Móda si v každé době žádá své. Dnes to jsou kupříkladu vysoké podpatky, podivně tvarované šaty a depilace. Je to ale pořád lepší než za viktoriánské éry, kdy šlo mnohým ženám doslova o život.
Naštěstí tehdy vznikla společnost Rational Dress Society, která se snažila prosazovat rozumný styl oblečení. Na životě nebyly ohrožené pouze ženy, vyznávající nejaktuálnější módní trendy, ale také dělníci v továrnách. Některé látky totiž obsahovaly nebezpečné množství arsenu. Anebo, v případě klobouků pro pravé gentlemany, rtuť. A co teprve korzety. Ty byly skutečným utrpením.
Látky plné arsenu
Lidé ve viktoriánské éře milovali syté barvy. A tak tehdejší vědce napadlo vymyslet syntetické barvivo, které umělo vytvořit pestrou škálu různých odstínů. Příslušníci střední třídy a šlechty byli nadmíru spokojeni. Barvivo totiž nevyužívali jen na šaty, ale rovněž na těžké závěsy a tapety.
Byl tady však jeden problém, o kterém moc lidí nemluvilo. Týkalo se to zejména odstínu zelené barvy, který byl vytvořen pomocí mědi a oxidu arsenitého. A věřte, nebo ne, touto směsí se barvily i dorty. Výsledek? Otevřené rány na kůži, intenzivní zvracení, bolesti hlavy a chudokrevnost. V roce 1861 se po smrti Matildy Scheurer, které se na zeleno zbarvily oči i nehty, rozjely protesty aktivistů proti používání arsenu. Vládě ale trvalo ještě několik let, než jej oficiálně zakázala používat.
Prokleté korzety
Korzety byly nedílnou součástí spodního prádla žen ze všech sociálních vrstev. Bez něj by byly považovány za prakticky nahé. Pro vyztužení se nejprve používaly kostice, ty později nahradily pevnější ocelové pásy. A jakmile se přidala kovová očka pro těsné sešněrování, začaly problémy.
Ve 40. letech devatenáctého století byl zrovna “in” velmi štíhlý pas. Ženská postava měla ideálně připomínat přesýpací hodiny. To ale způsobovalo nejeden zdravotní problém. Nejvíce bylo ovlivněno dýchání, kromě toho docházelo k atrofii břišních svalů a zažívacím problémům. Dámy po každém jídle zamířily na toaletu a nutno dodat, že se tam nedělo nic pěkného.
Jedovaté klobouky
Problémy se nevyhnuly ani pánům. Kdo miloval plstěné klobouky, byl vystaven smrtícím účinkům rtuti. Používala se na slepení králičí a bobří kožešiny. Nejhůře na tom byli ale dělníci v závodech. Vypadávaly jim zuby, selhávaly plíce a srdce a přestával fungovat mozek. K zákazu rtuti došlo až v roce 1941.
Líčení? Jistá smrt
Líčení bylo v devatenáctém století poměrně ožehavým tématem. Samotná královna Viktorie byla proti jeho používání. Příslušelo prý spíše ženám lehkých mravů. Jenomže co když měla mladá dívka problémy s pihami a akné? To jí pak nezbylo nic jiného, než se k odsuzované pomůcce uchýlit.
Ta však byla plná olova a arsenu. Pleť se pak začala nepřirozeně natahovat a stala se velmi vysušenou. Po čase se přidaly i intenzivní bolesti břicha. Pokud se žena líčila dlouhodobě, zemřela na otravu.
Popáleniny způsobené ponožkami
Dnes si většina lidí vystačí s bílými a černými ponožkami. Ve viktoriánské éře musely být co nejbarevnější. Barvivo bylo ovšem vyrobeno z kyseliny. U dělníků se při jejich výrobě objevovaly na kůži boláky. Zákazníci zase hlásili popáleniny a nepříjemné otoky. Našli se ale i tací, kterým to vůbec nevadilo. Každý člověk je očividně odolný vůči něčemu jinému.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Victorian era
Grunge.com: The Messed Up History Of Victorian Fashion