Facebook
Instagram
Zájezdy za socialismu vedly samozřejmě hlavně do Sovětského svazu, Polska nebo bývalé Jugoslávie. Redakce Lifee.cz si pořídila dnes už raritní katalog Čedoku pro rok 1986, v němž najdeme také Kubu nebo výlety do nesocialistických zemí. A co všechno tam mohl člověk navštívit?
Tahle tiskovina z dnešního pohledu trochu klame tělem. Na obálce má hezkou mladou ženu, která sedí na kraji bazénu. Je lehce postříkaná vodou, jednu nohu má laškovně ve vodě a podle bílého proužku kůže lze vidět, že se neopaluje nahoře bez. Hravý úsměv je snad příslibem báječné dovolené, odpočinku, relaxu a svobody. Jenže když otevřeme katalog, hned úvodní destinací je Sovětský svaz. A pokud pomineme zájezdy za lyžováním, mezi prvními jsou v nabídce lety do Moskvy a návštěva Výstavy úspěchů národního hospodářství SSSR...
Historie Čedoku
Československá cestovní a dopravní kancelář, zkráceně tedy Čedok, vznikla krátce po zrodu Československé republiky. „Byla založena Československou bankou Bohemia a zemskými cestovními svazy jako protiváha zahraniční konkurence na trhu cestovních služeb. Zápis do rejstříkových knih se však vlekl celé čtyři měsíce. Její právní existence se proto datuje až od 26. října 1920," píše se na oficiální stránce společnosti, která funguje dodnes a je tak nejstarší českou cestovkou.
První čtyři pobočky byly založeny v Praze, Brně, Františkových Lázních a Karlových Varech, přičemž mezi nejvyužívanější služby patřil prodej vlakových jízdenek dělníkům, kteří docházeli za prací do uhelných dolů ve Francii. Čedok prodával také lodní lístky vystěhovalcům mířícím do Ameriky.
V polovině 20. let pak kromě populárních autokarů zahajuje Čedok také letecké zájezdy. A jaké destinace nabízel před téměř 100 lety? Šlo zejména o Egypt a Maroko, ale pořádaly se také okružní lety po Francii, Itálii a Španělsku. Před začátkem okupace se Čedok podílel na organizaci vlakových transportů, díky kterým Nicholas Winton dostal do bezpečí v Londýně 669 židovských dětí.
Socialistické cestování s Čedokem
Také Čedok byl po druhé světové válce znárodněn a vstoupil do dekád, které znamenaly obrovskou změnu v cestování. Na začátku 50. let měly zájezdy sloužit „výhradně k regeneraci pracovní síly a zahrnovaly převážně lázeňské pobyty a tuzemskou rekreaci ROH." Až v roce 1954 se opět začalo cestovat do zahraničí, pojem "k moři" ovšem už znamenal pouze státy jako Bulharsko nebo Rumunsko. Po jistém rozmachu v 60. letech, kdy se dalo cestovat i do Francie, Rakouska a Itálie, však došlo k útlumu. Další dvě dekády už byly jenom ve znamení zemí východního bloku.
Alice Dvořáková ve své bakalářské práci s názvem Český turismus v době normalizace píše, že „vláda přijala dne 26. prosince 1969 usnesení č. 271, které upravovalo počet, prodej i konání zájezdů do kapitalistických zemí a Jugoslávie. Nově byly preferovány větší kolektivy cestujících, nejlépe spolupracovníků, jako byly ku příkladu závody, státní podniky nebo společenské či mládežnické organizace. Předpokladem bylo odstranění anonymity a případná zodpovědnost podniku za výběr účastníků zájezdu."
Šance na výjezd do kapitalistických zemí byla snižována, až se v roce 1971 zastavila na čísle 0,35. Na tehdejších 7,7 milionů obyvatel připadalo přibližně 27 000 míst. V této dekádě ještě lidé měli v pasech poznámku "doklad platí pro všechny státy světa", která v 80. letech zmizela. A možná si ještě vzpomenete na tzv. devízový příslib, což byl systém přidělování velmi omezeného množství zahraniční měny na cesty do zahraničí. Bez kontaktů a protekce bylo velice složité jej získat a bylo jedno, v kolika frontách a jak dlouho jste stáli. Pak se sešla pečlivě vybraná komise, která přihlížela třeba na to, z jaké rodiny žadatel pochází. A, jak už to často bývá, i tady bujela korupce. Mít cizí menu bylo důležité i kvůli tomu, že bez ní vás kontrola na hranicích nepustila dál.
Kam za socialismu? Hlavně do SSSR...
V historii Čedoku se píše, že společnost v průběhu normalizace přišla s konceptem laciných pobytů, které jste mohli prožít ve stanu nebo v dřevěné chatce v rámci podnikové rekreace pořádané s vysokým finančním příspěvkem odborů a zaměstnavatelů. Prim samozřejmě hrál Sovětský svaz, který je hlavním tahounem i již zmiňovaného katalogu Čedoku pro rok 1986.
Jezdilo se třeba do Baku, hlavního města tehdejší Ázerbajdžánské sovětské socialistické republiky, kde turisty lákal Hotel Azerbajdžan. Podle katalogu jde o „moderní budovu na pobřeží Kaspického moře, situovanou s výhledem na moře." Potíž je trochu v tom, že se čtenář záhy dozví, že písečná pláž je vzdálená 50 minut jízdy autokarem.
Takzvané turistické zájezdy nabízely prohlídky Leningradu, Moskvy či Kyjeva. Zatímco některá místa jsou zajímavá i teď, třeba zámek Kadriorg v Talinnu, v Moskvě byla vedle obligátního Kremlu v programu Výstava úspěchů národního hospodářství SSSR. Bez té se neobešla většina zájezdů, ať už šlo o přímou cestu do Moskvy, nebo bylo město součástí většího okruhu. Před úspěchy zkrátka nebylo úniku. A pokud jste si zvolili za cílovou destinaci třeba Kyjev, i ten měl Výstavu úspěchů národního hospodářství Ukrajinské SSR.
Perličky ze socialistického katalogu Čedoku
Velkou část katalogu tvoří text, popisy destinací a pak spousta řádků s termíny a cenami zájezdů. Pamětníkům možná tyto strohé stránky připomenou tištěné telefonní seznamy. Fotky jsou z dnešního pohledu v menšině a často působí poměrně stroze, jako neumělé momentky z dovolené. Paradoxně jsou tím jsou možná autentičtější, než jak to známe z dnešních katalogů.
Zajímavostí je, že Čedok nabízel i zájezdy pro podnikové kolektivy. Architekti mohli shlédnout města Moskva, Alma-Ata a Taškent, horníky zase čekala čtveřice Kyjev, Doněck, Soči a Moskva. Stejně tak si na své mohli přijít i železničáři, chovatelé koní nebo "odborníci vinařského průmyslu". Ceny začínaly na sumě 690 korun, tolik stál zájezd vlastním autem na 9 dní do kempu v Oděse. Již zmiňovaný hotel Azerbajdžan vyšel, podle sezony, jednoho dospělého od 4300 do 5690 korun československých letecky na 12 dní. Pro lepší představu můžeme uvést, že podle údajů Českého statistického úřadu byla tehdy průměrná mzda 2964 korun.
S Čedokem se v roce 1986 dalo dostat k obvyklým podezřelým, tedy do Bulharska, Rumunska, Polska a Německé demokratické republiky. A mezi tím, jen jakoby mimochodem, se nachází několik zájezdů, které byly popsány pouze krátce. Na jedné stránce, kterou ještě z poloviny zabírá velká fotka, se krčí Korea, Mongolsko a Vietnam nebo nově přidaná Čína, ale o té cestovní kancelář zatím žádné informace neposkytovala. Z těch několika řádků o ostatních východních zemích lze zjistit, že třeba ve Vietnamu byla v plánu prohlídka císařského paláce, muzea revoluce i mateřské školky. Korea tehdy vyšla na 15 950 Kčs za 19 dní, Vietnam byl o den kratší a stál stejnou sumu.
Exotika za socialismu
Se sloganem "Kuba přitahuje pozornost turistů z celého světa" je v katalogu Čedoku uveden Ostrov svobody, který nabízel třeba výlet na krokodýlí farmu, půjčovnu kol a koní, ale také pobyt na pláži. Další nenápadnou kapitolou, která začíná až na stránce 84, jsou tzv. nesocialistické státy. V katalogu se píše, že zájezdy na objednávku do nesocialistických států byly pro kolektivy s minimálním počtem 10 osob a bylo potřeba „připojit souhlas centrálního orgánu objednavatele s uskutečněním zájezdu".
Pokud se někomu povedlo propracovat k účasti, čekala ho třeba francouzská riviéra, "fakultativní večerní představení v některém pařížském kabaretu", prohlídka nočního New Yorku nebo návštěva muzea věnovaného podnikateli a průmyslníkovi Henrymu Fordovi... Zájezd, jehož součástí byla návštěva francouzské riviéry, vyšel na 15 480 korun a autokarem trval 14 dnů. Paříž byla přibližně o dva tisíce levnější a její součástí byly i 3 půldny volna. I když, volna... Okruh Severní Amerikou s již zmíněným nočním New Yorkem je suverénně nejdražší zájezd katalogu. Trval 16 dní a vyšel na 51 960 korun, přičemž kapesné zde bylo uvedeno ve výši cca 5500.
Proč kapesné? To je zajímavá věc. Podle tehdejších podmínek Čedoku dostávali účastníci zájezdů kapesné od průvodců, pokud šlo o Jugoslávii nebo nesocialistické státy, v měně dané země hned po příjezdu. Z Kuby a některých nesocialistických zemích nebylo možné dovážet zpátky tamější měnu, takže ji bylo potřeba vyčerpat na místě. V případě socialistických států si lidé mohli směnit peníze sami v cestovních kancelářích Čedok před cestou tam.
Zdroje informací:
Cedok.cz: Historie
Alice Dvořáková: Český turismus v době normalizace
Související články
