Vanda (22): Mám strašný strach. Kvůli nemoci, která mi zabíjí mámu, nechci mít děti

V naší rodině odnepaměti umíraly ženy na Alzheimerovu chorobu. Moje matka je nyní v posledním stádiu této nemoci a já dostala strach, protože podobný osud nejspíš čeká i mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (20): Matka celý život odmítala lékaře. Až nehoda ukázala, jak těžce je nemocná

Máma věděla, že jednoho dne onemocní

Když mi maminka v dětství říkala, abych se od ní všechno pečlivě učila, nechápala jsem to. Trvala na tom, abych už v deseti letech uměla prát, vařit a já nevím co ještě. Vždycky tvrdila: ,,Může se stát, že jednoho dne odejdu. Možná dřív, než bych musela.“ Ničilo mě, když mi takové věci sdělovala. Pokaždé zmiňovala nemoc, která ji připraví o rozum.

Abych to celé lépe pochopila, vzala mě za svojí starší sestrou Lenkou. Ta se nás během návštěvy třikrát zeptala na stejnou věc. Vodu na kávu dala vařit klidně pětkrát, než ji přinesla mamce na stůl. Co mě obzvlášť šokovalo, bylo, když se na konci návštěvy zeptala, kdo jsme a co po ní chceme. Najednou jako by jí přeskočilo. Začala nás z bytu vyhánět.

Jindy nás vůbec nepustila dovnitř nebo na nás z okna házela věci, ať jdeme pryč. Bylo to víc než děsivé. Rozum jsem z toho neměla. Matka mi říkala, že je Lenka vážně nemocná. S přibývajícím věkem se mi snažila vysvětlit, že se to jednoho dne nejspíš přihodí i jí. Žádné dítě nechce slyšet, že je jeho rodič nemocný. Jenže jak matka řekla, tak se postupem času stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Bronislava (35): Už jsem si myslela, že navzdory roztroušené skleróze mohu být šťastná. Pak přišla další rána

Ve čtyřiceti letech začala zapomínat

V mých osmnácti letech jsme si s matkou přestaly rozumět. Já už si chtěla žít podle sebe. Hádaly jsme se kvůli hloupostem. V té době jí bylo 40 let. Bydlela jsem pořád s ní. Matka začala zapomínat. Nechala klidně zapnutou troubu nebo otevřené dveře od bytu. Nejednou mi volala sousedka, že nám teče z bytu voda. Jindy se mi stalo, že jsem matku celý den hledala po městě.

Mobil nechala doma a někam se vydala. Když jsem ji našla, byla vystrašená. Tušila jsem, co za tím stojí. První vyšetření ukázalo, že Alzheimer už u matky propuknul. Jednalo se o první stádium. Matka přestala zvládat svoji práci. Dělala chyby, někdy tam ani nedošla. Léky, které dostala, byly k ničemu. Její stav se rapidně zhoršoval.

Během dvou let se dostala do třetí fáze této choroby. Začínala si vymýšlet, často mívala záchvaty vzteku a agrese. Nejvíc mě bolelo to, když mě nepoznávala. Křičela na mě, že jsem zlodějka, ať vypadnu. Druhý den si nic nepamatovala. Nemohla jsem jí ani říct, co dělá. Nevěřila by mi a její stav by to akorát zhoršilo. Po čase začala v noci utíkat z bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (36): Zhroutil se mi svět. Potkala mě nemoc, která mi rozvrátila manželství

Bojím se, že to potká i mě

Klidně jen v noční košili šla pět kilometrů. Kam? To sama nevěděla. Bylo mi doporučeno, abych matku umístila do ústavu. Byla to svízelná situace. Nemoc dospěla do stádia, kdy už matčina osobnost neexistovala. Pohled na ni, jak pomalu, ale jistě umírá, byl bolestivý. Přestala být soběstačná a nosila pleny.

Dnes je maminka v ústavu. Její život se chýlí ke konci. Z deseti návštěv mě pozná tak jednou. Bolí mě u srdce, že umře, aniž by věděla, co se stalo. A já dostala strach. Je vysoká pravděpodobnost, že nemoc postihne i mě. Silně zvažuji, že se vzdám myšlenky mít vlastní rodinu. Nechci, aby se moje dítě dívalo na to, co jsem viděla já.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (25): Několikrát týdně jsem se bála, že umírám. Zachránila mě až moje matka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.