Babička Boženy Němcové, kniha, kterou jsme četli všichni, už jen proto, že patří k povinné školní četbě, rozhodně není pravdivým vylíčením autorčina dětství, jak si mnozí myslí. Postavy, které tady najdeme, sice mají svůj předobraz ve skutečných lidech, ale jejich příběhy jsou často velmi zkreslené. Jak skutečně žila a zemřela bláznivá Viktorka?
Stejně jako i další postavy, které z Babičky notoricky známe, byla i bláznivá Viktorka skutečná a Božena Němcová se s ní opravdu mohla setkávat u splavu. Byla to žena nevalného rozumu, zamilovaná do vojáka. Až potud bychom mohli s literárním dílem souhlasit. Pak ale už přichází na řadu spousta nesrovnalostí, které nás přesvědčí, že při psaní Babičky často vítězila fantazie Boženy Němcové nad realitou. Ostatně právě to ale dodává její knize kouzlo, pro které ji milujeme.
Skutečně se zamilovala do vojáka
Jak to tedy bylo s bláznivou Viktorkou? Jmenovala se Viktorie Židová a narodila se v roce 1792 v Červené Hoře poblíž Náchoda. Byla tedy téměř o třicet let starší než Božena Němcová, která ji tak mohla poznat až jako zralou ženu. Viktorka nejprve vedla docela běžný život, sloužila na statku a nic nenaznačovalo tomu, jaký neblahý život ji čeká. Pak se ale ve dvaceti letech (stejně jako v knize) zamilovala do vojáka, který sloužil v Žernově. Příběh to však byl mnohem méně romantický, než jak je popsáno v Babičce. Zatímco se Viktorka do svého vysněného muže bezhlavě zamilovala, on byl jiného názoru a o poněkud jednodušší ženu nestál. Pravděpodobně ani nelitoval, že se spolu s ostatními musel ze Žernova stěhovat. Viktorka se přesto za ním vypravila, jenže se brzy vrátila s nepořízenou.
Odmítnutá, těhotná Viktorka
Odmítnutí jejího „černého myslivce“ bylo patrně poslední kapkou, která z pravděpodobně už dříve labilní ženy udělala postavu později popsanou jako „bláznivá“ Viktorka. Do domu rodičů, kde do té doby žila, se už nevrátila a lidé ji vídávali toulat se po krajině a po lesích.
Za vraždu dítěte do vězení
Viktorie Židová skutečně porodila. Jestli skutečně chodila truchlit ke splavu, plakala na nesprávném místě. Svoje novorozeně totiž prokazatelně neutopila, ale pohodila v blízké rokli. Za svůj čin byla zatčena, jenže úřady brzy usoudily, že její rozum není schopný pochopit skutek, který spáchala, a tak byla Viktorka propuštěna. Zajímavé je, že otcem dítěte nejspíš vůbec nebyl její milovaný voják. Daleko pravděpodobněji lze otcovství přiřknout buď přímo statkáři, u kterého dříve sloužila, nebo některému z jeho čeledínů. Později se Viktorce narodilo ještě druhé dítě, syn, kterého jí ale úřad odebral. Chlapec bohužel žil jen několik dnů.
Stárnoucí žebračka Viktorka
I když je v Babičce společnost vylíčena velmi idealisticky a Viktorku většina postav bere tak trochu za svou, snaží se jí pomáhat a pečovat o ni, jak jen jim to ona sama dovolí, skutečnost byla daleko krutější. Každý měl svoje starosti, a i když se mohli někteří snažit nebohé duševně nemocné ženě pomoci, nic to nezměnilo na tom, že šlo o žebračku, která se toulala krajem a trpěla hladem i zimou. Přežívala i v jeskyni v Dubině pod Žernovem, kde ji také v říjnu roku 1868 našel bezmála mrtvou majitel pozemku. Protože nechtěl platit pohřeb, dovezl ji do jejího rodiště, kde se o tělo postarala obec. Viktorka našla svůj klid v hrobě pro chudé. Božena Němcová, která její smrt popsala ve své asi nejčtenější knize, byla v té době již šest let po smrti.
Zdroje:
Miroslav Ivanov: Zahrada života paní Betty (později Boženy N.)