Porody za socialismu: V Polsku je halil dým z cigaret a neúcta k nastávajícím maminkám

Polský web Wielkahistoria.pl cituje vzpomínky ženy, podle které jste v roce 1980 s nástupem do porodnice přestali být v kontaktu s okolním světem. Nikoho nezajímalo, že jsou mnohé ženy vyděšené, nebo trpí velkými bolestmi. Byl to jen jeden velmi dobře promazaný stroj, který se nemohl kvůli ničemu a nikomu zastavit.

Mohlo by Vás zajímat:

Šílená šéfka porodnice Mijuki Išikawa: Její vraždy novorozenců donutily Japonsko legalizovat potraty

Téměř nahá před cizími lidmi

Ženy se v porodnici musely zbavit prakticky veškerých věcí, které si s sebou přivezly, včetně spodního prádla a oblečení. Na oplátku dostaly krátké noční košilky s výstřihem sahajícím až k pupku. Bylo sice možné si je šňůrkami uvázat, jenomže ty většinou na tomto oblečení chyběly. Rodičky se tak musely v tomto sporém oděvu pohybovat i před zcela cizími lidmi.

O nic lepší nebylo ani prvotní vyšetření. To porodní asistentka prováděla na zcela obyčejném lehátku. „Trvalo to deset nekonečných minut, během kterých jsem cítila ukrutnou bolest,” vypověděla další žena.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (35): Vždy jsem toužila po dceři. Když mi lékař po porodu podal kluka, chtěla jsem mu ho vrátit

Polské porodnice za socialismu

Mnohé maminky vzpomínaly na socialistické porodnice jako na továrnu s pásovou výrobou. Jiné si zase připadaly jako pokusní králíci. I na počátku devadesátých let se od žen vyžadovala absolutní poslušnost. Na nic se neptat a držet ústa a krok. Veškerá rozhodnutí činil personál. A pokud některá z rodiček vznesla námitku, usadil ji lékař se slovy, že jí není osmnáct, takže by si měla odpustit tu svou hysterii.

Nedbalo se ani na zdraví plodu. Kouřilo se v bezprostřední blízkosti nastávajících maminek. Samozřejmostí nebylo ani soukromí. Lůžka byla od sebe oddělena pouze nízkou překližkou. Snad nejhorší ze všeho bylo ignorování bolesti.

Mohlo by Vás zajímat:

Porody ve starověkém Římě: Muži umírali ve válce, ženy při plození dětí, říká historička

To se musí vydržet, maminko

Ulevování od bolesti bylo asi nejpalčivějším tématem tehdejších porodnic. Lékař většinou jen nad tím mávl rukou se slovy, že se to prostě musí vydržet. Sešívání po císařském řezu se taktéž provádělo bez jakéhokoli umrtvení, žena byla pouze přivázána k posteli. Dítě bylo matce rychle odebráno a přidělilo se mu číslo.

Prvorodičky ani nemohly počítat s tím, že jim sestřičky pomohou se správnou technikou kojení. Častokrát se stávalo, že děti plakaly hladem. Není divu, že se spousta žen rozhodla podruhé raději rodit doma. Situace se začala měnit až s novým politickým režimem. Nutno však dodat, že to šlo velmi pomalu.

Mohlo by Vás zajímat:

Poslední vtip podivného milionáře: Jmění odkázal ženě, která za 10 let porodí nejvíc dětí

Zdroj informací: 

Wielkahistoria.pl: Porody w PRL-u. Zatrważające wspomnienia kobiet