Ema Destinnová, česká operní pěvkyně, si podmanila světová pódia v Berlíně, Paříži a New Yorku. 28. ledna si připomínáme 91. výročí jejího úmrtí – úmrtí ženy s mnoha tajemstvími, která bychom s ohledem na dobu, v níž žila, možná ani nečekali.
Ema Destinnová měla vlastně štěstí. Narodila se 20. února 1878 do zámožné rodiny Kittlů. Maminka byla, stejně jako později i její dcera, operní pěvkyně, což už mohlo naznačit umělecké sklony alespoň některého z pěti dětí. A Ema, pravým jménem Emilie Paulina, dostala do vínku hned několik talentů. Kromě hudby se věnovala také malování a psaní. Jak víme, nakonec zvítězil zpěv. Pro tuto kariéru přijala umělecké jméno své profesorky zpěvu Marie Loewe-Destinnové.
Destinnová si podmaňuje svět
První operní představení odzpívala nadějná dívka v devatenácti letech v Drážďanech. Její hlas si zamilovali lidé i vedení berlínské Státní opery Pod lipami, které jí ihned nabídlo smlouvu. Skvělá kariéra Emy Destinnové mohla začít. Zpívala v Německu, Anglii, ve Francii nebo Spojených státech amerických. Všude viděla vyprodané sály a slyšela nadšený potlesk. A pak přijela také do Prahy a vystoupila v Národním divadle.
Doma není nikdo prorokem
V roce 1900 se objevila ve třech vystoupeních na operní scéně Národního divadla. Jenomže výkon, za který ji obdivoval celý svět, Praze patrně nestačil, a navíc neprošla tehdejším politickým sítem jako česká vlastenka a účastnice odboje. Angažmá v Národním divadle bylo zrušeno a musela se zpět propracovat přes menší divadla v Praze, než se po osmi letech znovu vrátila na naši první scénu. Tentokrát už, jak byla ze světa zvyklá, s velkým úspěchem. Najednou byla i tady obdivována a vyznamenávána. Za peníze vydělané zpěvem si s přítelem Dinhem Gillym, arabským barytonistou, pořídila zámek ve Stráži nad Nežárkou.
Vlastenka Destinnová
Emě Destinnové nebylo jedno, co se v Čechách děje, a tak se i při svém turné po Americe věnovala činnosti pro Čechy, za což ji po návratu domů čekali na hranicích policisté. I když se jí podařilo se jim vyhnout, napříště už ji hlídali prakticky na každém kroku a nesměla vycestovat nikam do zahraničí. Po první světové válce sice dál zpívala, ale žádné stálé angažmá neměla. A tak se pěvkyně uchýlila na zámek, kde také dožila svůj (jen jedenapadesát let dlouhý) život.
Slavné románky
Ema Destinnová byla živelná žena, měla ráda zábavu a o muže neměla nikdy nouzi. Dokonce si prožila i románky se skutečnými hvězdami světových operních scén, jako byli Enrico Caruso nebo Giacomo Puccini. Přesto si ale nakonec vzala za manžela „docela obyčejného” Čecha – o dvacet let mladšího nadporučíka letectva Josefa Halsbacha.
Odvážné tetování
Poměrně známé je dnes už také další malé tajemství, týkající se přímo jejího těla. Ema Destinnová byla na tehdejší dobu opravdu velmi zvláštní ženou – vždyť rozhodně nebylo běžné, aby se dámy nechaly tetovat. Pro světoznámou pěvkyni to ale nebyl problém, a tak její nohu zdobil velký had.
Podivné bydlení
Ani její zámek rozhodně neodpovídal běžným normám. Temně vymalovaná ložnice, ohromná knihovna zabývající se okultismem a spiritismem, oltář z lebek a kostí nebo rakev, kterou si přivezla ze svých cest – to všechno zdobilo jeho interiér. Dokonce se zde konaly i spiritistické seance. Ema Destinnová stále hledala smysl života a snad i touto cestou se snažila odkrýt jeho tajemství.
Smutný závěr života
Ke konci života, když už Ema Destinnová nezpívala pravidelně, se věnovala svým koníčkům, které ale bohužel nebyly nijak levné. Vášnivě ráda například sbírala starožitnosti. To ji přivedlo do dluhů, a dokonce od ní odvedlo i manžela.
Světoznámá pěvkyně zemřela náhle 28. ledna 1930 po operaci oka, při níž pravděpodobně dostala mozkovou mrtvici a už jí nebylo pomoci. Dnes si můžeme Emu Destinnovou připomínat denně v běžném životě. Vzpomenete si, kterou bankovku zdobí její portrét?
Zdroje:
Wikipedia: Ema Destinnová