Marion Crawford pracovala pro rodinu Windsorů téměř 16 let. Jako guvernantka princezen Alžběty a Margaret patřila do okruhu těch nejdůvěryhodnějších osob. Její prohřešek tak byl o to horší, že by to nikoho z královské rodiny nenapadlo. Kvůli čemu se z ní stal nepřítel číslo jedna?
Marion Crawford pocházela z malé skotské vesnice. Královská rodina ji najala v roce 1933. Budoucí panovnici Alžbětě II. bylo tehdy sedm let, mladší Margaret necelé tři roky.
Vše kromě matematiky
Čtyřiadvacetiletá Marion, známá poté jako "Crawfie", přišla na dvůr vévody a vévodkyně z Yorku na doporučení jejích přátel. Prý je schopna naučit vše, kromě matematiky. Nikdo tehdy nepředpokládal, že na trůn usedne princ Albert (Jiří VI.) a poté jeho dcera Alžběta. První v řadě měl být princ Eduard, syn Jiřího V.
Rodina tak nevěnovala výchově princezen příliš velkou pozornost. Jejich dědeček údajně Marion řekl, ať je naučí jen číst, psát a počítat. První tři roky se nesly ve velmi klidném duchu. Na konci roku 1936 po abdikaci Eduarda se musel panování ujmout Albert. V tento okamžik skončilo pro Alžbětu jakékoli dětství. Navíc velmi přilnula ke Crawfie. City byly vzájemné. Marion dokonce kvůli tomu odkládala vlastní svatbu. Kdyby se provdala, musela by své zaměstnání opustit.
#royal #flashback "Royal governess Marion Crawford accompanies Princesses Elizabeth & Margaret to the headquarters of the YWCA (Young Women's Christian Association), off Tottenham Court Road, 15th May 1939. The princesses have just had their first ride on the London Underground. pic.twitter.com/fFGEfbvvXa
— Mace (@RoyaleVision) May 15, 2019
Nepřítel číslo jedna
Královská rodina si Marioniny loajality velmi vážila, a tak si ji ponechala ve svých službách až do Margaretiny plnoletosti v roce 1948. Poté za své služby získala viktoriánský řád třetí třídy a možnost dožít v Nottingham Cottage na pozemku Kensingtonského paláce. Během následujících dvou let se však vše změnilo.
Krátce poté, co guvernantka odešla do "civilu", kontaktovala ji redakce amerického časopisu Ladie's Home Journal. Hledali někoho, kdo by sepsal sérii článků o budoucí královně, které pak měly vyjít i knižně. Marion to nejprve vůbec nezajímalo, pak ovšem změnila názor. Američané ji přesvědčili, že to naopak posílí vztahy mezi oběma zeměmi. Velkou roli v tom sehrál také major George Buthlay, kterého si Crawford vzala před několika měsíci. Nelíbila se mu výše penze, kterou jeho žena dostávala od královské rodiny. A svatební dar? Velmi skromný...
Varování od královny
Marion v domnění, že jedná správně, požádala manželku Jiřího VI. o svolení ke spolupráci s americkým periodikem. Ta to ale kategoricky odmítla. Vysvětlila jí, že poté, co vykonávala takový post, bude terčem novinářů, kteří se budou z ní snažit za mrzký peníz vymámit nějaké pikantnosti, k čemuž nesmí za žádnou cenu dojít. Navíc, pokud by to udělala, přijde o všechny přátele.
Její slova však bývalou guvernantku nepřesvědčila, takže v roce 1949 podepsala smlouvu. Po pár měsících vznikl text Malé princezny. Vydavatel ho poslal prostřednictvím Lady Astor (původem Američanka) královně Alžbětě ke schválení.
Ač v ní Marion vykreslila budoucí britskou královnu v tom nejlepším světle, Alžbětě vadilo, že ji popisuje jako chladnou a asketickou ženu, která se o své dcery moc nezajímá, a navíc spí v oddělené ložnici. Nakladatelství ale její poznámky Marion nepředalo a kniha vyšla bez úprav. Stal se z ní bestseller. Marion poté dostala nabídku na psaní pravidelných sloupků o Alžbětě II.
Windsorovi s ní však přerušili veškerý kontakt. Také se musela odstěhovat. Od tohoto okamžiku musel každý další zaměstnanec podepsat doložku o mlčenlivosti. Pokud ji porušil, přišel o práci a čelil žalobě. Udělat "do a crawfie", což bylo synonymum pro zradu, se jednoduše nevyplácelo.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Marion Crawford
Wielkahistoria.pl: Była pierwszą osobą, która zdradziła sekrety życia prywatnego Windsorów. Taka spotkała ją kara