Vedle Napoleona na ni doplatil i Adolf Hitler. A o čem je řeč? O takzvané ruské zimě, na které si vylámal zuby nejeden vojevůdce. Teploty hluboko pod nulou totiž dovedou i ze spořádané armády udělat hrstku šílených a na smrt vyhladovělých lidí.
Napoleon se rozhodl započít invazi do Ruska 24. června 1812. Jeho armáda tehdy čítala 600 000 mužů. Když byl o čtyři měsíce později (18. října) nařízen ústup, zbylo jich jen něco málo přes 100 000. „U každé mrtvoly se seběhly desítky nešťastných lidí, kteří to hnusné a tlející maso rozřezali na kousky a pojídali syrové,” zní slova očitého svědka osudu Napoleonových vojáků při ústupu z Moskvy.
Jako mongolští nomádi
Archibald Gordon Macdonell ve svém díle Napoleon a jeho maršálové napsal, že ustupující armáda s bezpočtem kočárů a povozů všech tvarů a druhů a několika tisíci civilisty, kteří kolonu doprovázeli, připomínala spíše mongolské nomády nežli vojáky, kteří měli položit Moskvu na kolena. Zprvu vše probíhalo, v rámci možností, dobře, pak jim ale přestalo přát počasí.
Vydatné deště vystřídaly mrazy a sníh. Na konci října klesly teploty na devět stupňů pod nulou. O pár dní později bylo všude bílo. Nikdo nebyl na takovou změnu připraven. Omrzlé prsty, uši a nosy ovšem nebyly ani zdaleka to nejhorší. Když došlo maso z mrtvých koní, začal boj i o ten nejmenší kousek jídla.
Napoleonovi vojáci se vraždili i pro pytel mouky
Hlad dokáže z lidí udělat nepříčetná monstra. Kvůli krajíci chleba byl voják schopen zabít i důstojníka. Ve Smolensku se jim podařilo dostat k dobře zásobeným skladům. Někteří se do jídla pustili tak vehementně, že zemřeli během několika hodin. Na další se zase vůbec nedostalo. Lidé se mezi sebou vraždili pro pytel mouky. Bylo očividné, že nikdo nemyslí na zítřek. Každý chtěl sníst vše a hned.
S příchodem prosincových mrazů pak propuklo nefalšované šílenství. Vojáci zapalovali domy jen kvůli tomu, aby se ohřáli. Kdo ukrutné kručení v břiše nevydržel, vrhl se do plamenů. Kdo si naopak počkal, mohl se pak alespoň částečně nasytit čerstvě opečeným kolegou. Ano, armáda slavného vojevůdce Napoleona se uchýlila i ke kanibalismu.
Hrůzy Napoleonova tažení na Moskvu
Konečná bilance invaze do Ruska byla pro Napoleona zničující. Domů se vrátilo pouhých 40 000 vojáků. Ostatní zemřeli, dezertovali, nebo byli zajati. Armáda národa, který se prezentoval jako jeden z nejcivilizovanějších v Evropě, a měla za sebou hned několik vítězství, padla na samotné dno.
Podobný scénář se udál i během druhé světové války. Ani Hitlerovi se nepodařilo Rusko dobýt. Stejně jako Napoleon sázel na bleskový zátah, který však nedopadl dobře. O zbytek se postarala neúprosná zima.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Napoleon Bonaparte
Wielkahistoria.pl: Głód i kanibalizm w armii Napoleona 1812. Zjadali nawet świeże, zwęglone zwłoki towarzyszy