedy Němcovi vyjít měli.
Krize manželství i financí
Pak se ale situace změnila, Josef měl v zaměstnání problémy, plat mu snížili a přišly špatné časy. Rodina se musela stěhovat, Josef navíc později odjel za prací do Uher a Božena Němcová zůstala v Praze se čtyřmi dětmi sama. Neměla jinou naději než pomoc od známých a přátel. Ne vždy se se svými žádostmi setkala s pochopením. Mnozí ale pomohli – a byli mezi nimi i bratři Ferdinand a Vojtěch Fingerhutovi (Vojtěch používal počeštěnou podobu příjmení Náprstek, šlo o známého cestovatele).
Pomoc bratrů Fingerhutových
Ferdinand Fingerhut vedl pivovar a vinopalnu v domě, kde je dnes Náprstkovo muzeum, později provozoval Černý pivovar na Karlově náměstí. Ferdinand, jako milovník kultury, ale také žen a všech požitků života, Boženu a její děti podporoval nejen materiálně potravinami a nápoji, ale i finančně. Protože by bylo nevhodné dávat cizí vdané ženě peníze, nabízel jí drobné práce, za které jí platil. Šlo například o vyřizování korespondence.
Návštěva každých 14 dní
Za pomoc si ale Ferdinand Fingerhut představoval jistou vstřícnost Boženy Němcové, která si v dopisech známým stěžovala, že se jí hrubě dvořil. Přesto ale byly její návštěvy u Fingerhutů velmi časté. Například v roce 1860 zašla do jejich domu dvakrát do měsíce. Pokaždé si přitom odnesla finanční výpomoc. Podle zápisků Vojtěcha Náprstka se ale Božena rozhodně nebála ani alkoholu, který býval na její návštěvu vždy také připraven.
Shoda mnoha okolností
Špatná finanční situace, až bída, do které se Němcovi propadali, tak měly hned několik důvodů. Jedním z nich byly malé výdělky vlastence Josefa, živitele rodiny, který vzhledem ke svým názorům nebyl u nadřízených oblíbený. Druhým pak jistě byla i neschopnost Boženy s tím málem, které měla k dispozici, hospodařit. Byla zkrátka stvořena pro jiný život než k běžným denním starostem, a to rozhodně nemohlo přispět k jejímu rodinnému štěstí. Přesto dokázala okouzlit nejen tehdejší vlasteneckou scénu, ale svým dílem i další a další generace.
Příběh života Boženy Němcové můžeme sledovat každou neděli ve 20:10 hodin na ČT1.
Zdroje:
muzeum 3000
wikipedia
Encyklopedie české numismatiky