Zvěstovatelé smrti: V Polsku měl brzký skon předpovídat kouř ze svíček, stín a farářův kůň

Téma smrti se v současnosti ze společnosti vytrácí. Jako by si někteří lidé nedokázali připustit, že tady nebudou věčně. A podle toho se také chovají. Ještě v 19. a 20. století se však dbalo na pověry a zvyky spojené se Smrtkou. Jaké události předpovídaly její neblahé a konečné máchnutí kosou?

Mohlo by Vás zajímat:

Setkání se smrtkou: Příběhy lidí, kteří viděli hrůznou dámu s kosou

Náhlá a neočekávaná smrt

Dnes se na pohřbech setkáváme s modlitbami za vzkříšení. V minulosti se k tomu přidávalo, dnes již zapomenuté, orodování za toho, kdo umře jako další. Nikdo z rodiny a přátel, kteří se zúčastnili posledního rozloučení, si nemohl být jistý, kdy přijde řada na něho. Byla to jakási modlitba provedená dopředu a pro jistotu. Není divu, že se lidé vraceli domů vyděšeni tak, že se dokonce báli ohlédnout za sebe. Na Mazovsku se věřilo, že neopatrné ohlédnutí může někomu způsobit smrt.

Náhlá a nečekaná smrt byla nejhorší. Člověk si pak nestihl uzavřít své záležitosti. Vyzpovídat se z hříchů a smířit se svými blízkými. A proto se začalo, hlavně na vesnicích, hledat takzvané zvěstovatele smrti. Těmi se stala zvířata.

Mohlo by Vás zajímat:

Schody smrti v Mauthausenu: I čeští vězni po nich museli nosit až padesátikilové bloky

Zvířata, která dokáží vycítit smrt

Ze psího vytí nám často vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Stejně to vnímali i Poláci. Byli přesvědčeni o tom, že tento čtyřnohý mazlíček dokáže vycítit blížící se konec jednoho z členů domácnosti. Ale jak rozeznat normální vytí od toho "nenormálního"? Pokud pejsek začne takto vyvádět tři večery po sobě, je zle. Prý tak dlouho trvá Smrtce, než dorazí k prahu určeného domu.

Takovým menším bonusem je, že když jste se podívali mezi uši vyjícího psa, mohli jste tam údajně spatřit podobu dámy s kosou. Zkušený v předpovědích smrti měl být i kůň, musel ale patřit místnímu knězi. Když na něm jel k nemocnému a viděl, že se zvíře ohlíží za sebe či hrabe kopyty v zemi, měl již dotyčný na kahánku. A pokud se vytrvale díval na nějaký dům, měli se mít na pozoru jeho obyvatelé.

Posledním zvěstovatelem smrti prý byli ptáci. Pokud létali v blízkosti umírajících, znamenalo to, že si berou jejich duše. Když se u domu usadila sova a začala houkat, prý tím vyzývala duši k odchodu na onen svět. Špatné zprávy mají nosit i havrani. Snad za to může jejich krákání a hodování na mršinách. V Polsku se lidé obávali i vran a kavek. Když je uviděli, začali se modlit anebo směrem k nim plivat, aby zahnali jejich negativní moc.

Mohlo by Vás zajímat:

„Nesmrtelná“ Evatima Tardo: Milovala hadí uštknutí i ukřižování, smůlu jí přinesl až zhrzený nápadník

Znamení smrti

Když v den pohřbu spadl doma zničehonic obraz ze stěny, věštilo to další brzké úmrtí. Mnohem důležitější ale byly svíčky. Pokud se po jejích sfouknutí, v přítomnosti nemocného, ubíral kouř směrem ke dveřím, opět to značilo, že již neuteče hrobníkovi z lopaty. Totéž platilo v případě, že se svíčka nechtěla rozhořet anebo sama od sebe zhasla.

Blížící se odchod do věčných lovišť ale mohl člověk pozorovat i sám na sobě. Žluté skvrny na rukou a nehtech prý napovídaly, hlavně na území polského Slezska, že se dotyčného dotkla "noční můra". Dalším alarmujícím znakem byl příliš slabý stín. V lidových tradicích byl stín vždy úzce spojen s duší člověka. O Vánocích se tak večer lidé dívali na obrysy svých postav na stěně. Pokud byly jasně vidět, zaručovalo to zdraví.

V oblasti Malo a Velkopolska se lidé děsili snů o zubech. Pokud jim v nich vypadaly, měl zemřít příbuzný. Anebo sen o hluboké jámě, z níž se nejde dostat. I to mělo předznamenat příchod smrti. Ale ať se lidem zdálo a zdá cokoli, stejně nikdy nedokáží předpovědět dne ani hodiny...

Mohlo by Vás zajímat:

Příběhy lidí, kteří vstali z mrtvých: Carlos Camejo se po autonehodě probral během pitvy

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Smrt

Ciekawostkihistoryczne.pl: Ludowe zwiastuny śmierci