Koncentrační tábory byly doménou nacistického Německa. Na území Chorvatska se však nacházel jeden, o kterém by se dalo říci, že byl stejně krutý, ne-li horší než nechvalně proslulá Osvětim. Jmenoval se Jasenovac a zvěrstva, jež se v něm odehrávala, svědčí o tom, že jej řídili naprostí šílenci.
Jasenovac byl jedním z největších evropských koncentračních táborů. Nacházel se na území Nezávislého chorvatského státu. Fungovat začal od roku 1941. Tábor nepodléhal správě Němců, nýbrž jej řídilo fašistické hnutí ustašovců.
“Ochrana” chorvatského národa
V druhé polovině dubna 1941 byly v Chorvatsku přijaty první zákony o takzvané ochraně národa. Horkou půdu pod nohama začali mít Srbové i Židé. Komu se nepodařilo včas uprchnout, nebo se přidat k odboji, skončil v koncentračním táboře v Německu anebo v samotném Chorvatsku. A mezi ně patřil i nově vznikající Jasenovac, jenž byl postaven mezi obcemi Jasenovac a Stara Gradiška.
Typově odpovídal německým táborům. Jeho součástí byla elektrárna a cihelna. Nešlo v něm jen o tvrdou dřinu. Sloužil také k masovému vraždění. Do pecí se mnohdy házeli i živí lidé. Vlastní krematorium tak zahladilo veškeré stopy.
Ustašovce se báli i Němci
Do čela tábora Jasenovac se postavil ustašovec Vjekoslav Luburić. Samotní Němci o něm řekli, že jde o „velkého sadistu, zoufale nemocného, který je poslušně oddán chorvatskému Vůdci.” Jeho pobočníkem se stal Dinko Šakić. Oba vymysleli tak účinný vyhlazovací systém, že se táboru začala přezdívat balkánská Osvětim.
Po válce také jeden z příbuzných velitele lágru vypověděl, že se snažil své podřízené motivovat k tomu, aby se neostýchali zabíjet vězně. Kdyby někoho ušetřili, začal by pochybovat o jejich věrnosti a vlastenectví.
Zvrácená soutěž v Jasenovacu
V noci z 29. na 30. srpna 1942 se v Jasenovacu odehrála zvrácená soutěž. Každý z dozorců se snažil zabít co nejvíce vězňů. Popravy se zde většinou prováděly chladnými zbraněmi, aby se zamezilo hluku z výstřelů, a nejinak tomu bylo i onu srpnovou noc. Vražednou zbraní se stal takzvaný srbosjek, což byl speciálně zahnutý nůž, jenž původně sloužil k přeřezávání povřísel u snopů s obilím.
Nyní však byl určen k proříznutí hrdel. “Vítězem” se měl stát Petar Brzica, student práv a člen katolické organizace Křižáků. V té době mu bylo pětadvacet let a prý sprovodil ze světa až 1360 vězňů. Zda skutečně zvládl za jednu noc tolik lidí, je dodnes předmětem sporu. Na konci války padl Petar do rukou Američanů. Za své zločiny nebyl nikdy souzen a měl zemřít okolo roku 2010.
Konec koncentračního tábora Jasenovac
V dubnu 1945 začali dozorci tábor likvidovat. Kdo nemohl chodit, skončil jako mrtvola v řece Sávě. Ostatní se dali na pochod smrti, kterému se přezdívalo Křížová cesta. Když do tábora dorazil Josip Broz Tito s partyzány, našel jen hořící objekt. Luburić sice unikl spravedlnosti, stáří se ale nedožil. V roce 1969 jej kdosi ve španělském Carcaixentu umlátil kladivem a nechvalně proslulý ustašovec se zadusil vlastní krví. Údajně to měla mít na svědomí jugoslávská tajná policie UDBA, jenž šla těmto válečným zločincům dlouhodobě po krku.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Vjekoslav Luburić, Jasenovac
Slovácký.deník.cz: Dozorci soutěžili, kdo zabije víc vězňů. Vyhrál ”král podřezávačů hrdel”
Plus.rozhlas.cz: Brutální sadista “balkánské Osvětimi” Vjekoslav Luburić. Vraždění říkal akt vlastenectví