Život bez paměti: Kvůli epilepsii přišel o část mozku, se sestřičkami se musel seznamovat každý den

O tom, co se vlastně Henrymu stalo, kolují dvě verze. Ta první praví, že měl jako sedmiletý upadnout s kolem tak nešťastně, že si při tom poranil hlavu. V druhém případě měl do něj najet nepozorný cyklista. Ať už to bylo jakkoli, poznamenalo ho to na celý život.

Mohlo by Vás zajímat:

Hladový experiment: Unikátní americkou studii vedl v roce 1944 český psycholog Josef Brožek

Problémy s epilepsií

U Henryho se epilepsie zpočátku projevovala jen částečně. Někdy byla doprovázena halucinacemi, poruchami řeči a špatným vnímáním prostoru. Záchvat obvykle netrval déle než dvě minuty. Po šestnáctých narozeninách se ale začal jeho zdravotní stav zhoršovat. Upadal do bezvědomí a trpěl silnými svalovými křečemi. Antikonvulziva (léčiva pro prevenci a léčbu epilepsie) mu umožnila dokončit školu a nastoupit do práce.

V sedmadvaceti však byl donucen začít hledat další pomoc. Moc možností se mu ale nenabízelo. Jedinou alternativou byla experimentální metoda Williama Beechera Scovilleho. Ta spočívala v odstranění částí mozku, jenž byly zodpovědné za epileptické záchvaty. Jenomže tady byl jeden problém. Všichni Scovilleho pacienti trpěli schizofrenií a psychózou. Henry se stal jeho úplně prvním mentálně zdravým pacientem. Nebylo proto možné odhadnout vedlejší účinky.

Mohlo by Vás zajímat:

Tragický sociální experiment: Inuitské děti se měly v Dánsku stát lepšími lidmi, místo toho si odnesly trvalé následky

Experimentální léčba

Henrymu nezbylo nic jiného, než to risknout. On i jeho rodina s operací souhlasili - prvního září roku 1953 mu v nemocnici Hartford odebral lékař celkem osm centimetrů mozkové tkáně. Jednalo se o hipokampus a části v amygdale a entorhinální kůře. Všechny tyto fragmenty souvisí s lidskou pamětí.

Henry Molaison: the amnesiac we'll never forget

When an operation left Henry Molaison ('HM') unable to form new memories, he became the most important patient in the history of brain science. https://t.co/QRM6Ve6kHI

— Amit Paranjape (@aparanjape) October 7, 2018

Tato metoda se používá dodnes, v minulosti ale lékaři tápali ve tmě. Nebyli si také jistí, za co jsou jednotlivé části mozku zodpovědné a neměli k dispozici dnešní pokročilé vybavení, zejména lasery.

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní žabí experiment: Italský kněz zasvětil život oplodňování zvířat, samcům nasazoval mini trenky

Ztráta vzpomínek

Zprvu se zdálo, že je vše v pořádku. Počet epileptických záchvatů výrazně klesl. Jenomže pak se ukázalo, že Henry má v paměti mezery velké i jedenáct let. Stoprocentně si pamatoval pouze dětství. A co bylo úplně nejhorší, nedokázal vytvořit nové vzpomínky. Nepamatoval si prakticky nic. Každé ráno prožíval s pocitem, jako by se znovu narodil. Jak to vypadalo v praxi? Sestřičky a lékaři se mu museli každý den představovat, noviny dokázal číst neustále dokola. Navíc se nedokázal poznat ani na vlastních fotkách. Nepamatoval si, že postupně stárnul.

Henry Molaison strávil zbytek života v různých pečovatelských centrech, kde byl podroben studiím a testům. Kvůli ochraně osobních údajů byly ve většině dokumentů pouze použity iniciály HM. Henry by si totiž nepamatoval, že souhlasil se zveřejněním plného jména. Zemřel v roce 2008. Zbyl po něm mozek, jenž byl ponechán k dalšímu výzkumu.

Mohlo by Vás zajímat:

Experiment ve stínu gilotiny: Francouzský lékař zjistil, jak dlouho člověk po setnutí hlavy ještě vnímá

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Henry Molaison

Ciekawostkihistoryczne.pl: Henry Molaison – pacjent H. M.