Nevěra ve středověku: Ženám hrozila jízda na oslu nebo smrt, muži v klidu podváděli dál

Postavení žen ve společnosti bylo v té době velmi špatné. Nenávist k něžnému pohlaví chovali zejména duchovní. Muži ale takové problémy neměli. Jelikož se měřilo dvojím metrem, nemanželský poměr jim obvykle prošel.

Mohlo by Vás zajímat:

Impotence ve středověku: Muž musel svou nevinu dokazovat před odborníky

Újma na cti manžela

Králové, baroni, rytíři a bohatí měšťané považovali milenky a nemanželské děti za zcela normální věc. A aby ne, když je za to nikdo nepotrestal. Ženy byly, naopak, kvůli takovému prohřešku zneuctěny a vyloučeny ze společnosti. Španělské právo ze 13. století dokonce manželům povolovalo zabít za nevěru svou ženu i jejího milence. O sto let později byly v Itálii ženy za nevěru bičovány a zapuzeny.

Karel Veliký se první manželky zřekl, po smrti páté se na oficiální vztah vykašlal a začal laškovat se svými čtyřmi konkubínami. Protože byl muž, nepřipadalo to nikomu pobuřující. Zároveň vydal zákon, že kvůli cizoložství nemohou páry žádat o rozvod. Pokud na vině žena, mohl po ní choť požadovat doopravdy nekřesťanské sankce.

Mohlo by Vás zajímat:

Nebožtíci ve středověku: Tlející mrtvoly tančily s živými papeži a císaři na zdech kostelů

Středověký trest za nevěru

Jak je vidno z výše uvedených informací, tresty, kterým musely ženy čelit, byly skutečně neúměrné jejích vině. Jako důkaz dokonce stačil jen letmý polibek. Přesto se na “hříšnici” mohlo někdy usmát štěstí. Jestliže došlo k polibku nebo nevhodnému dotyku při společenské hře, anebo byl muž cizincem, který neznal právo dané země, byla obvinění zproštěna.

Pokud to cizinec nebyl, mohlo se přistoupit třeba k veřejnému pranýřování. Cizoložnice se také někdy nahé posadily na osla a vozily po městě. Šlo o velmi ponižující akt, neboť osel symbolizoval tu největší možnou ostudu. Jízda na oslu nezmizela se středověkem, praktikovala se i v renesanci.

Žena opravdu neměla moc práv. A Slované šli ještě dál. I když byla žena celý život partnerovi věrná, skončila po jeho smrti na hranici. Prý pro ni pak život pozbyl jakéhokoli smyslu. V těchto případech se doslova splnilo rčení “láska až za hrob”.

Mohlo by Vás zajímat:

Šílené léčebné metody středověku: Zlomené srdce zacelí výkaly, s melancholií pomůže díra v lebce

Místo trestu boží hněv

Brutalita rozsudků byla zmírněna až kanonickým právem. Ten v zásadě odmítal trest smrti a místo něj doporučoval pokání, nejlépe v klášteře. Nevěra byla veřejným zločinem, což vždy poškodilo rodinu, a to nebylo úplně žádoucí. Začaly se také rozlišovat domněnky od faktických důkazů. Pokud žena otěhotněla během manželovy nepřítomnosti či nemoci, nebylo o čem polemizovat.

Nepřímé důkazy však bylo potřeba dokázat. Pokud se tak nestalo, bylo vše smeteno ze stolu. Těžko říct, zda byly účinnější “světské” tresty, anebo ty, kterými hrozila katolická církev. Veřejné zostuzení vystřídalo věčné zatracení a pobyt v pekle. Bohabojné ženy se toho jistě obávaly, ty svobodomyslnější se stejně řídily dál dle svého rozumu.

Situace se začala měnit k lepšímu na konci 14. století. Básnířka Christine de Pisan, která žila na dvoře Karla VI. Francouzského, prosazovala, aby si muži svých žen vážili, milovali je a zbožňovali. Nejsou totiž jejich nepřáteli, ale matkami, přítelkyněmi a partnerkami...

Mohlo by Vás zajímat:

Manželské krize ve středověku: Místo terapie drsný souboj, poraženou ženu pohřbili zaživa

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Středověk

Ciekawostkihistoryczne.pl: Chłosta, wygnanie lub śmierć. Jak karano za zdradę w średniowieczu?