Aztékové jsou pověstní obětováním a vykonáváním krvavých rituálů. Skutečnost ale byl trochu jiná, alespoň pokud jde o dělání ošklivých věcí jiným lidem. Aztékové totiž na počest bohů často prováděli také oběť pomocí sebemrzačení. Jak daleko dokázali zajít?
Krvavé rituály, kde jako obětí slouží zajatci, jsou s Aztéky již neodmyslitelně spjaty. Rozsah těchto "vražd" je ale mnohem menší, než se obecně věří. Mnohem častěji se obětovali samotní Aztékové. Proč? Chtěli tím splatit dluh, který měli mít vůči bohům.
Co všechno si mrzačili Aztékové?
Nejčastěji se sebemrzačení provádělo propíchnutím jazyka nebo uší. Dále se lidé řezali na rukou a nohou. Nejméně oblíbené části těla byly nos, prsa, oční víčka a penis. Kdo si tato místa vědomě zranil, musel bohy opravdu milovat. Některé zdroje uvádějí, že část těla ke zmrzačení byla vybírána na základě místních zvyků. Jiné verze ale hovoří o tom, že každý měl krvácet z té části, se kterou zhřešil.
Nejvíce brutální museli být samozřejmě kněží, coby nejzbožnější kasta obyvatel. Během válek si kupříkladu do penisu udělali tak velký otvor, že ním mohli protáhnout šňůru s ostny, čímž se bolest mnohonásobně zvýšila. Délka šňůry závisela na míře zbožnosti jednotlivce. Jestliže někdo během procedury omdlel, dostal vynadáno, že jistě musel předtím zhřešit se ženou, což mu ubralo fyzických sil.
Obětování aztéckým bohům
Představte si, že byste v této době žili a jeden z vašich blízkých by byl takto oddaný bohům. Určitě byste ho potěšili dárkem v podobě obsidiánové čepele, trnů z agáve, rákosky a klacků. Aristokraté a panovníci zase používali speciálně upravené kosti jaguárů a orlů. Ty se také vkládaly do ran, aby zintenzivnili jejích citlivost.
Obětovaly i malé dětí. U nich stačilo píchnutí trnem a kapka krve. Novomanželé prolévali krev jen několik dní po svatbě. Šlechtici se zase mrzačili před nástupem do důležité funkce, aby si zajistili přízeň bohů. Nevyhýbali se tomu ani umělci, aby se jim dařilo v díle, či zemědělci po první úspěšné sklizni kukuřice. Kromě vykoupení z hříchů se Aztékové řezali kvůli štěstí, dobrému počasí a ochraně. Jednoduše si vždy našli dobrou příležitost.
Legendy o mrzačení
Na závěr se nabízí otázka: Odkud se tento zvyk vůbec vzal? Je to tradice sahající do pradávných dob a pevně zakořeněná v aztécké mytologii. Nejstarší záznamy o takových praktikách pocházejí z roku 1200 před naším letopočtem. Dobrým studijním materiálem jsou i různé legendy, kdy bohové mrzačili sami sebe.
Kupříkladu Quetzalcoatl měl za úkol vytvořit bytosti, které by sloužily všem bohům. Za tímto účelem se vydal do země mrtvých Mictlanu. Odtud se mu podařilo ukrást ostatky lidí, kteří žili v předchozích dobách. Z nich měl vytvořit novou generaci lidí. Aby je probudil k životu, prý je pokropil krví ze svého údu.
Co se týče Aztéků, ti se obětovali, jak již bylo řečeno výše, hlavně kvůli vlastní prosperitě. I tak je ale s podivem, co všechno člověk snese kvůli náboženství a vlastnímu přesvědčení...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Aztécká říše
Ciekawostkihistoryczne.pl: Samookaleczenia u Azteków