I ve 21. století existují země, kde musí ženy prokazovat, že jsou stále ještě panny. Před několika staletími šlo prakticky o zcela normální věc. Nedotčenost byla velmi žádaná, a proto se našla spousta lidí, kteří si z toho udělali výnosný obchod.
V Evropě bylo po mnoho staletí považováno panenství za nezbytnou podmínku k uzavření sňatku. Žena, o které se tradovalo, že je takříkajíc poběhlice, musela počítat s tím, že kromě hanby riskuje i hlad. Na druhou stranu šlo na panenství dobře vydělat. Nejlépe ošálit uměly prostitutky...
Panenství mělo cenu zlata
V 18. století byly panny velmi lukrativním ”zbožím”. Své o tom věděla i Charlotte Hayes, majitelka exkluzivního londýnského nevěstince. Ta tvrdila, že svou nevinnost prodala až tisíckrát. Prý k tomu postačil prostý recept na puding. Některé sexuální pracovnice na to šly ale mnohem rafinovaněji.
Kniha Vzpomínky kurtizány od Fanny Hill je odborníky považována za vůbec první anglický pornografický román. A i když jde o pouhou fikci, najdeme v něm metody, jež se využívaly i v reálném životě. Některé společnice si schovávaly lahvičky s krví v tajných zásuvkách na sloupcích postele. Houbou si pak krev vetřely mezi stehna. Pokud měly zrovna menstruaci, nebylo potřeba krev složitě shánět. Avšak aby se pojistily a začaly krvácet ve správný čas, použily ptačí srdce nebo zašitý prasečí měchýř s krví.
50 liber za panenství
Výše zmíněná společnice Charlotte Hayes zjistila cenu panenství ve velmi raném věku. Na dráhu prostitutky se dala po vzoru své matky, jež ji nechala zapsat v oficiálním “katalogu” kněžek lásky s názvem Harris’s List. Tam mohli zájemci zjistit, co daná žena v sexu preferuje, jaké má koníčky, a hlavně - zda je panna.
Matka tehdy mladou Charlotte nabídla za 50 liber, což dnes odpovídá částce 9000 liber (okolo 270 000 korun). A na nezájem si nemohla stěžovat. Lidé se jednak báli pohlavních chorob, a navíc byli posedlí mládím. Ale i v těchto případech se podvádělo. Díky speciálním bylinám mohla být dívka pannou hned několikrát.
Ostře sledované prostitutky
Ve Francii byly prostitutky téměř nepřetržitě sledovány policií. Pouliční prostitutky byly pravidelně zatýkány a po odsouzení jim byla oholena hlava. Jinak se však přistupovalo k těm elitním, které velmi často své klienty mátly tím, že jsou stále panny. Inspektoři na jejich nevěstince zpravidla nájezdy nechystali, majitelka podniku jim však musela poskytovat “různé informace”.
To ale nebylo zdaleka vše. Policisté se zajímali o každý aspekt života prostitutek. Vedli si na ně i složky, kde bylo také uvedeno, kdo patří mezi klienty. Pokud šlo o vysoce postavené osoby, naskýtala se zde možnost špionáže. Některá hlášení o kurtizánách ale spíše připomínala důvtipná literární díla než strohá fakta. Třeba inspektor Jean-Baptista Meusnier měl bezesporu literární nadání. Jeho práce bývaly humorné, plné vypravěčského napětí i ironie.
Magazín Slate zmiňuje jeho obsáhlý spis o Demoiselle Blanchefort. Pod různými jmény fungovala jako prostitutka, ale několikrát se dostala z nevěstince a stala se milenkou bohatého muže, který zaplatil její dluhy u bordelmamá. Meusnier její dráhu dokumentoval víc než 10 let.
Zdroje informací:
Wielkahistoria.pl: „Sprzedałam swój wianek tysiące razy”. Te kobiety zbijały majątek na męskiej obsesji na punkcie dziewictwa
Inews.co.uk: Harlots: The real-life courtesan whose virginity sold for £9,000 in 18th century London
Slate.com: The Case of the Closely Watched Courtesans