Lidé ve viktoriánské éře ještě nic netušili o Instagramu, filtrech a různých programech na úpravu fotek. Přesto se fotografům podařilo vytvořit poměrně děsivé “bezhlavé” portréty, které jsou fascinující dodnes.
Průkopníkem bezhlavých snímků se stal Oscar Gustav Rejlander, britský fotograf švédského původu. Ten v polovině devatenáctého století přišel s novým trendem, kdy na portrétu oddělil hlavu od těla. Efektu bylo dosaženo díky úmorné práci v laboratoři a kombinací negativů. Přestože tato montáž byla finančně nákladná, stala se velmi populární.
Mánie kolem bezhlavých fotografií
Jedna z nejúspěšnějších Rejlanderových fotek se jmenuje Hlava svatého Jana Křtitele na talíři (najdete ji i v naší galerii). Prý mu trvalo dlouho, než sebral odvahu a oslovil jistého džentlmena s prosbou, zda by mu nebyl modelem. Šlo hlavně o “propůjčení” hlavy. Dotyčný na to kývl až po několika letech.
Tuto kompozici začali o něco později využívat i další fotografové. Tvořili muže a ženy s useknutými hlavami, které si napichovali na kůl, měli před sebou na talíři anebo je drželi za vlasy. V druhé ruce pak často drželi “vražednou” zbraň. Tyto fotografie byly tak žádané, že si fotografové začali dávat inzeráty do novin. Své služby samozřejmě nenabízeli levně. Nejplodnějším umělcem v tomto oboru byl Brit Samuel Kay Balbirnie. Používal tutéž metodu jako Rejlander.
Poněkud brutální umění
Existuje také fotografie bezhlavého zvířete, která opakovaně přitahovala pozornost historiků. Vytvořil ji Charles Harper Bennett. Když se v roce 1878 snažil najít způsob, jak zkrátit expozici, uvědomil si, že kolodiový proces nelze nijak urychlit a k okamžitému zafixování obrazu je zapotřebí zcela nové složení emulze.
V té době lékař Richard Leach Maddox nahradil kolodium želatinou. Bennett tuto metodu ještě zdokonalil a snížil rychlost uzávěrky na 1/25 sekundy. Jenomže jak to předvést na fotografii? Rozhodl se vyfotit mezka, kterému na krk přivázal dynamit. Vyfotil ho ve chvíli, kdy se mu rozlétla hlava na kusy, ale tělo ještě stálo. To nejlépe demonstrovalo rychlost fotografování. Patent sice na své zlepšení získal, avšak za týrání zvířat se o něm začalo říkat, že je šílený jako kloboučník. Je to odkaz na slavnou Alenku v říši divu...
Účel bezhlavých fotografií
Vědci tvrdí, že bezhlavé fotografie jsou prvním příkladem hromadného využití fotomontáže. Jiní je vnímají jako specifický projev humoru ve viktoriánské éře. Další zase tvrdí, že měly za úkol vzbuzovat hrůzu, anebo zobrazovat rozdíly v názorech na smrt a rituál rozloučení se zesnulým...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Viktoriánský portrét bez hlavy
Culturacolectiva.com: Why Did Victorians Take Creepy Headless Portraits?