Byla doba, kdy stačilo namalovat nahou dívku a umělec se mohl octnout ve vězení. Édouard Manet, Egon Schiele nebo Max Ernst by mohli vyprávět o potížích, které provázely jejich díla. Pojďme se podívat na obrazy, které jim pořádně zatopily.
Nahota nebyla v dobách minulých vítanou součástí uměleckých děl. Takové obrazy se sice mohly krátce objevit na nějaké výstavě, úřady je ale velmi brzy stáhly, a dokonce jejich autory začaly stíhat. Hrozilo jim vězení a exkomunikace.
Skandální Édouard Manet
Ač si toho nebyl zprvu vědom, zadělal si na pěkné potíže. Řeč je o francouzském malíři Édouardovi Manetovi a jeho díle Snídaně v trávě. Celý humbuk byl o tom, že se na obraze objevila nahá žena obklopená oblečenými muži. Ochránci morálky bili na poplach. Přece není možné, aby taková věc byla zobrazena jako zcela normální. Dva muži, kteří ženě dělají společnost, jsou zabráni do hovoru, a vůbec nevěnují pozornost tomu, že vedle nich sedí nahá osoba. Obraz mohl být vystavován pouze v galeriích, jež se zaměřovaly na zavržená díla.
Šílený kůň Władysława Podkowińského
Polský malíř Władysław Podkowiński také bojoval s předsudky týkající se ženské nahoty. Reakce veřejnosti však byly daleko horší, neboť na jeho malbě Szał uniesień (Extáze) seděla žena na šíleném koni. Mnozí lidé dospěli k názoru, že jde o erotické dílo zobrazující chtíč. Obraz se sice dostal na výstavu, jenomže o jeho koupi něj neměl nikdo zájem, přestože jej během několika týdnů vidělo více než 12 tisíc lidí. Malíře to tak naštvalo, že se zničehonic objevil v galerii a začal do plátna bodat nožem, čímž ho úplně znehodnotil.
Egon Schiele a problémy se zákonem
Patřil do skupiny umělců, jejichž díla byla brána vždy doslovně. Jelikož rakouský malíř Egon Schiele maloval akty nahých mladých dívek, byl považován za pedofila. V roce 1912 si kvůli tomu poseděl téměř měsíc v chládku. Obvinění musel čelit v době, kdy žil poměrně klidným životem. Společnost mu dělala jen rusovlasá múza Wally. Jeho vídeňský ateliér byl trnem v oku mnoha význačným členům konzervativní společnosti.
Soud následně označil více jak stovku Schieleho děl za dětskou pornografii. Od té doby se stal zahořklým mužem. Trápilo ho, že veřejnost nedokáže a nechce pochopit jeho umělecký styl. Argumentoval tím, že erotický nádech jeho obrazů rozhodně nesnižuje jejich kvalitu. Tvůrčí svoboda však tehdy byla jen v plenkách.
Tak trochu jiná Panna Marie od Maxe Ernsta
Typický výjev Madona s dítětem byl oblíbeným námětem mnoha význačných malířů. Vždy však dbali na to, aby byl obraz slušný. V roce 1926 se ale tohoto tématu ujal dadaista Max Ernst a představil světu dílo se sáhodlouhým názvem - Panna Marie trestající neposlušného Ježíška před třemi svědky: André Bretonem, Paulem Éluardem a autorem. Slavný představitel surrealismu ukázal své skandální dílo nejprve v Paříži a poté v Kolíně nad Rýnem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V obou případech sklidil negativní reakce. Nebylo možné zobrazovat malého Ježíše, kterého zrovna bije Panna Marie. Ta má navíc na hlavě svatozář, zatímco Spasitelova leží na zemi. Církev za to Maxe exkomunikovala, což mu vůbec nevadilo. Ba naopak. Konečně získal slávu, po které už dlouho toužil.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Édouard Manet, Egon Schiele, Max Ernst
Wielkahistoria.pl: Najbardziej szokujące obrazy w historii. Ich autorzy byli ekskomunikowani, a nawet trafiali za kratki