Případ exorcismu Anny Ecklund měl původně zůstat utajen. Dodnes je považován za pravděpodobně jeden z nejzásadnějších amerických exorcismů. Slovo pravděpodobně je na místě, neboť existuje i možnost, že jde o pouhý mýtus.
O případu Anny Ecklund napsal Carl Vogel knížku Begone Satan! (Zmiz, Satane!) A právě díky tomu se stal její příběh slavným. Jenže kolik je na něm ve skutečnosti pravdy?
Dětství Anny Ecklund
Pravé jméno Anny bylo zřejmě Emma Schmidt. Přála si totiž zůstat v anonymitě. Narodit se měla v roce 1882 v Marathonu ve Wisconsinu. Má se za to, že její matka zemřela o osm let později a nechala ji s násilnickým otcem, který měl problémy s alkoholem. Za svého života však ještě stihla Annu přivést ke katolické víře. Ta pak navštěvovala kostel s železnou pravidelností.
Ve čtrnácti letech se ale vše najednou změnilo. Anna zničehonic oznámila, že již do kostela nedokáže vstoupit, aniž by se jí hlavou nezačaly honit násilnické myšlenky. Měla chuť rozbít křtitelnici, ublížit knězi, zneuctít relikvie a odmítnout přijímání. Místní kongregace takové chování nehodlala přehlížet. Domnívali se, že ví, o co jde. Na pomoc byl přivolán otec Theophilus Riesinger.
Exorcismus Anny Ecklund
Theophilus Riesinger se narodil v roce 1868 v Německu. Ve dvaceti letech se přidal ke kapucínům, což je františkánský řád založený v 16. století, dbající na pravidelné modlitby a život v chudobě. S Annou se mnich setkal díky tomu, že v roce 1912 emigroval na americký Středozápad. Již v té době byl známý tím, že se ho “zlo” bojí. Jeho exorcismy byly úspěšné. A stejně dobře dopadlo i první Annino vymítání. Alespoň do té doby, než si usmyslela, že za její trápení může otec a teta Mina.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Prý to byla čarodějnice, která měla Anně přidávat do jídla prokleté bylinky. Když oba zemřeli, začali dívku soužit jako duchové. Nic naplat, musel se vykonat další exorcismus. Tentokrát si kapucín přizval na pomoc reverenda Josepha Steigera. Zároveň jej požádal, aby se rituál provedl v jeho farnosti. Mělo to několik výhod, tou hlavní byl nedaleký klášter, do něhož Anna dorazila 18. srpna 1928. Její chování se téměř ihned změnilo. Opět chtěla ubližovat lidem, tentokrát jeptiškám. Odmítala veškeré jídlo i vodu, a zatímco čekala na otce Riesingera, měla příst jako spokojená kočka.
Chůze po zdi a další děsivé úkazy
Ač byla Anna během exorcismu přivázána k posteli a držet ji měly ty nejsilnější jeptišky, dokázala se z pout vymanit a začít šplhat po zdi. Křičela na kněze a odpovídala mu v různých jazycích. Tvrdila také, že kromě tety Miny a otce ji posedl i Belzebub a Jidáš. Kvůli tomu se celý proces značně protáhl. Poslední rituál proběhl den před Štědrým dnem.
Dívčino tělo se během těchto sezení mělo nepřirozeně natahovat a smršťovat. Zvracela také údajně žluč a jakousi tekutinu nasáklou tabákovým aroma. Přihlížejícím prý vmetla do tváře informace z jejich soukromí, které nemohla znát. Ať už to bylo jakkoli, během posledního vymítání měla vyskočit z postele se slovy, že je konečně volná. Posedly ji skutečně démonické entity, nebo jen trpěla duševními problémy? A zakládá se vůbec tento příběh na pravdě?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Anna Ecklund
Historicmysteries.com: Begone Satan! The Exorcism Of Anna Ecklund