Julius Caesar, nemanželský, ale přiznaný syn Rudolfa II., nebyl zrovna z císařského těsta. Duševně nemocného mladíka se bálo celé okolí a jeho milenka za náklonnost zámeckého pána krutě zaplatila.
Císařův syn, i kdyby to měl být jen levoboček, by měl nosit opravdu honosné jméno, řekli si patrně Rudolf II. a Kateřina Stradová, jeho milenka a matka císařova nejstaršího syna. A tak chlapec dostal jméno Julius Caesar - a protože pocházel, i když neoficiálně, z rodu Habsburků, připojilo se k Juliu Caesarovi ještě d’Austria. Jméno to bylo hodné velkého muže, skutečnost ale jaksi pokulhávala…
Nepovedený synek Julius Caesar
Už jako velmi mladý, v podstatě byl ještě dítě, se tak trochu „potatil”. Po svém otci bohužel nezdědil ani tak výjimečnou inteligenci, kterou v dobrých dobách Rudolf II. bezesporu oplýval, ale hlavně jeho psychické problémy, pramenící pravděpodobně z maniodepresivní psychózy. A tak se plány jeho otce s prvorozeným synem začaly celkem brzy rozplývat. Mladý Julius Caesar se totiž začal projevovat jako sadista, kterému utrpení druhých dělá neobyčejné potěšení. To byl jistě důvod k zamyšlení.
Rudolfovi II. došla trpělivost
Julius byl stále ještě napůl dítě, ale už se ho začalo bát celé okolí. Nejenže navštěvoval nevěstince a obtěžoval místní dívky, ale dokonce se stal vrahem. Proč zabíjel? Jednoduše proto, že ho rozčílil jeden služebník. To už Rudolfovi II. konečně opravdu hnulo žlučí a synka poslal do Gamingu, což bylo něco mezi klášterem a luxusnějším vězením. Julius se tam měl naučit, co je to disciplína, střízlivost a odříkání. Pobyl tam pouhé tři měsíce a byl zase zpět. Tentokrát ale odjel na českokrumlovský zámek, který mu otec daroval - snad ve víře, že bude klid. Jenomže nebyl.
Českokrumlovská noční můra
Brzy se ukázalo, že tříměsíční převýchova žádné velké úspěchy nepřinesla. I v Českém Krumlově Julius Caesar okamžitě získal pověst postrachu nejen místních dívek, ale prakticky každého, kdo se s ním setkal. Na druhou stranu se však nerozpakoval v dobrém rozmaru svým příznivcům (nebo těm, kteří se za ně alespoň vydávali) rozdávat poměrně velké jmění. A tak se našli i tací, kteří se ve vidině jistého bohatství rádi pohybovali v jeho blízkosti. Jednou z takových byla i dcera místního lazebníka Markéta. Ta za mladým pánem chodila a podporovala ji v tom i její matka. Snad viděla peníze pro rodinu, snad lepší život pro dceru. Určitě ale netušila, že vlastní krev posílá na mučení.
Smrti unikla jen o vlásek
Duševně nemocný Julius si nahromaděný vztek často vybíjel na svém okolí. A tak není divu, že přišlo i na samotnou Markétu. Tu jednoho dne zbil, pobodal a posekal mečem tak, že dívka omdlela, což jí v tu chvíli ještě zachránilo život. Julius ji, v domnění, že je mrtvá, hodil z okna - naštěstí na hromadu odpadků. Když přišla k sobě, zvládla se ještě dostat domů a tam se o ni postarali.
Druhá smrt nešťastné Markéty
Mladý pán českokrumlovského zámku se ale brzy dozvěděl, že dívka jeho řádění přežila a chtěl se s ní setkat. Slovo NE jako odpověď nebral, a tak po jejím odmítnutí nechal uvěznit Markétina otce, kterého slíbil propustit, až jej dívka navštíví. Co jiného jí zbývalo? Vydala se na zámek - a také na smrt. Po dlouhé pitce se v Juliovi znovu probudila agresivita a nejdříve se vrhl na svého služebníka. Ten se mu ještě ubránil, ale Markétě se to už nepodařilo. Zámecký pán ji napadl dýkou a tentokrát už jeho útok neměla sebemenší šanci přežít.
Řádění šíleného levobočka Rudolfa II.
Pohled, který se naskytl těm, kteří našli tělo nešťastné Markéty, několik hodin zohavované šíleným Juliem, musel být otřesný. Tělo bylo rozřezané, jeho části se válely kolem a všude byla spousta krve. V rozpůlené lebce mohli vidět mozek. Hrůza a děs. Dívku pochovali, jen s mladým pánem si rady nevěděli. Než bylo rozhodnuto o jeho uvěznění v jedné ze zámeckých komnat, pohyboval se na svobodě, ale ve své šílenosti všechno ničil, každý se ho bál. Od vraždy se nemyl, chodil zakrvavený, špinavý a páchnoucí.
Vězení pro Julia Caesara
Přišel „trest” v podobě zamřížované komnaty, což sice ochránilo ostatní, ale Julia rozhodně ne. Šílený císařův levoboček postupně zdemoloval veškeré vybavení komnaty, roztrhal peřiny, deky i oblečení, které měl na sobě. Rozbil okna, takže nebylo možné v zimě jeho místnost vytopit, i když začal chodit nahý. Často prý byl vídán v okně, kde seděl s nohama prostrčenýma mřížemi, jak pokřikoval na všechny okolo nadávky a sprostoty.
Zabil ho rarášek?
Kdo ví, co by bylo dál, kdyby si na něj v pouhých čtyřiadvaceti letech nepočíhala smrt. Podle dobových kronik jej měl na svědomí „rarášek”, tedy sám pekelník, což by vlastně bylo hodně tematické. Z dnešního pohledu lékařů je ale pravděpodobnější, že mu praskl velký absces v krku. Pravdou však je, že pro nemocného, nebezpečného, ale bezesporu také trpícího mladíka, byla smrt vysvobozením. A nejen pro něj…
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Julio Caesar
Český rozhlas Dvojka: Krvavý masopust na krumlovském zámku