Duchové v Zimním paláci? Rozlehlá stavba v Petrohradu je bezpochyby jednou z nejkrásnějších na světě. Dokonalý skvost architektury je bývalé sídlo ruských carů a díky Ermitáži také životní cíl nespočtu milovníků umění. Stejně jako mnohé další historické stavby, má ale i Zimní palác svoje tajemství, které může pořádně vyděsit...
Jednou ze slavných obyvatelek Zimního paláce byla Kateřina Veliká, která se sem nastěhovala poté, co s největší pravděpodobností nechala zavraždit svého manžela cara Petra III. a sama se stala carevnou.
Co se děje v Zimním paláci?
Vznik neuvěřitelné rozsáhlého Zimního paláce se datuje do roku 1711, poté i kvůli požáru prošel několika přestavbami. Kolik se tady v průběhu staletí udřelo dělníků, bychom asi těžko spočítali. Možná i proto se tady dodnes dějí podivné věci… Stavba i následné úpravy se ale rozhodně podařily a dodnes zdobí nejen Petrohrad, ale celé Rusko a stejně jako každá „správná” historická budova, má i on svoje tajemství a duchy.
Viděla vlastního ducha
Podle některých astrologů je Zimní palác sice krásný, ale má zkrátka špatnou energii. I to může být důvodem, proč se tam ději prapodivné věci. Tak například carevna Anna Ivanovna, která říši vládla deset let od roku 1730, před svojí smrtí přísahala, že viděla, jak se po paláci prochází její vlastní duch. Služebnictvo jej ale označilo za nevítaného hosta z masa a kostí a vydalo se tajemného návštěvníka najít a zastřelit. To se však nepodařilo. Když se carevna se svým duchem setkala doslova tváří v tvář, pochopila, že je to vzkaz ze záhrobí. Zpráva, že je čas chystat se na cestu na druhý břeh. A také že ano, nedlouho po této příhodě Anna Ivanovna skutečně zemřela...
Předpověď smrti carevny
Mohla by to být jen trochu strašidelná legenda do turistických příruček, kdyby se podobná příhoda nestala i samotné Kateřině Veliké o několik desetiletí později. Také ona, krátce před svým skonem, podle dochovaných legend uviděla na trůnu sedět vlastního ducha. Ten se po chvíli rozplynul, ale carevna byla i tak dost vyděšená. Poučena zkušeností Anny Ivanovny, mohla tušit, co takové zjevení znamená, a její předtucha byla bohužel také pravdivá. Netrvalo to dlouho a i ona se odebrala tam, kam ji pozval její přízrak.
Vladaři straší dodnes
Podle současných zaměstnanců Zimního paláce, kteří nemovitost hlídají ve dne v noci, nejsou duchové pouhou bájí nebo snad minulostí. Dodnes je prý možné čas od času v noci potkat v jeho nádherných chodbách, sálech a komnatách duchy Kateřiny Veliké, Mikuláše I., Alexandra II. nebo Mikuláše II.
Mnohem milejší tradice
Duchové ale nejsou jedinou tradicí, která se pojí se Zimním palácem. Tu mnohem prozaičtější si mohou užít všichni jeho návštěvníci, a nejen ti, kterým by se zde nějakým zázrakem podařilo přenocovat. Odnepaměti k tomuto paláci totiž patří kočky, chované dříve hlavně v komnatách. Jako první si sem chlupatého mazlíčka přivezl z Holandska Petr I., který Zimní palác nechal postavit. Pak ale přišla Elizaveta Petrovna a ta patrně usoudila, že odmítá mít na svých slavnostních šatech chlupy. Kočky byly vykázány na nádvoří, ale carské sídlo neopustily. Kateřina Veliká v tom pak udělala konečně pořádek – krásné a vznešené kočky směly dovnitř, ty obyčejné musely zůstávat venku. Stejně jako lidé.
Kočky přežily i bolševiky
Kočky v Zimním paláci, na rozdíl od většiny ostatních tradic bývalého zřízení, podporovali po převratu dokonce i bolševici. Tentokrát měla jejich přítomnost v paláci docela prozaický účel – likvidovat všudypřítomné myši. Kočky se změnily v prosté dělníky, což jim ale dalo právo na život. Kočky můžeme v okolí Zimního paláce a tedy i mekky milovníků umění – Ermitáže – potkat dodnes. Jsou milým zpestřením třeba při čekání v dlouhých frontách před vstupem do paláce.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Zimní palác, Anna Ivanovna, Kateřina II.
Lions-guides.ru: Тайны Зимнего дворца
Dni.ru: Тайны и легенды Зимнего дворца