Eliška Přemyslovna byla silná žena. Její nezlomnost a odvahu čelit mužům pocítil i Jan Lucemburský, kterému byla „přidělena” ve snaze zjednat klid a pořádek v Evropě. Jak se ale brzy ukázalo, neměli to manželé vůbec lehké.
I když se zpočátku mohlo zdát, že bude domluvené manželství Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského klidné a spokojené, nemohl si teprve čtrnáctiletý novomanžel myslet, že se mu jeho o čtyři roky starší žena ve všem podřídí. Nezkušený panovník nastoupil na trůn v roce 1310 a na počátku vítal rady starší a zkušenější Elišky. Jenomže pak se začal stavět na vlastní nohy a došlo na první neshody. Jan měl důležitý úkol – udělat pořádek a nastolit klid v Čechách. Také k tomu měl zpočátku dobrý základ. Lid mladé manžele miloval. Ale ne napořád…
Dcery a první problémy
Z královského lože se brzy narodily dcery Markéta a Jitka, ale to neznamená, že by tato skutečnost manžele nějak výrazně stmelila. Král naopak začal hodně cestovat a domů do Čech se většinou vracel jen naplnit prázdné kapsy. Není divu, že se to rozhodné Elišce nelíbilo. Na rozdíl od mnoha jiných žen také dokázala svůj názor manželovi a vladaři jasně sdělit. Jan se oproti tomu neváhal opravdu rázně ohradit, a tak se panovnické manželství začalo otřásat v základech.
Válka královen
Manželé, kteří měli původně přivést do Čech klid, tak měli najednou plné ruce práce s vlastní soukromou válkou. Každý měl své příznivce: za Janem stál Jindřich z Lipé (druh Eliščiny nevlastní matky Elišky Rejčky), Elišku zase podporoval Vilém Zajíc z Valdeka.
Klid do manželství nepřinášela ani nenávist dvou Elišek – manželky Jana Lucemburského a její nevlastní matky. I když měla královna ještě zbytek vlivu na svého manžela, a dosáhla tak toho, že nechal Jindřicha z Lipé na čas uvěznit kvůli podezření ze zpronevěry peněz, neměl mít tento zdánlivý smír dlouhého trvání. Jindřich byl na nátlak šlechty propuštěn. Mezi ním a Janem Lucemburským dokonce vzniklo přátelství. A to byla další rána pro Elišku Přemyslovnu, která se pustila do boje s ještě větší vervou.
Další děti a pak rozchod
Jana Lucemburského takové prostředí vůbec nelákalo. Navíc se začalo ukazovat, že v Čechách není oblíbený. Proto se rozhodl věnovat raději zahraniční politice, ve které se mu zjevně dařilo lépe. Už v této atmosféře Eliška porodila Václava, budoucího krále Karla IV., a později i Přemysla Otakara. Ten se sotva naučil chodit, když se jeho rodiče nadobro rozešli. A stál za tím Jindřich z Lipé a Janova důvěřivost a obava o trůn, který prý měla Eliška chtít pro Václava. A tak si otec Jan vzal násilím Václava a jeho dva sourozence k sobě, lépe řečeno je odvezl od Elišky.
Definitivní konec
Následovalo sice ještě několik krátkých sblížení, ale patrně jenom v ložnici, neboť se panovnickému páru narodili další potomci. Tvrdohlaví a impulzivní manželé se k sobě ale nadobro už nikdy nevrátili. Stále spolu bojovali, Eliška dokonce se svými spojenci vytáhla na Prahu, ale Janova vojska zvítězila, a ona musela ustoupit. Manželské neshody došly tak daleko, že Jan Elišku úplně odstřihl a odmítal ji finančně podporovat. A tak byla manželka krále nakonec odkázána na dobrodiní příbuzných a přátel…
Zdroje:
Wikipedie: Eliška Přemyslovna
Wikipedie: Jan Lucemburský