Historie lékařství je bohatou studnicí často velmi bizarních příběhů, které se, věřte, nevěřte, skutečně staly. Podívejte se s námi na osmičku nejšílenějších případů, jak je přinesl internetový magazín sciencefocus.com.
Na co se můžete těšit? Na příliš horlivého polykače nožů, chlapce, který kejhal jako husa, či bizarní léčbu holubem. A to zdaleka není všechno!
Staral se o zábavu
V roce 1808 byl do Guyovy nemocnice v Londýně převezen námořník, který si stěžoval na vytrvalou bolest břicha. Když ošetřujícímu lékaři řekl, že pravděpodobnou příčinou jeho potíží bude fakt, že spolykal desítky nožů, nechtěl tomu doktor věřit.
Když o několik měsíců později muž zemřel, následná pitva potvrdila, že říkal pravdu. Ve střevech měl kolem třiceti částečně zkorodovaných zavíracích nožů. Jejich polykáním prý bavil na večírcích své přátele.
Chlapec, nebo husa?
Německý chirurg Karl August von Burrow musel v roce 1848 nevěřícně kroutit hlavou. Byl totiž přivolán k chlapci s dýchacími potížemi, který při výdechu kejhal jako husa. V čem byl zakopaný pes? Děti z vesnice si rády hrály s krky čerstvě zabitých hus, foukaly skrz ně, a napodobovaly tak jejich kejhání. Jenomže tento nešťastník svůj krk spolkl. Nežádoucího husího hrdla ho zbavila až tracheotomie.
Past na tasemnici
Americký lékař Alphonsus Myers si nechal v roce 1854 patentovat věru podivný vynález. Nazval to “past na tasemnice”. Šlo o zlatou trubičku, na níž byl upevněn kousek sýra a dlouhý provázek. Pacient s nezvaným hostem ve střevech měl “důmyslné” zařízení spolknout a čekat, až se tasemnice na návnadu chytne, podobně jako ryba na háček. Už po pár týdnech Myersovi nicméně došlo, že vymyslel úplnou hloupost.
Dračí dech
Bylo to vskutku příšerné ráno. Čtyřiadvacetiletý dělník z Manchesteru se chtěl podívat na budík, zda si může ještě chvíli poležet, a tak škrtl zápalkou. Když ji chtěl sfouknout, ozvala se rána připomínající výstřel z pistole. Spálilo mu to vousy i tvář. Po několika dalších podobných zážitcích se rozhodl přestat kouřit.
Jeho lékař se problému rozhodl přijít na kloub. Do žaludku proto dělníkovi zasunul trubičku, jejímž prostřednictvím zjistil, že na vině mužových trablů je zácpa. Kvůli ní se v žaludku tvořilo velké množství hořlavého metanu, který pak vzlínal trávicími cestami. Problém byl odstraněn vhodnými léky, ke kterým lékař došel pomocí metody pokus omyl.
Léčba holubem
Ještě v devatenáctém století se používalo hodně bizarních způsobů léčby. Jejich králem byl doktor Weisse z Petrohradu. Ten se například rozhodl kurýrovat nevyléčitelně nemocného chlapce způsobem, nad kterým zůstává rozum stát.
Požádal jeho rodiče, aby mu obstarali holuba. Toho pak v souladu s lidovými tradicemi přitiskl kloakou ke konečníku pacienta. Nebohý pták měl po chvíli začít lapat po dechu, zavírat oči, škubat křečovitě nohama a nakonec zvracet. Kluk se prý zázračně uzdravil, holuba to ale stálo život. Přestože se Weisse stal terčem posměchu, tvrdil, že je potřeba vliv ptactva na lidské zdraví i nadále zkoumat.
Vraždící zuby
Když v roce 1842 onemocněl pětatřicetiletý lékárnický asistent pan H. z Londýna, všichni to připisovali jeho silnému astmatu. Co jiného by mu způsobilo potíže s dýcháním? Jenomže klystýr, projímadla a pouštění žilou nezabíraly. Muž po několika dnech zemřel.
Pitva pak odhalila pravou příčinu jeho obtíží. V hrudním koši měl několik umělých zubů. Jeho otec si pak vzpomněl, že nebožtík před třinácti lety nechtěně vdechl část zubní protézy. Ta se mu usadila v dýchacích cestách a přivodila mu smrt.
Zvracení slimáků
Dvanáctiletá Sarah Ann z Londýna si v roce 1859 začala stěžovat na nevolnost. Její rodiče tomu nevěnovali pozornost až do doby, než jejich dcera vyzvracela velkého zahradního slimáka, který se měl čile k světu. Když vyzvrátila dalších sedm plžů, stala se z toho senzace. “Opravdu mohou slimáci přežít v žaludku?” ptali se lidé.
Nemohou. Ať už šlo o cokoli, i kdyby je dívka pozřela spolu s čerstvým salátem, jak tvrdila, nepřežili by. Celý případ tak měl nejspíš úplně jinou příčinu.
Operace pletací jehlicí
Mezi nejčastější zdravotní problémy v osmnáctém století patřily močové kameny. Ty se odstraňovaly velmi bolestivým zákrokem zvaným litotomie, který se prováděl bez anestezie. Navíc při něm docházelo k častým úmrtím kvůli infekci. V roce 1782 však francouzský emigrant žijící v Indii Claude Martin vymyslel alternativu.
Byl to jakýsi druh pilníku vyrobený z pletací jehly. Stačilo jej několikrát za den vložit do močové trubice a kousek po kousku začít odstraňovat kameny. A světe, div se, sám se tím za šest měsíců vyléčil. Bylo to sice nepříjemné, ale ne tak bolestivé jako chirurgický zákrok.
Zdroj informací:
Sciencefocus.com: Dragon breath, vomiting slugsand pigeon remedies: 8 bizarre medical stories from history