Na světě koluje spousta takzvaných městských legend a výjimkou není ani Anglie. Tam se v devadesátkách hlavně na venkově šířila pověst, že neznámí sociální pracovníci unášejí z rodin děti. Jak se později ukázalo, pravda byla daleko horší než ona legenda.
Na městských legendách je vždy něco znepokojivého, obzvláště když se týkají unášení dětí. A je ještě o to horší, když jsou částečně postaveny na skutečnosti. Jak to tedy tehdy bylo? Skutečně chodili do rodin zaměstnaci sociálky připomínající "fantomy" a odebírali z domů děti, aby je podrobili jakémusi hodnocení?
Dvě ženy a muž
Nejranější verze této legendy popisovala dvě ženy a muže, kteří měli navštěvovat domy s malými dětmi a provádět v nich "inspekci". Prý jim šlo hlavně o to zjistit, zda není dítě obětí sexuálního zneužívání. Pokud by došli k závěru, že ano, ihned by dítě odebrali a již nikdy nevrátili zpět. Není tak divu, že Británii, a později i část Ameriky, zachvátila hysterie.
V roce 1990 vznikla pracovní skupina, jenž měla na starosti všechny domnělé únosy. V rámci operace Childcare obdržely orgány činné v trestním řízení okolo 250 oznámení, avšak jen pouze dvě se zakládala na skutečných událostech. A pouze dalším 18 věnovala ještě nějakou pozornost. Zbytek skončil v koši.
Případ hodný dalšího vyšetřování
Jeden případ, který policisty doopravdy zaujal, se týkal ženy jménem Anne Wylie. Ta tvrdila, že se u ní doma objevila žena vydávající se za zdravotní (sociální) pracovnici krátce poté, co byl její dvacetiměsíční syn hospitalizován kvůli astmatickému záchvatu. Podle Wylie se žena neprokázala žádnou legitimací, což jí bylo ihned divné. Venku v autě navíc čekal nějaký muž. Když Wylie ženu požádala o další informace, vytáhla složku, která připomínala zdravotní záznamy jejího syna.
To už jí stačilo a ženu z domu vyhnala. Ihned poté zavolala na příslušný úřad, kde se samozřejmě dozvěděla, že tam nikdo takový nepracuje. Vyšetřovatelům se však podezřelou ženu nepodařilo najít. Operace Childcare tak skončila po čtyřech letech. Během této doby se jim nepodařilo nikoho zadržet.
Jak to bylo doopravdy
Kriminalisté, kteří pracovali v rámci operace Childcare, se dle hlášení snažili vytvořit profil potencionálních podezřelých a došli k závěru, že nemohlo jít o sociální pracovníky. Do domů rodin s malými dětmi zřejmě přicházeli pedofilové, ženy, které přišly o vlastní dítě, či samozvaní ochránci před domnělým zneužíváním.
V osmdesátých letech otřásl Spojeným královstvím skandál, v jehož středu stáli dva lékaři, kteří zcela nepochopitelným způsobem zneužívali svou moc. Marietta Higgs a Geoffrey Wyatt vymysleli velmi kontroverzní test na sexuální zneužívání. Higgs věřila, že když prozkoumá u dítěte oblast okolo řitního otvoru, zjistí dle jeho reakce, zda bylo zneužito. Bohužel tuto metodu začali po čase používat i další pediatři. Výsledkem bylo, že v dětských domovech či náhradních rodinách zůstalo přes 100 dětí. Jak se dalo čekat, při zpětném prozkoumání byla většina těchto diagnóz nesprávná. Celkově bylo odebráno 121 dětí, domů se vrátilo 94.
V roce 1991 navíc vešel v platnost zákon, který nařizoval sociálním pracovníkům zasahovat v naprostém minimu situací a umožnit odebranému dítěti kontakt s původní rodinou. A co bylo úplně nejlepší - začala se respektovat přání dětí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Městské legendy
Allthatsinteresting.com: The Scary Truth Behind The Phantom Social Worker Legend