V polovině 19. století byly v Nové Anglii továrny na textil velmi výnosným byznysem. Aby šlo vyrábět s co nejmenšími náklady, rozhodli se majitelé zaměstnat ženy. Pro mnohé z nich to byl splněný sen. Mohly se odstěhovat z malých vesniček do měst a užívat si finanční svobodu. Nebo to bylo jinak?
Majitelé továren striktně vyhledávali dívky a ženy. Slíbili jim týdenní výplatu plus ubytování a stravu. Po pár dnech však toho začaly litovat. Čekalo na ně tyranské vedení, nekončící šichty a velmi špatné pracovní podmínky.
Tvrdě vydřená nezávislost
Navzdory dlouhým směnám (dvanáct až čtrnáct hodin) dala ženám práce v textilce finanční nezávislost, kterou doposud neměly šanci poznat. Některé si výdělky šetřily, jiné posílaly peníze domů, aby pomohly svým rodinám. Další si užívaly jen pocit, že mají své peníze pod kontrolou. Z toho také začaly těžit obchody. V penězích žen se totiž ukrýval velký ekonomický potenciál.
Lowell Girls, pojmenované po jedné továrně, si však brzy uvědomily, že šéfové společností ovládají veškerý jejich život. Byla zavedena přísná pravidla a kodexy chování. Dohlíželo se na morálku i vystupování ve společnosti. Trestalo se prakticky cokoli - pozdní večerní příchody, vynechávání nedělních mší i neudržování “ženského” vzhledu.
Ženy vydělávaly méně než muži
Hlavním důvodem, proč majitelé továren zaměstnávali ženy, byly peníze. Braly totiž menší plat než muži. Navíc se s nimi mnohdy zacházelo jako se služebnictvem či otroky. Každá stížnost byla ignorována a zametena pod stůl. Vzhledem k tomu, že většina žen byla z domova naučena poslouchat, nedalo zaměstnavatelům tolik práce jimi manipulovat.
V roce 1834 bylo oznámeno další snižování již tak mizerných mezd. Tentokrát se ale továrníci přepočítali. Dělnice z jednoho závodu si v tu ránu řekly dost a rozhodly se vstoupit do stávky. Uspěly?
Protestní akce Lowell Girls
Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ženy již měly dost vykořisťování a dvojího metru. Začaly také obcházet další továrny a verbovat víc kolegyň. Vznikla velká protestní skupina s peticí, kterou podepsaly všechny. Buď dostanou přidáno, nebo se nevrátí do práce. Požadovaly také zpětné vyplacení ušlého zisku.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Továrníci se zprvu zalekli a přirovnali ženy k Amazonkám. Moc však byla stále na jejich straně. Platy zůstaly ve stejné výši a ženy se vrátily do práce. Počátkem čtyřicátých let 19. století byl založen první ženský odborový svaz v zemi. Ačkoli tehdy ženy ještě neměly volební právo, naléhaly na zákonodárce, aby schválili zákon omezující pracovní dobu v textilkách. Rovněž vydaly leták, který popisoval nevyhovující pracovní podmínky.
A uspěly. V roce 1847 schválil stát New Hampshire, jako první, zákon o desetihodinové pracovní době. Pro ně samotné se tak moc nezměnilo. Ale jejich dcery a vnučky již pracovaly v mnohem lepších podmínkách.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Lowell mill girls
Historydaily.org: Who Were the Lowell Girls? A Force to Be Reckoned With