Horníci měli odjakživa jedno z nejnebezpečnějších, ne-li přímo smrtících povolání. Bohužel se o tom přesvědčili i muži, kteří pracovali v dole Jan Karel, kde si 5. března 1885 výbuch vyžádal přes stovku mrtvých. Nebyla to ale jediná tragédie, která se tady odehrála…
Důl Jan Karel bychom našli v karvinské čtvrti Doly, v areálu Dolu ČSA, jehož dějiny se táhnou až do roku 1859. Tehdy začaly práce na vzniku takzvané výdušné jámy Karel, o rok později došlo i na Jana, a tak vznikl důl Jan Karel, který tvořil východní část celého důlního revíru, jenž zahrnoval i doly Jindřich, Františka a Hlubina.
Moderní doly
Doly byly vybaveny opravdu moderní technikou – horníci využívali parní stroje a další, v té době nejlepší těžní zařízení, jaké bylo možné sehnat. Nic z toho ale bohužel nemohlo zabránit neštěstí, které se na Janovi Karlovi odehrálo 5. března 1885. V dolu bylo tou dobou na směně 150 horníků, kteří při sestupu do podzemí nemohli tušit, co je za pár okamžiků čeká a jak málo z nich se ještě podívá zpět na povrch za svými rodinami a láskami.
Peklo bez úniku
Ve 4. patře dolu Jan Karel došlo k masivnímu výbuchu plynů, který byl tak silný, že jedné výdušné jámy vyletěl vozík naplněný uhlím. Podle svědků neštěstí vyletěl nejen na povrch, ale dokonce do výšky kolem dvaceti metrů. Jestliže měl výbuch takovou sílu nad zemí, s jakou razancí musel udeřit na horníky pracující pod povrchem? To si raději ani nebudeme představovat. Jisté ale je, že ze 150 horníků, kteří se toho dne vydali na směnu do dolu Jan Karel, přežilo neštěstí jen 42 mužů. Ostatních 108 manželů, otců a živitelů rodin se domů už nikdy nevrátilo.
Horníci neposlechli nařízení
Podle Romana Makariuse, autora knihy Memento důlních nehod v českém hornictví, jde o jednu z nejtragičtějších důlních nehod v historii této činnosti na našem území. Horníci se podle vyšetřování o její vznik přičinili sami, když při ražení nové chodby s největší pravděpodobností použili výbušninu – a to i přes přísný zákaz. Její odpálení ale, kromě zamýšleného usnadnění práce horníků, způsobilo také výbuch metanu, nahromaděného v důlních prostorách, a následně i uhelného prachu. Z pekla, které se pod zemí rozpoutalo, neměli horníci, kteří byli poblíž, žádnou šanci uniknout.
Další neštěstí
Důl Jan Karel byl ale „účastníkem” i dalšího neštěstí, které areál postihlo 14. června 1894, kdy bylo v podzemí bezmála 190 mužů. Po půl desáté večer se ozval první výbuch na dolu Františka, jehož chodby byly propojené se sousedním dolem. Při tomto neštěstí přišlo o život 181 mužů ve Františce, včetně desítek záchranářů, a v Janovi Karlovi dalších 49 osob – o zraněných a popálených nemluvě. Devětapadesát horníků se nikdy nepodařilo najít, zůstali pohřbeni pod tunami uhlí a země.
I přes toto neštěstí ale práce v dolu pokračovaly – až do konce minulého měsíce. Právě konec února byl okamžikem, kdy nahoru vyjel poslední vozík s uhlím. Stalo se tak po 162 letech jeho provozu.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Důl Jan Karel, Karvinské důlní neštěstí v roce 1894
Roman Makarius: Memento důlních nehod v českém hornictví