Čin Jana Palacha po srpnu 1968 komunisty vyděsil. Ani fáma o studeném ohni a zlých disidentech jej ale nezakryla

O tom, že měl režim na konci šedesátých let velké problémy, není nutné diskutovat. Lidé se po srpnu 1968, kterým definitivně skončily naděje na změnu k lepšímu, buď snažili přizpůsobit, nebo se od vedení státu, a tedy i komunistické strany, odvraceli. To ale chtělo hodně odvahy i s vědomím, že může přijít postih, který také v mnoha případech přišel. Jak tedy ale protestovat, vyjádřit svůj nesouhlas? Jan Palach pro to zvolil opravdu krajní možnost a je nutné konstatovat, že svým činem vyděsil i samotné vedení strany. Jak tehdejší vládnoucí představitelé na čin zoufalství mladého člověka reagovali?

Mohlo by Vás zajímat:

Jan Zajíc: Přesně před 50 lety spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha. Co ho k tomu vedlo?

Zbytečný nerozvážný skutek?

Když si uvědomíme, že v roce 1969 nebyl internet, zůstává nám televize, rozhlas a tištěné noviny. A právě v tehdejším tisku najdeme zajímavý vhled do myšlení těch, kteří jej ovládali, tedy vrcholných členů té jediné vládnoucí strany. Informace o Palachově činu se samozřejmě i bez internetu roznesla rychlostí blesku, a tak bylo nutné reagovat. Ale jak, soudruzi? Ideálně neutrálně a poukázat na nerozvážnost a zbytečnost takového aktu. Nejlépe udělat z Jana Palacha mladého muže, který neunesl svůj život a problémy vyřešil tím nejméně vhodným způsobem…

Mohlo by Vás zajímat:

Výročí narození Johna Lennona: S Yoko Ono sdílel zálibu v drogách, ta však kvůli nim třikrát potratila

Situace se prý uklidňovala...

O činu Jana Palacha tehdy informovalo hned několik deníků, mezi nimi také Rudé právo, které jej označilo za promyšlený politický proces, ale zároveň upozorňuje, že ho mladý muž provedl právě v době, kdy se situace v republice začala uklidňovat. Pravděpodobně to tedy již mělo být zcela zbytečné. Zároveň se podle stejného deníku vyjádřila i Komunistická strana v tom smyslu, že za socialistickou budoucnost se má žít, a nikoliv umírat.

Strana si nevěděla rady

Pokud bychom si přečetli i další texty, které vyšly například v Lidových, Zemědělských nebo Hospodářských novinách, najdeme prakticky totéž. Konstatování, vysvětlení, že je třeba žít, a ne umírat, vyjádření komunistické strany a také, což bylo nezbytné, vyjádření soustrasti rodině. Bylo to opravdu napnuté období, s nímž si vedení strany příliš nevědělo rady.

Mohlo by Vás zajímat:

Pochodeň č. 1: Málo známá fakta o oběti Jana Palacha

Studený oheň a zlí disidenti

A tak přicházely ke slovu i různé – dnes bychom řekli konspirační – teorie o Palachově činu. Jednou z nich byla například zpráva o takzvaném studeném plameni, kterou šířil hlavně Vilém Nový, jeden z představitelů vládnoucí strany. Podle něho mělo jít jen o demonstraci, která by vyděsila společnost, ale nikoho neohrozila na životě. Zapálená tekutina, kterou se Jan Palach chtěl polít, měla způsobit jen „studený plamen“. Podle Nového teorie za skutečným upálením stála skutečnost, že bylo do hořlaviny přimícháno příliš málo chemikálie, která by zajistila zamýšlený efekt. Hořlavina tak působila přirozeně a způsobila, co způsobit musela. Nový dokonce označil i ty, kteří měli stát skrytě za Palachovým činem a studenty k němu navést. Na mušku si vzal známá jména jako Pavla Kohouta, Vladimíra Škutinu a další, o kterých režim věděl, že stojí na druhé straně.

Žádné znevažování ani snaha o svedení pozornosti na skutečnost, že šlo jen o nešťastného mladíka, jímž manipulovali jiní, ale jeho čin skrýt nedokázalo…

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemství snímku o Janu Palachovi: Poznali jste tři záhady, které skrýval?

Zdroj:

wikipedia.org