Facebook
Instagram
Na internetu se dá najít spousta informací a některé z nich prostě nejsou pravdivé. Ilonina matka právě díky takovým informacím odmítala dodržovat zdravý pitný režim a odnesla to vážnými zdravotními problémy.
Máma nikdy nebyla úplně normální. A myslím to tak, jak to říkám. Nebyla blázen, spíš jen trochu moc „zapálená“. Jako dítě jsem si zvykla na její věčné varování: nevěř reklamám, nevěř supermarketům, nevěř ničemu. Když se na internetu objevil článek o toxinech v kohoutkové vodě, byla to pro ni jen další kapitola jejího životního boje proti světu.
Zdálo se to jako výstřelek
Zpočátku jsem to brala jako další z jejích výstřelků. „Minerálka je zdravější. V kohoutkové vodě jsou toxiny, které tě otravují,“ říkávala, zatímco nakupovala kartony balených vod. Z lahví se staly malé oltáře čistoty rozestavěné po kuchyni. Kohoutkovou vodu si u nás nikdo nesměl ani nalít. Jak šel čas, mámin strach se zhmotnil v denní rituály. Lahve umývala octem, kontrolovala jejich etikety pod světlem a vedla si seznam „bezpečných značek“. Smála jsem se tomu, ale ne moc hlasitě.
Jenže z máminy posedlosti se stal problém. Začala vynechávat jídlo, aby ušetřila na „kvalitní“ vodu. Většinu peněz utrácela za lahve, které skladovala po celém bytě. Každé ráno jsem ji našla, jak sedí u kuchyňského stolu a usrkává vodu, jako by to byl lék. Její odhodlání přečkat „toxickou apokalypsu“ ji stálo víc, než jsme si obě uvědomovaly. Rychle zhubla, chřadla a ačkoli jsme se s ní snažila mluvit, neposlouchala.
Dopady byly šílené
Brzy se začala cítit unavená, tvrdila, že je to ze stresu. Byla unavenější, než kdy dřív, ale nechtěla si to přiznat. Potom přišly bolesti zad. Já jsem jí říkala, ať jde k lékaři, ale ona vždycky odmítla. Nakonec ji její tělo donutilo kapitulovat. Jednoho dne jsem ji našla zhroucenou na podlaze koupelny, bezvládnou a studenou.
V nemocnici jsem se dozvěděla pravdu, kterou jsem vlastně už znala. Byla dehydratovaná. Ano, pila jen balenou vodu, ale vybrala si takovou, která obsahovala příliš minerálů a navíc pila pořád tu samou, takže minerály se ukládaly v jejích ledvinách, a ty to nezvládly. Lékaři mi řekli, že kdyby pila obyčejnou vodu, nic z toho by se nestalo. Byla to krutá ironie – její posedlost čistotou ji málem zabila.
Máma je teď stabilizovaná, ale už nikdy nebude úplně zdravá. Do konce života bude muset chodit na dialýzu, což její život výrazně zkrátí. Její tělo zaplatilo cenu za strach, který ji pohltil. Dívám se na ni a vidím ženu, která se pokusila utéct před něčím neviditelným, jen aby narazila na zeď. Každá lahev, kterou otevřela, byla jako další hřebík do rakve její zdravé mysli. A i přesto, když ji nutím pít normální vodu, peru se s ní jako s malým umíněným dítětem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
