Ve starověku byly koupele rozkoší, ve středověku se naopak lidé moc nemyli, protože si mysleli, že voda přenáší choroby. V současnosti jsme většinou čistotní, ale i tady platí – všeho s mírou! Ilona by mohla vyprávět...
Potkala jsem zajímavého muže, který se zdál bez chyby. „Je to vůbec možné?“ říkala jsem si. Scházívali jsme se v parku, chodili na procházky, sem tam na víno či večeři – a pak mě pozval k sobě domů. A nastala chvíle pravdy.
Měla jsem smůlu na muže
Do té doby, než jsme potkala Igora, jsem nemohla najít nikoho, s kým bych si rozuměla. Pár schůzek proběhlo, a měla jsem dotyčného dost. Někdy mi stačilo, když se ně mě divně podíval, měl ošlapané boty, tvářil se upejpavě nebo vypadal, že je bez peněz – a dala jsem mu sbohem.
„Ty jsi moc náročná!“ vytýkaly mi kamarádky, „kde myslíš, že najdeš ten svůj vysněný ideál? Každý má nějakou chybu!“ Potřásla jsem hlavou a prohlásila, že si ráda počkám. „Kdo si počká, ten se dočká!“ byla moje oblíbená hláška. Nikam jsem nespěchala a věřila jsem, že jednoho dne přijde ten pravý.
Dokonalý muž spadlý z nebe
A pak jsem potkala Igora. Bylo to jako postaru – oslovil mě v kavárně, kde jsem popíjela kafíčko a čučela do notebooku. „Slečno, co tak sama?“ zkusil to na mě obehranou větou. Chvilku jsme si povídali, pak si domluvili procházku, na té mě pozval na večeři… Kdykoli jsme přišli do podniku, první, co udělal, že si šel umýt ruce. „To víš, choroby jsou všude,“ prohlašoval. Obkládal se ubrousky u stolu, pokud jde o čistotu, byl prostě až moc všímavý. Ale mě to netrklo.
Naopak se mi líbilo, že nikam nespěchal, za ruku mě nevzal, pusu mi nedal. Zato já ho zvizitýrovala - bělostné tričko, kalhoty bez poskvrnky, tenisky vypadaly, že je právě vyndal z krabice. Byla jsem jím totálně okouzlená.
„Co že se k ničemu nemá?“ ptaly se mě moje holky a já se pýřila, že tak to má být, že je asi kapku staromódní a že mi to vůbec nevadí. I tehdy jsem si říkala: „Kdo si počká, ten se dočká!“ Uběhly tři, čtyři týdny a Igor mi navrhl, že by uvařil večeři u sebe doma, jestli přijdu. V duchu jsem zavýskla, ale odpověděla, jak se sluší a patří na dámu: „Ráda.“
Čekal mě sex přes igelit
Povyprávím vám to, jako jsem to vyprávěla kamarádkám, a pak už na tu trapárnu nechci nikdy ani pomyslet. Dorazila jsem na udanou adresu a po zazvonění byla vpuštěna do bytu. Opět se mě nedotkl, žádné velké přivítání se nekonalo, jediné, co řekl, bylo: „Jdi si umýt ruce, koupelna je tamhle.“ Umyla jsem si je, musela je předvést, pokýval hlavou, jakože OK, a uvedl mě do kuchyně. „Takový pořádek jsem nikdy neviděla,“ žblebtla jsem v údivu. Všechno se blyštilo, nikde žádné špinavé nádobí a na stole dva talíře s jakousi zeleninou.
Pojedli jsme, talíře a příbory byly umyty, vyleštěny a uloženy, víno nalito a teď to přišlo. „Jestli chceš sex, musíš se vykoupat!“ Jestli chci sex? Dobrá, proč ne? Když jsem poté zabalená v osušce doklopýtala do ložnice, prohlásil: „Nelíbám se, nedotýkám, dělám to s kondomem a jedině zezadu!“ To už bylo na mě moc. „A igelit mezi námi, že jo!“ vybafla jsem na něho, odhodila osušku a mazala pryč.
Říká se tomu obsedantně-kompulzivní porucha, tuším. Tady nešlo jen o mytí rukou, ale o obecnou posedlost čistotou a dokonalostí. Bělostným tričkem a čisťounkými teniskami jsem byla unešená, ale pro život to bylo trochu málo. Ale může se stát, že Igor potká podobně postiženou ženu a bude jim spolu fajn.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.