Jaké by to bylo žít v bublině? Někdo to vnímá obrazně, ve smyslu žít si svůj život, mít vlastní svět a nestarat se o to, co je tam venku. David Vetter však musel žít v opravdické bublině. Kvůli těžké kombinované imunodeficienci byl nucen existovat ve sterilní plastově bublině...
V současnosti vedou děti s Davidovou poruchou téměř normální život. Zčásti za to mohou být vděčné právě jemu, neboť ve výzkumu vhodné terapie byly použity jeho krvinky. On takové štěstí ale neměl. Do bubliny se dostal ihned po narození. Mimo strávil pouze dvacet vteřin...
Nabídku na potrat odmítli
David nebyl prvním dítětem v rodině Vetterových, které se narodilo s touto nemocí. Již předtím přišla Carol Ann o syna, který podlehl imunodeficienci ve velmi raném věku. Když se tak o pár let později dozvěděla, že bude mít opět kluka, čekalo ji šílené dilema. Tato nemoc totiž postihuje pouze chlapce, existovala tak velká množnost, že i o něj v budoucnu přijdou. Přesto oba rodiče odmítli nabídku na potrat.
#OTD in 1984, the world lost David Vetter, affectionately known as the boy in the bubble. Today, we remember his amazing life and legacy: https://t.co/6z888NUYdr. pic.twitter.com/kKCeDUqiJk
— IDF (@IDFCommunity) February 22, 2021
Jejich rozhodnutí bylo zčásti ovlivněno i lékaři, kteří předpokládali, že se dítě z nemoci plně zotaví ve dvou letech. Bohužel se tak nestalo a David musel celý život strávit v plastové bublině v izolačních střediscích, které navrhli inženýři NASA. Je etické vychovávat dítě v takovém prostředí, ptali se tehdy zaměstnanci Texaské dětské nemocnice. Nakonec padlo rozhodnutí - ano.
Speciální skafandr pro Davida Vettera
David mohl svou bublinu opustit poprvé až v šesti letech, a to díky inženýrům z NASA. Vesmírná agentura pro něj navrhla speciální oblek, který mu umožnil se konečně podívat ven a hrát si s ostatními dětmi. Jenomže než se tak stalo, čekalo všechny martyrium.
David se mohl nasoukat do obleku jen skrze izolovaný tunel. Zaměstnanci centra zase museli pokaždé provést přípravu, která zahrnovala až 24 úkonů. I samotné oblékání skafandru zahrnovalo 28 kroků. Musel být všude hermeticky uzavřen. Sterilní prostředí bylo potřeba udržet na 100 %. Ale stálo to za to. Úsměv na Davidově tváři a slzy v očích jeho matky, která jej mohla konečně vzít do náručí, byl k nezaplacení. Smutné na tom ale bylo, že se nikdy nemohli opravdu dotknout, pocítit teplo kůže toho druhého...
Zobrazit příspěvek na Instagramu
David Vetter se léku bohužel nedožil
Jak šel čas, začal se David ve svém vskutku neobvyklém domově vzdělávat díky soukromým lekcím. V roce 1979 se dozvěděl, že lék na jeho chorobu nebude možné vyrobit dříve než za deset let. A s přibývajícími roky začal více uvažovat nad svým životem. Jedno z jeho velkých přání bylo spatřit hvězdy. Rodiče mu to samozřejmě splnili, jenže na noční oblohu se mohl dívat pouze dvacet minut.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V roce 1983 řekli lékaři Vettersovým o možném způsobu léčby, který byl však značně riskantní. Šlo o transplantaci kostní dřeně od člověka, který se s příjemcem neshodoval ve všech deseti základních HLA znacích. Všichni s tím ale souhlasili, včetně Davida. Dárcem se stala jeho sestra Katherine a vše vypadalo nadějně.
Bohužel čtyři měsíce poté zemřel chlapec na rakovinu, která se do jeho unikátního systému dostala kvůli viru Epsteina-Barrové. David Vetter se dožil pouhých 12 let. Texaská nemocnice po jeho smrti otevřela centrum věnované výzkumu problémů s imunitou, které dodnes nese jeho jméno.
Zdroje informací:
Cbsnews.com: “Bubble Boy” 40 years later: Look back at heartbreaking case