Neuvěřitelné lékařské procedury: Dětem se do dásní vtírala pasta s rtutí, místo úlevy přišlo nesnesitelné svědění

Následující čtyři příklady léčebných postupů patří snad mezi ty úplně nejhorší. A jsou důkazem toho, že léčba někdy může být horší než samotná nemoc.

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní lékařské postupy: Na koktání prý stačila půlka jazyka, bolest zubů řešily myši

Rtuťová pasta pro ty nejmenší

Kalomel patřil mezi velmi oblíbené léky, používal se již od šestnáctého století. Benjamin Rush ho aplikoval pacientům nakaženým žlutou zimnicí. To ale nebylo vše. Kalomel byl také součástí prášku na zuby, kterým rodiče svým dětem potírali dásně, aby jim ulevili. Jistý lékař Moffet rovněž věřil, že prášek dítě celkově posílí, odstraní problémy s vyprazdňováním a udělá z něho "pořízka tlustého jako prasátko". Nikdo tak nebyl znepokojen tím, že součástí léku je i rtuť.

Účinky takové léčby byly tragické. Ruce a nohy dítěte byly studené jako led, otekly a zrudly. Kůže se loupala jako slupka od čerstvě uvařené brambory. Jedna dívka kvůli tomu zhubla, neustále plakala a zuřivě se škrábala, mnohdy až do masa. Medikamenty obsahující rtuť byly zakázány až počátkem dvacátého století.

Mohlo by Vás zajímat:

Agnodice z Atén: První lékařka historie se kvůli svému povolání musela převlékat za muže

Radioaktivní lázně

Objev radia byl v lékařských kruzích přijat s velkým nadšením. Bylo totiž prokázáno, že tento prvek umí spolehlivě ničit rakovinotvorné buňky. Jenomže se již nezjistilo, že zabíjí nejen buňky, ale úplně vše. V roce 1924 prohlásil vynálezce a samozvaný lékař William Bailey, že ionizující záření dokáže vyléčit různé nemoci, a dokonce pozastavit stárnutí a oblafnout samotnou smrt.

A tak se začaly stavět lázně a hotely, kde se mohli zájemci ponořit do radioaktivních koupelí. Nechyběly ani speciální inhalace a ozářené interiéry. Od těchto metod se začalo upouštět až v 80. letech dvacátého století. V současnosti se radioterapie používá pouze k léčbě určitých stádií rakoviny.

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní léčba mučených ve středověku: Uzdravit je měl koňský hnůj a katovo lékařské umění

Heroinem proti morfiu

Za heroinem, tedy "nenávykovou" verzí morfia, stál chemik Alder Wright. V roce 1899 se už vyráběla ročně tuna tohoto "léku". Prodával se ve formě pilulek, slazených pastilek, prášku a sirupu. Prý uměl člověka zbavit závislosti na morfiu. Kromě toho měl, dle dobových reklam, čistit pleť, udržovat bystrou mysl, zlepšovat práci střev a žaludku a být skvělým strážcem lidského zdraví.

Ve Spojených státech byl heroin postaven mimo zákon v roce 1924. Jenže co na tom, když na něm ujížděla prakticky celá jedna generace?

Mohlo by Vás zajímat:

Nejbolestivější lékařské zákroky středověku: Díra do hlavy i nůž v oku

Klystýry z tabákového kouře

Mezi absolutní nesmysly patřily klystýry z tabákového kouře. V osmnáctém století panovalo mezi lékaři ve Velké Británii přesvědčení, že tímto způsobem jde resuscitovat utonulého. Pro tyto účely vznikla prapodivná organizace, jejíž členové se potulovali po březích Temže a čekali na to, až bude potřeba "pomoct" nějakému nebožákovi.

Když se konečně někdo uráčil utopit, záchrana se prováděla následovně: do řitního otvoru čerstvého utopence se měchem pumpoval dým. Mělo ho to zevnitř zahřát a také pomoci mu začít znovu dýchat. Pokud se nic nedělo, přišlo na řadu umělé dýchání. Jenže to někdy skončilo tím, že záchranář do sebe nechtěně nasál bakterie cholery...

Mohlo by Vás zajímat:

Postrach žen jménem cyklistický obličej: Bizarní lékařská teorie z 19. století měla odradit od jízdy na kole

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Lékařství

Ciekawostkihistoryczne.pl: Kąpiele w radioaktywnych źródłach termalnych, cucenie topielców za pomocą lewatywy z tytoniu i inne absurdalne kuracje w historii