Pavel Landovský byl svérázný člověk, který toho spoustu zažil a ještě víc navyprávěl. Na vlastní kůži zažil také invazi v srpnu 1968. Ta ho zastihla ve vinárně...
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ukončila politické a společenské uvolnění známé také jako pražské jaro. Následujících dvacet let bylo těžkých pro celý národ.
Pavel Landovský v srpnu 1968
Život slavného českého herce se skládá ze samých historek. Noc z 20. na 21. srpna 1968 trávil s hudebníkem Lacem Déczim ve vinářně Bystrice. A když už měli trochu upito, hádali se, kdo má horší manželku. Déczi tvrdil, že ta jeho mu ani knoflík nepřišije. Landovský kontroval, že manželka mu sice připraví oblek na vystoupení, ale třeba mu tam nedá kalhoty...
„Do toho šla z rádia nějaká rozhlasová hra vo nějaký okupaci. Taky tam seděl tehdy Karel Gott a povídá: ‘Přátelé, to není rozhlasová hra, voni nás vobsadili Rusové!’ Vylítli jsme ven, na Národní třídě stál tank a šlapky do něj mlátily deštníkama," vzpomínal herec na osudovou noc v knize s prostým názvem Lanďák, kterou napsal společně s Helenou Albertovou.
Lidé se pak přesunuli na Staroměstské náměstí, kde tehdy sídlil Městský výbor KSČ. A tam spatřili prvního mrtvého. „Na rohu stál takovej vojenskej vošoust a mířil do vzduchu, ale jak se k němu blížil dav, vystřelil, zasáh chlapa a ten padnul. Lidé ho naložili a přikryli praporem," dodal Landovský.
Karel Gott v srpnu 1968
Historku Pavla Landovského kazí snad jen to, že Karel Gott v publikaci Má cesta za štěstím píše něco jiného. Ráno 21. srpna 1968 byl v polských Sopotech a klepáním na dveře hotelového pokoje ho vzbudil Josef Laufer, který mu pověděl, co se stalo v Československu. Gott mu nejdřív řekl, aby nekecal.
„Jsem rozespalý, mozek odmítá chápat. Něco tak šíleného tu ještě nebylo. Přiznávám, měl jsem tehdy nejen zlost, ale i strach. Co je s rodiči? Jsou v pořádku? A budeme se bránit? Rozhoří se doma válka?" vzpomínal Karel Gott.
Zastavme se u něj na chvíli. I když byl tváří režimu, myslel si něco jiného. Český rozhlas upozornil na zpěvákův konflikt s pracovníky pasové kontroly v prosinci 1969. Měl říct, že v srpnu 1968 tanky v ulicích Prahy všechno zničily. „Dále pokračoval v diskusi, co tady ti okupanti mají co dělat, ať si jdou domů a s tanky ať odjedou, zde nemají co dělat a jiné urážky na SSSR,“ vypověděl tehdy náčelník oddělení pasových kontrol František Rezek. Poté pro Gotta přišla stevardka, aby nastoupil k letu do západoněmeckého Frankfurtu.
Pavel Landovský a jeho konflikt s ruskými vojáky
Další dny byly neméně dramatické a napínavé. Landovský asi o týden později viděl v noci dva ruské vojáky plížit se ulicí Ve Smečkách. Pak jejich pozornost upoutal výklad Tuzexu. „Chvíli úplně fascinovaný zírali na lahve s drahým chlastem a najednou prásk: rozbili sklo, nabrali ty láhve a spěchali s kořistí na Václavák. Za chvíli přišli další vojáci s dekou a nabrali ten zbytek, hlavně cigarety," vzpomínal herec.
Když na druhý den ráno vedoucí Tuzexu nahlásil událost ruským velitelům, Landovský se nějak motal kolem a prohlásil, že to viděl. Vojáci mu naznačili, že je v jeho zájmu nehlásit se k tomu. Landovský trval na svém, tak mu řekli, aby šel s nimi...
„A najednou jsem si vzpomněl na mýho otce, kterej zažil Čeku (obávaná tajná policie, pozn. red.) v Rusku a rychle jsem změnil výpověď: ‘Ja ničevo něviděl.’ Tak mě můj otec zachránil, protože mi došlo, že s touto složkou si nemám nikdy nic začínat. Nechali mě na pokoji, pak vyšetřili, že to vykrad nějakej českej lotr, a nic se nestalo..." dodal Pavel Landovský.
Zdroje informací:
Karel Gott: Má cesta za štěstím
Wikipedia.org: Pavel Landovský
Helena Albertová a Pavel Landovský: Lanďák
Irozhlas.cz: Karel Gott ve svazcích StB: Co tady dělají ti okupanti? Ať si jedou s tanky domů!