6 let od smrti nechvalně známé prokurátorky: Ludmila Brožová-Polednová nikdy neuznala vinu za popravu Milady Horákové

Ludmile Brožové-Polednové bylo v době procesu, v němž hlavní roli hrála Milada Horáková, pouhých 28 let. Přesto měla jako prokurátorka pražského oddělení Státního soudu moc nad osudy, a dokonce i životy lidí. A právě proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové, jak bylo oficiálně toto tragické řízení nazváno, se stal tím nejznámějším, který tuto absolventku dvouleté Právnické školy pracujících, bez jakéhokoliv dalšího právnického vzdělání nebo praxe, „proslavil“.

Mohlo by Vás zajímat:

Přečtěte si poslední dopis, který napsala Milada Horáková před svou popravou. Na co tato statečná žena myslela?

Dva roky právnické školy

Dva roky studia tak stačily, aby se Brožová-Polednová a jistě i mnozí další takzvaní dělničtí prokurátoři stali způsobilými k rozhodování o životě a smrti. Ostatně: jaképak rozhodování, rozsudky byly dány předem…

Podle mínění historiků zasedla mladá prokurátorka v porotě pravděpodobně z důvodů, které bychom dnes označili za genderové. Nebylo patrně vhodné, aby v soudním procesu, v němž byly souzeny ženy, zasedali pouze muži. Brožová-Polednová tedy měla vyvažovat nevyvážitelné, omlouvat neomluvitelné.

Skutečně se účastnila rozhodování

Prokurátorka ale nebyla jen nečinnou loutkou, vláčenou ostatními členy. Podle dochovaných materiálů se na procesu i rozsudcích sama aktivně podílela, dokonce se postavila proti možnému vyhovění žádosti Milady Horákové o prezidentskou milost. Jen těžko tedy mohla omlouvat svoji účast na procesu.

Z popravy jí nebylo dobře...

Brožová-Polednová dokonce Miladu Horákovou i další odsouzené ve stejném procesu doprovodila až na popraviště, kde jako přihlížející sledovala průběh výkonu trestu. Později se vyjádřila v tom smyslu, že šlo o strašné chvíle (Milada Horáková umírala dlouho a bolestivě). Jistě – byly to strašlivé chvíle, které ale svojí účastí na soudním jednání umožnila i ona sama. „Špatně mi bylo a navzájem jsme se museli s kolegou Toníčkem Havelkou držet. Říkala jsem, Tondo, nebudeme se dívat. Tak jsme se nedívali. Já nevím vůbec, jak to proběhlo. Pak nám bylo tak špatně, že do nás vrazili asi celou flašku nějakého koňaku. To není jen tak,“ popsala svoje pocity.

Můžeme se jistě bavit o tom, zda jí dal režim jinou možnost, na druhou stranu její vinu zkrátka popřít nelze a v oblasti protistátního jednání dalších lidí se angažovala až do roku 1964. Nešlo tedy jen o jediný, i když nejvýraznější případ.

Mohlo by Vás zajímat:

Poprava Milady Horákové: Trpěla jako zvíře, komunisté jí odchod ze světa udělali co nejtěžší

Věřila tomu, co četla

Podle svých vlastních slov byla Ludmila Brožová-Polednová sama překvapená, že by měla v procesu vystupovat, protože v té době ještě ani neměla dokončená dvouletá studia. Kauze, o které měla rozhodovat, podle všeho asi ani nerozuměla, patrně věřila tomu, jak jí bylo všechno stranicky a ideologicky předloženo. „Když jsem si obžalobu Horákové přečetla, byla to pro mne závažná trestná činnost. Věřila jsem, že to je pravda. Kdo mě zná, ví, že jsem spravedlivý člověk. Nikdy jsem nechtěla nikomu nespravedlivě ublížit,“ pronesla bývalá prokurátorka u soudu, který tentokrát posuzoval právě její skutky. A měla velké štěstí, že šlo o soud jiný než ten, v němž zasedala ona sama. „Nikdy jsem se necítila vinna a necítím se vinna,“ prohlásila.

Trest přišel po mnoha letech

Ludmila Brožová-Polednová byla jediná ze všech, kteří se procesu účastnili, souzena a také odsouzena za podíl na justičních vraždách v procesu s Miladou Horákovou. Odsouzena byla 1. listopadu 2007 k osmi letům vězení. Vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu šlo ale spíše o morální záležitost, dokonce ani předseda senátu nepředpokládal, že by si v té době šestaosmdesátiletá žena svůj trest skutečně odpykala. Jen o čtyři měsíce později byla ostatně osvobozena z důvodu promlčení zmiňované justiční vraždy.

Nejstarší vězeňkyně

Ani to ale ještě nebyl konec. V dalším řízení u vrchního soudu, kam byl proces vrácen, byl vynesen rozsudek o šestiletém nepodmíněném trestu, a to podle práva z dob Rakouska-Uherska, které v době spáchání justičních vražd stále platilo. Brožová-Polednová do vězení tedy nakonec přece jen nastoupila a strávila tam čas až do Vánoc 2010, kdy dostala milost od tehdejšího prezidenta Václava Klause. Ani tehdy, ani nikdy dříve či později ale svého činu a účasti v procesu nelitovala. Zemřela na svobodě 15. ledna 2015 v 93 letech. 

Mohlo by Vás zajímat:

Arthur Shawcross: Schizofrenního pedofila s podprůměrným IQ dostal do vězení odporný zvyk

Zdroj:

Wikipedia